Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.700,-- Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně od 30.4.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejím základě žalobce vyplatil žalované na její účet částku 6.700,-- Kč, a to dne 31.10.2023, úvěr byl splatný dne 30.11.2023, vedle částky 8.000,-- Kč se žalovaná zavázala uhradit též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 133,64 Kč, poplatek 165,-- Kč za službu „Presto“ a úrok ve výši 7.800,88 Kč. Vhledem k prodlení žalované požaduje žalobce též smluvní pokutu ve výši 144,14 Kč. Z dlužné jistiny a poplatků požaduje žalobce též zákonný úrok z prodlení.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, následně byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Ve věci bylo rozhodnuto podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání.
3. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z listin v něm založených, které soudu předkládal žalobce. Z těchto listin vyplynulo, že žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o úvěru, poskytl jí částku 6.700,-- Kč.
4. Soud má za to, že smlouvu o úvěru je třeba hodnotit jako smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). Tento rozpor spočívá v její lichevní povaze – žalovaná obdržela 31.10.2023 částku 6.700,-- Kč, 8.4.2025 má zaplatit částku 14.799,22 Kč. Zcela zjevně se jedná o pohledávku lichevní povahy, sjednaný úrok 0,983 % denně je nemravný a protiprávní. Navíc chybí řádné ověření úvěruschopnosti – žalobce neměl doložené příjmy žalované, nezkoumal řádně její výdaje – ty jsou značně podhodnocené (např. náklady na bydlení). Posouzení úvěruschopnosti podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tak nebylo provedeno řádně. V takovém případě je smlouva podle § 87 odst. 1 tohoto zákona neplatná.
5. S ohledem na neplatnost smlouvy (a to pro neověření úvěruschopnosti a pro rozpor s dobrými mravy) soud vztah mezi účastníky vypořádává podle § 2993 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Žalobce má nárok pouze na to, co žalované poskytl a nebylo mu vráceno, tj. na částku jistiny 6.700,-- Kč včetně zákonného úroku z prodlení po zesplatnění úvěru. V této části bylo žalobě vyhověno. Na nic dalšího nemá žalobce nárok, ve zbytku proto byla žaloba zamítnuta.
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaná měla větší úspěch ve věci, měl by proto právo na náhradu nákladů řízení, ty mu však nevznikly.
7. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.