Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12.000,-- Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně od 9.2.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 5.966,-- Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 667,-- Kč, k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že společnost [právnická osoba] (původní věřitel žalované) postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce. Společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 9.10.2024 smlouvu o úvěru, na jejím základě poskytla žalované úvěr ve výši 12.000,-- Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky původního věřitele, kde se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně zadání telefonního čísla e-mailové adresy. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalované. Tuto částku žalovaná nehradila v pravidelných měsíčních splátkách, úvěr byl zesplatněn ke dni 8.2.2025, ocitla se tedy v prodlení, zůstala dlužna částku 12.000,-- Kč na jistině a částku 5.966,-- Kč jako úrok.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, následně byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Ve věci bylo rozhodnuto podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání.
3. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z listin v něm založených, které soudu předkládal žalobce. Z potvrzení o provedené platbě vyplynulo, že žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobce dne 9.10.2024 částku 12.000,-- Kč na účet č [č. účtu].
4. Soud má za to, že žalobce prokázal, že jeho právní předchůdce žalované poskytl částku 12.000,-- Kč. Nárok žalobce soud kvalifikuje jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku. Soud nepovažuje za platné ujednání úvěrové smlouvy, a to pro neověření úvěruschopnosti (§ 86, 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud proto žalobě vyhověl co do vyplacené jistiny, tj. částky 12.000,-- Kč, ve zbytku žalobu zamítl. Žalobce má vedle nároku na vrácení poskytnuté částky též nárok na úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku, nař. vl. 351/2013 Sb.
5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobce měl větší úspěch ve věci, má proto právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení, a to ve výši odpovídající rozdílu mezi procentuálním úspěchem žalobce a jeho procentuálním neúspěchem, tj. z 33,6 %. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek 400,-- Kč, odměna advokáta za právní služby -při určování jejich výše soud postupoval podle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., žalobce má nárok na odměnu za tři úkony právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby) – 3 x 300,-- Kč, na režijní paušál ve výši 3 x 100,-- Kč, navýšení o 21 % DPH v částce 252,-- Kč, celkem tak náhrada nákladů řízení činí 1.852,-- Kč. Žalobce má nárok na 33,6 % z této částky, tj. na částku 667,-- Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalované uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce.
6. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.