Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30.000,-- Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně od 25.05.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 23.550,-- Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 12.000,-- Kč od 25.05.2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, postupně ve dnech 20.12.2023, 21.12.2023, 17.1.2024 a 20.1.2024. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci úrok ve výši 40 % p.m. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný měl splácet úvěr každý měsíc nejpozději k 19. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu mohl žalovaný splatit kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný nesplácel, byl upomínán, žalobce nakonec zesplatnil úvěr. Požaduje po žalovaném vrácení jistiny ve výši 30.000,-- Kč, úrok z úvěru ve výši 12.000,-- Kč a smluvní pokutu v kapitalizované výši 11.550,-- Kč.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, následně byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Ve věci bylo rozhodnuto podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání.
3. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z listin v něm založených, které soudu předkládal žalobce. Z potvrzení o provedené platbě (celkem 4 platby) vyplynulo, že žalovaný obdržel od žalobce ve výše uvedených dnech v součtu částku 30.000,-- Kč na účet č . [č. účtu].
4. Soud má za to, že žalobce prokázal, že žalovanému poskytl částku 30.000,-- Kč.. Nárok žalobce soud kvalifikuje jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku. Soud nepovažuje za platné ujednání úvěrové smlouvy, a to pro lichvu (výše úroku je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. To samé lze říct o smluvní pokutě. Soud proto žalobě vyhověl co do vyplacené jistiny, tj. částky 30.000,-- Kč. Žalobce má vedle nároku na vrácení poskytnuté částky též nárok na úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku, nař. vl. 351/2013 Sb.). Na úrok žalobce nárok nemá, neboť s ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru nebyl žádný úrok sjednán. To platí i pro smluvní pokutu. Žalobě tak bylo vyhověno co do částky 30.000,-- Kč s úrokem z prodlení, ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., úspěch a neúspěch obou účastníků je zhruba stejný.
6. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.