Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.858,-- Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 28.6.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že žalobce s žalovaným prostřednictvím webového portálu žalobce ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]) uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejím základě pak žalobce odeslal žalovanému částku 14.700,-- Kč. Smlouva byla uzavřena dne 4.12.2022, do 27.6.2023 měl žalovaný povinnost vrátit částku 18.283,-- Kč (navýšení, tj. částka 3.583,-- Kč představuje poplatek za poskytnutí úvěru). Vzhledem k tomu, že žalovaný se ocitl v prodlení, požaduje žalobce též náklady účelně vynaložené v souvislosti s prodlením ve výši 2.500,-- Kč – v podstatě jde o náklady vymáhání. Dále žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 980,-- Kč, která již byla ponížena o částku 3.842,-- Kč, kterou žalovaný uhradil na svůj dluh, právě na smluvní pokutu byla tato částka započtena. K výzvě soudu pak žalobce sdělil, že nemá žádná tvrzení k otázce ověření úvěruschopnosti žalovaného, navrhuje, aby soud nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
2. K žalobě se žalovaný nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.
3. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by ověřil úvěruschopnost žalovaného, důsledkem je absolutní neplatnost smlouvy (§ 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru). Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení podle § 2993 a násl. občanského zákoníku. Žalobce prokazatelně poskytl žalovanému částku 14.700,-- Kč, jde o plnění z neplatné smlouvy, žalovaný tak je povinen tuto částku žalobci vrátit. Z tvrzení žalobce pak vyplynulo, že žalovaný již vrátil žalobci částku 3.842,-- Kč. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobci rozdíl těchto částek, tj. částku 10.858,-- Kč. Současně má žalobce též nárok na úroky z prodlení z této částky podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nař. vl. 351/2013 Sb. V této části proto soud žalobě vyhověl, ve zbytku ji zamítl.
4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., úspěch žalobce a žalovaného je přibližně stejný, žádný z nich proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
5. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.