Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000,-- Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 31.05.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 9.507,-- Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3.087,-- Kč od 31.05.2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že žalobce s žalovaným prostřednictvím webového portálu žalobce (www.[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]) uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejím základě pak žalobce poskytl žalovanému částku 10.000,-- Kč. Smlouva byla uzavřena dne 30.4.2024, do 30.5.2024 měl žalovaný povinnost vrátit částku 13.087,-- Kč (navýšení, tj. částka 3.087,-- Kč představuje poplatek za poskytnutí úvěru). Vzhledem k tomu, že žalovaný se ocitl v prodlení, požaduje žalobce též náklady účelně vynaložené v souvislosti s prodlením ve výši 2.500,-- Kč – v podstatě jde o náklady vymáhání. Dále žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 3.920,-- Kč. K výzvě soudu pak žalobce sdělil, že vycházel z příjmu žalovaného – čisté mzdy za leden 2024 ve výši 35.854,-- Kč a čisté mzdy za únor 2024 ve výši 34.291,-- Kč. V případě výdajů pracoval žalobce s částkou 12.705,-- Kč představující nezabavitelné minimum – žalovaný uvedl výdaje 7.000,-- Kč, což je nižší částka než částka nezabavitelného minima, dále uvedl, že má jedno nezletilé dítě a bydlí u rodičů. Rozdíl mezi příjmy a výdaji pak představuje dostatečnou částku, aby byl žalovaný schopen uzavřený závazek splnit.
2. K žalobě se žalovaný nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.
3. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného, důsledkem je absolutní neplatnost smlouvy (§ 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru). Především žalobce zcela rezignoval na ověření výdajové stránky žalovaného. Těžko mít za to, že jeho výdaje jako dospělého člověka činí pouze částku odpovídající nezabavitelnému minimu. Vůbec se v úvahách žalobce neodráží skutečnost, že žalovaný uvedl, že má vyživovací povinnost – žalobce v této souvislosti ani nezjišťoval, zda má žalobce dítě v péči či má na něj stanoveno výživné. Žalobce také neprovedl žádnou úvahu v tom směru, proč by si člověk v situaci, v níž se údajně žalovaný nachází, tj. s kladným rozdílem mezi příjmy a výdaji ve výši 21.586,-- Kč, měl brát tak nevýhodnou půjčku – dostane deset tisíc a za měsíc musí vrátit něco přes třináct tisíc. Soud tak považuje šetření příjmů a výdajů žalovaného za nedostatečné, uzavřenou smlouvu o úvěru za neplatnou. Neplatnost je vedle porušení příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru dána též lichevní povahou smlouvy – neuvěřitelný vysoký úrok (neplatnost pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení podle § 2993 a násl. občanského zákoníku. Žalobce prokazatelně poskytl žalovanému částku 10.000,-- Kč, jde o plnění z neplatné smlouvy, žalovaný tak je povinen tuto částku žalobci vrátit. Současně má žalobce též nárok na úroky z prodlení z této částky podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nař. vl. 351/2013 Sb. V této části proto soud žalobě vyhověl, ve zbytku ji zamítl, neboť na ostatní požadované nároky při neplatnosti smlouvy nárok nemá.
4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., úspěch žalobce a žalovaného je přibližně stejný, žádný z nich proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
5. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.