Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3.206,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 11.3.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]. a žalovanou došlo dne 31.5.2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 6.000,-- Kč, v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaná svým podpisem stvrdila. V souvislosti s tím se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 7.992,-- Kč, jenž představuje úrok ve výši 4.835,-- Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500,-- Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 1.657,-- Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 13.992,-- Kč se žalovaná zavázala uhradit v 78týdenních splátkách po 180,-- Kč. Žalobce požaduje po žalované dlužnou částku ve výši 11.198,68 Kč, úrok a úrok z prodlení.
2. K ověření úvěruschopnosti žalobce uvedl, že vycházel z údajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě – měsíční příjem 30.000,-- Kč, žije v nájmu, nemá jiné dluhy. S ohledem na velikost příjmu a výši půjčky pak právní předchůdce žalobce dospěl k závěru, že žalovaná je schopna půjčku splatit.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Z obsahu spisu byly zjištěny následující skutečnosti.
4. Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru s parametry uvedenými v bodu 1 odůvodnění rozsudku.
5. Po právní stránce soud zjištěné skutečnosti vyhodnotil následovně. Soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce zcela nedostatečně ověřil úvěruschopnost žalované. Předně profesionální poskytovatel úvěru nemůže vycházet jen z údajů, které mu žadatel o úvěr sdělí, musí postupovat s odbornou péčí a tyto údaje si ověřovat. Konkrétně v daném případě se poskytovatel úvěru spokojil s tím, že mu žalovaná sdělila, že má čistý příjem 10.000,-- Kč, další čisté příjmy domácnosti 20.000,-- Kč, celkem tedy příjem 30.000,-- Kč (zákaznická karta ze dne 30.5.2022). Když soud pomine skutečnost, že čistý příjem domácnosti rozhodně nelze ztotožnit s příjmem žalované, pak pokud žalovaná uváděla tak vysoké příjmy, měla je doložit. Jinak nelze příjem považovat za doložený. V případě výdajů pak právní předchůdce žalobce zcela rezignoval na svoje povinnosti, tyto výdaje vůbec nezkoumal. Navíc pokud právní předchůdce žalobce operoval i s příjmy domácnosti, pak měl posuzovat také výdaje celé domácnosti. Právní předchůdce ovšem ani neví, kdo všechno domácnost žalované představuje. Pak se pochopitelně těžko hodnotí její výdaje. A pokud se chtěl vyhnout hodnocení výdajů celé domácnosti, neměl vycházet z jejích příjmů, ale pouze z příjmu žalované. Ten činí pouze 10 tis Kč, tedy nikoli 30 tis Kč, jak žalobce uvádí. Zdrojem příjmu je potom příjem na rodičovské – viz karta klienta. To mj. znamená, že žalovaná má minimálně jednu vyživovací povinnost. I s ohledem na ni lze potom těžko věřit, že výdaje žalované jsou pouze 6 tis Kč měsíčně. O to víc to platí v situaci, kdy žalovaná bydlí v nájmu – jejich výše v roce 2022 tuto částku nepochybně převyšuje. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce ověřil úvěruschopnost žalované nedostatečně, smlouva o úvěru je tudíž podle § 87 odst. 1 cit. zákona neplatná.
6. Soud má výhrady i k parametrům úvěru, konkrétně výši půjčené částky a částkou, kterou má žalovaná splatit nad rámec jistiny. Žalobce pro tyto platby používá různé názvy, ve skutečnosti jde o úrok, který lze označit za lichevní. Nicméně s ohledem na neplatnost smlouvy pro neověření úvěruschopnosti nebylo třeba se touto otázkou podrobněji zabývat.
7. Vztah mezi účastníky tak soud vypořádává jako bezdůvodné obohacení žalované podle § 2993 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 6.000,-- Kč, žalovaná částku 2.793,32 Kč vrátila (zde soud vychází z údajů o výši dlužné jistiny a poplatku, z nich vypočetl, kolik bylo celkem žalovanou uhrazeno), žalobce jako právní nástupce původního věřitele tak má nárok na vrácení rozdílu mezi těmito částkami, tj. na částku 3.206,68 Kč + úroky z prodlení v zákonné výši. V této části bylo žalobě vyhověno, ve zbylé části byla zamítnuta.
8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaná měla větší úspěch ve věci, měl by proto právo na náhradu nákladů řízení, nicméně náklady řízení mu nevznikly.