Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 21.276,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 26.10.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 26.11.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 5584026. Na jejím základě mohl žalovaný mohl čerpat úvěr až do výše 50.000,-- Kč, takto žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu vyčerpal částku 56.843,56 Kč. Žalovaný měl povinnost platit žalobci minimální měsíční platbu, její výši a četnost plateb se žalovaný dověděl z rozpisu plateb, který byl dostupný na online účtu. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit též úroky, zavázal se navíc i k úhradě poplatků a nákladů. Pro neplnění povinností ze smlouvy právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil k 25.10.2023. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 35.566,95 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce.
2. Soud vyzval žalobce, aby doplnit konkrétní tvrzení o tom, jak ověřil úvěruschopnost žalovaného, a aby svá tvrzení doložil. Žalobce k výzvě soudu zaslal podání označené jako doplnění žaloby, nicméně toto podání (stejně jako žaloba samotná) neobsahuje žádná konkrétní tvrzení o tom, jak byla posouzena úvěruschopnost žalovaného. Obsahuje pouze zcela obecná tvrzení. Doklady k tvrzením pak nebyly předloženy vůbec.
3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.Zjištěné skutečnosti4. Mezi právním předchůdcem žalobce jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s parametry uvedenými v odstavci 1 odůvodnění. Žalovanému byla poskytnuta částka celkem 56.843,56 Kč (potvrzení o provedení transakce). Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobce.Právní posouzení5. Uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru soud hodnotí jako smlouvu absolutně neplatnou pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobce nesplnil ani svoji povinnost tvrzení – neuvedl, z jakých konkrétních příjmů a výdajů žalovaného vycházel a jak tyto příjmy a výdaje porovnal. To je přitom podstatou posouzení úvěruschopnosti, jak stanoví zákon o spotřebitelském úvěru v ust. § 86 odst. 2. Aby bylo možné tyto příjmy a výdaje porovnat, je nutné je nejprve zjistit. Právní předchůdce žalobce se však tímto zjištěním ani neobtěžoval. Jde přitom vždy o příjmy a výdaje konkrétního dlužníka, tj. toho, s nímž věřitel uzavírá smlouvu o úvěru. Spoléhat na obecné statistiky rozhodně nestačí, ty samy o sobě nemají o ekonomických poměrech dlužníka dostatečnou vypovídací hodnotu. Pokud pak žalobce uvádí, že právnímu předchůdci žalobce byl doložen výpis z bankovního účtu, pak už není řečeno, co z tohoto faktu žalobce dovozuje.6. Vztah mezi účastníky tak soud vypořádává jako bezdůvodné obohacení podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný od žalobce obdržel 56.843,56 Kč, vrátil částku 35.566,95 Kč. Žalovaný je tak povinen vrátit rozdíl mezi částkou obdrženou a vrácenou včetně příslušného zákonného úroku z prodlení, jedná se o částku 21.276,61 Kč. V této části bylo žalobě vyhověno. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., oba účastníci měli zhruba stejný úspěch ve věci, žádný z nich proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.