1 C 319/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5.6.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 71 389,15 Kč s příslušenstvím z titulu nevráceného úvěru. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 21.7.2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 24 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 20.8.2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 11.1.2026. Žalovaná požádala o úvěr prostřednictvím internetové stránky [hodnota]. Žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet úvěr na základě údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr (počet členů domácnosti, pravidelné měsíční příjmy a výdaje), prověření ve veřejných registrech (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr hledaných osob, registr Starostové, katastrální rejstřík, NRKI, BRKI) a informací z bankovního účtu žalované, případně z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 13 447 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen bankovním převodem na účet č. [č. účtu], a to dne 7.9.2024 v částce 1 Kč, dne 2.9.2024 v částce 9 802 Kč, dne 15.9.2024 v částce 2 415 Kč, dne 25.7.2024 v částce 5 000 Kč, dne 3.9.2024 v částce 2 Kč, dne 21.7.2024 v částce 5 000 Kč, dne 1.9.2024 v částce 3 802 Kč a dne 2.9.2024 v částce 9 404 Kč. Žalovaná využila volitelné služby poskytované žalobkyní za poplatek, a to služby Klidné spaní za poplatek ve výši 234,24 Kč, služby [Anonymizováno] za poplatek ve výši 825 Kč. Žalovaná splatila na jistinu celkem 5 050,60 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 24.1.2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 25.1.2025. Žalobkyně po žalované požadovala úhradu nesplaceného dluhu v celkové částce 70 203,94 Kč sestávající z jistiny 30 375,90 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 572,32 Kč, smluvního úroku 38 596,63 Kč, poplatku za službu Klidné spaní 36,60 Kč a poplatku za službu Presto 622,49 Kč, a dále úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dní prodlení (od 26.10.2024 do 24.1.2025) ve výši 1 185,21 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po předžalobní výzvě odeslané dne 21.5.2025.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy k jednání soudu nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 21.7.2024 na čl. 23-25 včetně přílohy: předpisu denních splátek na čl. 31-38 bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, přičemž žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezhotovostně na její bankovní účet peněžní prostředky až do výše 24 400 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím. Smlouva byla sjednána na dobu určitou do 12.1.2026, RPSN činila 2 448,88 %, denní úroková sazba 1,066 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek byly sjednány sankce, kdy žalobkyni vznikl nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v důsledku prodlení a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Žalobkyně dále předložila Všeobecné obchodní podmínky platné ode dne 27.5.2024 na čl. 43-51.

5. Z Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru na čl. 40-41 bylo zjištěno, že žalované byly poskytnuty bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit apod.), vysvětlení používaných pojmů.

6. Z Informace pro spotřebitele na čl. 18-19 bylo zjištěno, že žalované byly poskytnuty informace o procesu poskytování spotřebitelského úvěru a o poskytovaném spotřebitelském úvěru.

7. Z Obecných principů posuzování a filozofie Společnosti na čl. 20-22 bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila dokument obsahující informace o způsobu, jakým posuzuje úvěruschopnost klientů.

8. Z Identifikovaných příjmů na čl. 26 bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala výši ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 13 447 Kč. Příjem měl být doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, případné další příjmy měly být žalovanou doloženy jiným způsobem.

9. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] na čl. 39 bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala osobní údaje žalované a údaje o jejích čistých měsíčních příjmech a výdajích. Ve výpisu je zaznamenáno, že společně hospodařící domácnost žalované tvoří dva členové (oba s příjmem), má pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 0 Kč, na bydlení ve výši 3 800 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 0 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 3 000 Kč. Čistý měsíční příjem uváděný žalovanou měl činit 25 000 Kč, ověřený čistý měsíční příjem pak 13 447 Kč. Při započtení rezervy na výdaje 500 Kč a vypočítaných minimálních výdajů 5 455 Kč měl disponibilní příjem činit 7 900 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo úspěšné.

10. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli na čl. 42 bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala jednotlivé platby žalované na bankovní účet č. [č. účtu] v celkové výši 35 426 Kč.

11. Z Autorizace ověření totožnosti ze dne 21.7.2024 na čl. 17 a BankID výpisu na čl. 30 bylo zjištěno, že dle záznamů žalobkyně došlo k ověření totožnosti žalované prostřednictvím služby BankID od společnosti [právnická osoba].

12. Ze Souhlasu se zpracováním osobních údajů na čl. 27-29 bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila dokument obsahující informace o zpracování osobních údajů.

13. Z Výzvy k úhradě ze dne 24.1.2025 na čl. 52 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované e-mail, v němž žalované oznámila, že vypověděla předmětnou smlouvu o půjčce s okamžitou platností z důvodu nehrazení závazků po splatnosti ani po upozornění na dluh. Celková dlužná částka činila 71 389,15 Kč.

14. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21.5.2025 na čl. 53 včetně podacího lístku ze dne 21.5.2025 na čl. 16 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou před podáním žaloby k zaplacení předmětné pohledávky ze smlouvy o úvěru.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 21.7.2024 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 24 400 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím žalobkyni vrátit. Žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně na její účet částku v celkové výši 35 426 Kč. Žalovaná na úvěr vrátila celkem 5 050,60 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet na základě jí evidovaných údajů a informací o žalované. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou soudního vymáhání.

16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

23. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde než shledat smlouvu neplatnou.

24. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně měla s žalovanou uzavřít dne 21.7.2024 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaná obdržela od žalobkyně bezhotovostně částku v celkové výši 35 426 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované úvěr splácet tak, že vycházela z evidovaných údajů o žalované, přičemž nebylo nijak prokázáno, že uváděné údaje byly žalobkyni poskytnuty právě žalovanou. Informace o příjmem ani výdajích žalované nebyly nijak ověřovány. Žalobkyně neprokázala ani tvrzenou lustraci žalované v uvedených registrech. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalované nepředložila žalobkyně soudu žádný relevantní důkaz. Z uvedeného plyne, že žalobkyně učinila nedostatečná zjištění, proto ani nemohla učinit odpovídající kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Lze tedy uzavřít, že se žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

25. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované 35 426 Kč a žalovaná vrátila 5 050,60 Kč, je třeba na částku 30 375,40 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.

26. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

27. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení částky 30 375,40 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

28. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.

29. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, netvrdila, tím méně prokázala, jaké jsou její možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdala možného poučení.