16 C 101/2025

Odůvodnění

Žalobce se domáhal zaplacení částky 31.650,- Kč s úrokem ve výši 6.397,70 Kč a úrokem ve výši 8,05% ročně z částky 30.000,- Kč od 28.11.2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2.175,74 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 31.650,- Kč od 28.11.2024 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že na základě smlouvy o poštovním účtu ze dne 8.9.2022 žalobce zřídil a vede pro žalovanou běžný účet. Následně účastníci uzavřeli dne 16.4.2023 smlouvu o úvěru č. 015402561R, na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30.000,- Kč. Schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr byla ze strany žalobce posouzena s odbornou péčí a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobce vycházel z údajů uvedených klientem v žádosti o úvěr, žalobce zkoumal, zda s ním není vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti závazek splácet, provedl kontrolu přes systém CBCB (/žalovaná se nenacházela v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byla schopná své závazky splácet, v evidenci Solus žalovaná neměla ke dni podání žádosti evidované závazky po splatnosti. Po zohlednění životních nákladů žalované, byla platební kapacita pro poskytnutí úvěru dostatečná. Výše úvěru byla vyhodnocena na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu klienta a výše splátky byla adekvátní, aby žalovaná mohla předmětný závazek řádně splácet. Úvěrový účet povoleného přečerpání byl otevřen ke dni 16.4.2023 Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,9% ročně. Splácení úvěru se uskutečňuje automaticky tím, jak klient nakládá s peněžními prostředky na účtu. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas, čímž se dostala do prodlení. Žalobce proto prohlásil veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné. O konečné splatnosti byla žalovaná informována dopisem ze dne 1.2.2024. Žalovaná dluží: jistinu ve výši 30.000,- Kč, úrok ve výši 8,05% ročně z dlužné jistiny za dobu od 30.8.2023 do 26.11.2024 ve výši 6.397,70 Kč, zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 18.9.2023 do 26.11.2024 ve výši 2.175,74 Kč, poplatky ve výši 1.650,- Kč skládající se zejména z poplatků za pojištění a z poplatků za zasílání upomínek. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 5.12.2024.V podání ze dne 10.6.2025 žalobce uvedl, že na základě čl. 6 obchodních podmínek jsou stanoveny podmínky, které je žalovaný povinen splnit před poskytnutím úvěru a to: klient nemá splatné a nezaplacené závazky vůči svým věřitelům, které by měly vliv na jeho schopnost dostát závazkům ze smlouvy, klient informuje ČSOB pravdivě o všech svých finančních závazcích, majetek klienta není zatížen zástavními právy. Žalovaná žalobci sdělila sociodemografická data a údaje o zaměstnání a svých příjmech a výdajích. Uvedla, že její čistý měsíční příjem činí částka 38.000,- Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěru 0,- Kč a splátky úvěrů a kreditních karet 1.000,- Kč. Žalobce provedl kontrolu informací přes systém CBCB, přes který zjistil, že se žalovaná nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byla schopna své závazky splácet, žalovaná měla jeden existující splátkový kontakt, kdy měsíční splátka činila 2.196,- Kč. Dle systému CRIF neměla žalovaná evidované žádné aktuální závazky po splatnosti a žalovaná nebyla vyhodnocena jako rizikový klient. Žalobce posoudil finanční situaci a životní náklady žalované, po jejich zohlednění činila platební kapacita žalované 19.912,25 Kč (příjem žalované na základě transakcí na běžném účtu od 1.1.2023 do 11.4.2023 – 38.000,- Kč mínus životní náklady a výdaje – 18.087,75 Kč). Rizikovost žalované byla hodnocena jako nízká, běžný účet žalované nevykazuje nestandardní transakce, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům. Za doby trvání závazkového vztahu žalovaná vyčerpala celkem částku 156.421,04 Kč. Žalobce obdržel od žalované celkové plnění ve výši 128.583,- Kč.Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Mezi účastníky byla dne 8.9.2022 uzavřena smlouva o poskytování služeb ČSOB elektronického bankovnictví a smlouva o poštovním účtu.Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 16.4.2023 soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru do výše úvěrového limitu 13.000,- Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, v domácnosti, počet členů domácnosti 2, počet osob bez příjmu 1, způsob bydlení – u rodičů. Měsíční čistý příjem – 18.000,- Kč, ostatní čisté měsíční příjmy – 20.000,- Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů – 0, měsíční výše splátek úvěrů – 1.000,- Kč.Ze smlouvy o kontokorentu soud zjistil, že dne 16.4.2023 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru. Žalobce poskytl žalované neúčelový revolvingový úvěr na dobu neurčitou do výše úvěrového limitu – 13.000,- Kč. Strany si dohodly pohyblivá úrok ve výši 21,9% ročně, RPSN ve výši 24,61% ročně. Splácení úvěru se uskutečňuje nakládáním s účtem, klient je povinen zajistit na účtu k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek, úroků, poplatků, úroků z prodlení, klient je povinen splatit úvěr, včetně naběhlých úroků, poplatků, úroků z prodlení a smluvní pokuty, nejméně jedenkrát za 6 měsíců.Z žádosti o změnu ze dne 6.5.2023 soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru do výše úvěrového limitu 14.000,- Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, v domácnosti, počet členů domácnosti 4, počet osob bez příjmu 1, způsob bydlení – u rodičů. Měsíční čistý příjem – 12.000,- Kč, ostatní čisté měsíční příjmy – 8.000,- Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů – 1.200,- Kč, měsíční výše splátek úvěrů – 1.000,- Kč.Z dodatku ke smlouvě o kontokorentu ze dne 6.5.2023 soud zjistil, že si strany sjednaly s účinností od 6.5.2023 změnu úvěrového limitu na částku 14.000,- Kč, nová výše RPSN činí 24,61% ročně a celková částka, kterou je třeba zaplatit je 14.783,54 Kč.Z žádosti o změnu ze dne 11.5.2023 soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru do výše úvěrového limitu 30.000,- Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, v domácnosti, počet členů domácnosti 4, počet osob bez příjmu 1, způsob bydlení – u rodičů. Měsíční čistý příjem – 40.000,- Kč, ostatní čisté měsíční příjmy – 20.000,- Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů – 12.000,- Kč, měsíční výše splátek úvěrů – 2.000,- Kč. Doložení příjmu – historie běžného účtu v ČSOB.Z dodatku ke smlouvě o kontokorentu ze dne 11.5.2023 soud zjistil, že si strany sjednaly s účinností od 11.5.2023 změnu úvěrového limitu na částku 30.000,- Kč, nová výše RPSN činí 24,61% ročně a celková částka, kterou je třeba zaplatit je 31.679,- Kč.Z platební historie soud zjistil, jakým způsobem žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a splácela. Dle tvrzení žalobce žalovaná vyčerpala celkem částku 156.421,04 Kč a zaplatila celkem 128.583,- Kč.V dopise ze dne 9.11.2023 žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu, který ke dni 8.11.2023 činí 3.188,12 Kč (splátka včetně úroků, úroků z prodlení a poplatku 500,- Kč) a 1.005,83 Kč (nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu) nejpozději do 9.12.2023. Současně ji upozornil na možnost zesplatnění úvěru. Výzva se vrátila zpět, adresát neznámý.Dopisem ze dne 11.1.2024 bylo žalované připomenuto, aby každý měsíc na svém účtu zajistila kreditní obrat (pravidelný příjem) minimálně ve výši 50 % kontokorentu.V dopise ze dne 1.2.2024 žalobce oznámil žalované, že prohlašuje k 30.1.2024 celou svou pohledávku z poskytnutého úvěru za splatnou. Současně ji vyzval k zaplacení celého dluhu, který činí ke dni 31.1.2024 35.059,73 do 8.2.2024 Kč.Výzvou ze dne 5.12.2024 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k uhrazení dlužné částky ve výši 40.306,17 Kč do 5-ti dnů od doručení výzvy.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Mezi účastníky byla dne 8.9.2022 uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronického bankovnictví a smlouva o poštovním účtu. Dne 16.4.2023 žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentního úvěru s úvěrovým limitem 13.000,- Kč. Dne 16.4.2023 byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalobce poskytl neúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu – 13.000,- Kč. Dne 6.5.2023 žalovaná požádala o zvýšení úvěrového limitu na 14.000,- Kč. Téhož dne byl uzavřen dodatek ke smlouvě, kdy došlo ke změně úvěrového limitu na částku 14.000,- Kč. Dne 11.5.2023 žalovaná požádala o zvýšení úvěrového limitu na 30.000,- Kč. Téhož dne byl uzavřen dodatek ke smlouvě, kdy došlo ke změně úvěrového limitu na částku 30.000,- Kč. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr neplnila (zaplatila ve splátkách 128.583,- Kč) a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 1.2.2024 úvěr zesplatnil. Úvěr se tak stal splatný ke dni 30.1.2024.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení žalované, kdy dle obchodních podmínek ČSOB klient pravdivě informuje o všech svých finančních závazcích. V předložené žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 16.4.2023 žalovaná (kromě toho, že je svobodná, v domácnosti, 1 osoba bez příjmu) uvedla čistý příjem 18.000,- Kč, pravidelné měsíční výdaje 0, výše splátek 1.000,- Kč. V předložené žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 6.5.2023 (necelý měsíc po poskytnutí úvěru) žalovaná (kromě toho, že je svobodná, v domácnosti, 1 osoba bez příjmu) uvedla čistý příjem 12.000,- Kč, pravidelné měsíční výdaje 1.200,- Kč, výše splátek 1.000,- Kč a v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 11.5.2023 (měsíc po poskytnutí úvěru a týden po zvýšení limitu) žalovaná (kromě toho, že je svobodná, v domácnosti, 1 osoba bez příjmu) uvedla čistý příjem 40.000,- Kč, pravidelné měsíční výdaje 12.000,- Kč, výše splátek 2.000,- Kč. Žalobce uvedl, že platební kapacita žalované činila 19.912,25 Kč (příjem žalované na základě transakcí na běžném účtu – 38.000,- Kč mínus životní náklady a výdaje – 18.087,75 Kč) byla dle názoru žalobce adekvátní k tomu, aby žalovaná mohla předmětný závazek adekvátně splácet. Příjmy žalované (38.000,- Kč) byly ověřeny z transakční historie jejího běžného účtu od 4.1.2023 do 11.4.2023, soudu však výpis z běžného účtu předložen nebyl. U životních nákladů žalobce vycházel u nákladů deklarovaných (informace od žalované) versus modelovaných (modelové dle informací ze žádosti v kombinaci s hodnotami životního minima a nákladů na bydlení dle MPSV). Žalobce tak po formální stránce učinil určitá zkoumání (šetření v uvedených registrech a zkoumání z výpisu z bankovního účtu žalované), tato však v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje opatřit si relevantní informace od spotřebitele či z jiných zdrojů, ale pro naplnění smyslu zákona je nutné z těchto učinit kvalifikovaný závěr. Žalovaná uváděla ve třech žádostech v rozmezí jednoho měsíce různé výše svého příjmu a různé výdaje, žalobce nedoložil, z jakých konkrétních listin a údajů tato tvrzení ověřil (a listiny soudu nepředložil). Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Žalobce ověřoval příjem žalované z výpisu z účtu, který však soudu předložen nebyl a u nákladů žalované žalobce vycházel z částky 18.087,75 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného). Žalobce zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalované, a při uzavírání smluv nejednal s odbornou péčí. Žalobce tak poskytl žalované finanční prostředky, aniž by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřil její schopnost dlužnou částku řádně splácet. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.V řízení bylo prokázáno (z tvrzení žalobce), že žalobce poskytl žalované částku 156.421,04 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 156.421,04 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná na úhradu úvěru zaplatila ve splátkách částku 128.583,- Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 27.832,04 Kč a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 21.6.2025. Nárok se stal splatným 22.6.2025 a žalovaný se dostal do prodlení od 23.6.2025. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 23.6.2025 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 44.609,24 Kč (částku 31.650,- Kč + úrok 6.397,70 Kč + 1.495,30 Kč – úrok 8,05% ročně z 30.000,- Kč od 28.11.2024 do 11.7.2025 + úrok z prodlení 2.175,74 Kč + 2.890,50 Kč – úrok z prodlení 14,75% ročně z 31.650,- Kč od 28.11.2024 do 11.7.2025). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 28.011,84 Kč (jistina – 27.838,04 Kč + 173,80 Kč – úrok z prodlení ve výši 12% ročně z 27.838,04 Kč od 23.6.2025 do 11.7.2025). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 62,8%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 37,20%. Poměr úspěchu tedy činí 25,6% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.266,- Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava věci, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 11.7.2025) po 2.380,- Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), čtyři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava věci, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 11.7.2025) po 450,- Kč (§ 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrada cestovních výdajů zástupce žalobce za cestu k jednání soudu [adresa] a zpět osobním automobilem ve výši jedné poloviny – 181,50 Kč (základní náhrada ve výši 290,- Kč při ujetých 50 km x 5,80 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 72,87 Kč při ujetých 50 km, kombinované spotřebě 4,2 l a ceně paliva 34,70 Kč/l - vyhl. č. 475/2024 Sb.), náhrady za promeškaný čas zástupce žalobce při cestě k jednáním z [adresa] a zpět za 2 půlhodiny po 150,- Kč ve výši jedné poloviny 150,- Kč (dle § 14 dst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 2.446,80 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem částka 15.364,31 Kč, z toho 25,6% činí částka 3.933,30 Kč, kterou soud žalobci přiznal.