Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

16 C 146/2024

Soud: Okresní soud v ChomutověDatum rozhodnutí: 7. 8. 2024Č. j.: 16 C 146/2024-24Samosoudkyně: JUDr. Eva PohorelcováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 25. 9. 2024Předmět řízení: <nezadán>ECLI:CZ:OSCV:2024:16.C.146.2024.1
elektronický platební rozkazneplatnost právního jednáníexekucebezdůvodné obohaceníodboryplatební rozkazdobré mravystanovyinsolvenční rejstříksmlouva spotřebitelskásmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 19. 11. 2026 máme 605 157 z 615 941 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. [Jméno zainteresované osoby 0/0] je povinen zaplatit žalobci částku 3.480,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12,75% ročně z této částky od 7.7.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se pro částku 8.180,- Kč s úrokem z prodlení z této částky od 10.1.2023 do zaplacení a pro úrok z prodlení z částky 3.480,- Kč od 10.1.2023 do 6.7.2024 zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.OdůvodněníŽalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 11.660,- Kč se zákonnými úroky z prodlení od 10.1.2023 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 15.11.2021 smlouvu o úvěru ve výši 18.180,- Kč (skládající se z půjčené částky 10.000,- Kč a souhrnného poplatku 8.180,- Kč), podle které měl žalovaný splácet týdně 303,- Kč tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný zaplatil částku 6.520,- Kč. V případě prodlení s plněním se dle smluvních podmínek stává zbylý dluh včetně příslušenství splatným. Žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku ve výši 6.520,- Kč vydělil týdenní splátkou a vypočetl, kdy se žalovaný dostal do prodlení. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od splatnosti smlouvy tedy 9.1.2023 a datum prodlení ke dni 10.1.2023.V podání ze dne 30.6.2024 žalobce uvedl, z jakých informací před uzavřením smlouvy o úvěru čerpal a jaké informace byly opatřeny od žalovaného. Žalobce provedl kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra. Provedl kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých v evidenční kartě klienta, kontrolu RČ a OP dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], kontrola aktuálního počtu exekucí v databázi Centrální evidence exekucí a případné vyhodnocení jejich aktuální a budoucí možné zátěže na finanční rozpočet klienta, kontrola aktuálního stavu insolvenčního rejstříku, kontrola platební historie klienta u žalobce vč. historie veškerých záznamů o klientovi. Vyhodnocení aktuální finanční situace dle poskytnutých podkladů klienta zaznamenaných v evidenční kartě klienta a vyhodnocení příslušné lokality bydliště, stejně tak i lokality zdrojů příjmu klienta, a to na základě vědomostí a praxe z terénu od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti. K jednání soudu se žalobce omluvil.Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Z kopie výplatní pásky za měsíc září 2021 soud zjistil, že celkem k výplatě byla stanovena částka 38.509,- Kč a dále jsou zde uvedeny srážky: exekuce nepředn. 14.640,- Kč, odborové příspěvky 365,- Kč. Z kopie výplatní pásky za měsíc říjen 2021 soud zjistil, že celkem k výplatě byla stanovena částka 37.468,- Kč a dále jsou zde uvedeny srážky: exekuce nepředn 15.599,- Kč, odborové příspěvky 375,- Kč a srážka za stravenky 114,- Kč.V listině označené jako evidenční karta klienta žalovaný uvedl své osobní údaje – je ženatý, má učňovské vzdělání, je majitel vozu, již měl u žalobce půjčku, nebyl soudně stíhán, je spolubydlící, počet členů v domácnosti – 1. Údaje o zaměstnání: pracuje na plný pracovní úvazek, na dobu neurčitou, pracovní team lieder, zaměstnavatel [právnická osoba] Uvedl čistý měsíční příjem 21.442,- Kč (zdroj příjmu 1), mzda 21.442,- Kč. Výdaje: životní výdaje na bydlení 4.872,- Kč, životní minimum na ověření 4.360,- Kč, nebankovní závazky 7.463,- Kč, výdaje celkem 16.695,- Kč. Disponibilní zůstatek 4.747,- Kč. Zástupce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z občanského průkazu, cestovního pasu. Evidenční karta je dne 12.11.2021 podepsaná žalovaným a zástupcem žalobce.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 15.11.2021 ve spojení s formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 15.11.2021 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000,- Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 1.980,- Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 3.000,- Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3.200,- Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 18.180,- Kč, které žalovaný splatí v 60týdenních splátkách po 303,- Kč, první splátka dne 22.11.2021 a další splátky 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky ve výši 10.000,- Kč.Podle platební historie žalovaný zaplatil v pěti splátkách celkem částku 6.520,- Kč.Žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou k zaplacení pohledávky ve výši 11.660,- Kč. Výzva byla odeslána dne 8.8.2023.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 15.11.2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Při podpisu smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 10.000,- Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 1.980,- Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 3.000,- Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3.200,- Kč, celkem 18.180,- Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit 60týdenních splátek po 303,- Kč, první splátka dne 22.11.2021. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil, kdy zaplatil pouze splátky v celkové výši 6.520,- Kč. Předžalobní výzvou odeslanou dne 8.8.2023 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení pohledávky ve výši 11.660,- Kč.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Schopnost žalovaného splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka uvedené v evidenční kartě, které ověřil z občanského průkazu, cestovního pasu a výplatních pásek. Měsíční příjem činí částka 21.442,- Kč, která se má skládat ze mzdy, kdy fakticky je příjem ze zaměstnání žalovaného vyšší, avšak v důsledku exekučních srážek je mzda žalovaného o tyto ponížena. V evidenční kartě klienta však žalovaný neuvedl žádné splátky exekucí. Pokud jde o náklady, běžné měsíční výdaje, činí částku 9.232,- Kč (výdaje na bydlení 4.872,- Kč, životní minimum 4.360,- Kč) a částku 7.463,- Kč (nebankovní závazky), celkem jsou měsíční výdaje žalovaného představovány částkou 16.695,- Kč. Žalobce předložil výplatní pásky za měsíc září 2021 (celkem k výplatě 38.509,- Kč, srážky exekuce 14.640,- Kč) a za měsíc říjen 2021 (celkem k výplatě 37.468,- Kč, srážky exekuce 15.599,- Kč). Soudu nebyl předložen žádný doklad potvrzující výdaje žalovaného. Žalobce nedoložil výdaje žalovaného ohledně bydlení, kdy není zřejmé, zda má žalovaný jako spolubydlící uzavřenu nějakou smlouvu (např. nájemní) případně na jakou dobu a dále v jaké výši je přispíváno na spolubydlení a v jaké na energie a další poplatky s bydlením související. Dále žalobce počítal s výší životního minima, kdy toto lze v rámci posouzení úvěruschopnosti brát jako údaj podpůrný a nikoliv jediný. Není tak zřejmé, jaké jsou faktické výdaje žalovaného, které měsíčně vynakládá na uspokojování jeho ostatních potřeb, tj. společenských, kulturních, sportovních, zdravotních a dalších. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného a jeho příjmů. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími poplatky, celkem částku 36.360,- Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp. zn. 9Co 109/2020).Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o. z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o. z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.).Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.V řízení bylo prokázáno (žalovaný podpisem smlouvy potvrdil), že žalobce poskytl žalovanému částku 10.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 10.000,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 o. z. vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný zaplatil 6.520,- Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 3.480,- Kč (10.000 – 6.520) a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o. z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 5.7.2024. Nárok se stal splatným 6.7.2024 a žalovaný se dostal do prodlení od 7.7.2024. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 7.7.2024 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013 Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 14.420 Kč (částku 11.660 Kč, částku 2.760,- Kč - úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 11.660,- Kč od 10.1.2023 do 7.8.2024). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 3.518,80 (jistina – 3.480,- Kč + 38,80 Kč – úrok z prodlení ve výši 12,75% ročně z 3.480,- Kč od 7.7.2024 do 7.8.2024). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 24,5 %, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 75,5 %. Poměr úspěchu tedy činí 51 % ve prospěch žalovaného. Podle obsahu spisu žalovanému náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací