Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

16 C 177/2024

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Okresní soud v ChomutověDatum rozhodnutí: 6. 12. 2024Č. j.: 16 C 177/2024-25Samosoudkyně: JUDr. Eva PohorelcováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 26. 2. 2025Předmět řízení: zaplacení 10 334 Kč s příslušenstvím (úvěr)ECLI:CZ:OSCV:2024:16.C.177.2024.25
stanovysmlouva pracovníneplatnost právního jednáníbezdůvodné obohacenísmlouva nájemníplatební rozkazsmlouva o úvěrudobré mravysmlouva spotřebitelskáelektronický platební rozkazinsolvenční rejstřík
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 6. 12. 2024

Výrok byl opraven usnesením ze dne 23. 1. 2025 (§ 164 o. s. ř.), viz Rozhodnutí v této věci.

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 10.334,- Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.OdůvodněníŽalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 10.334,- Kč se zákonnými úroky z prodlení od 2.4.2022 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 5.2.2021 smlouvu o úvěru ve výši 36.360,- Kč (skládající se z půjčené částky 20.000,- Kč a souhrnného poplatku 16.360,- Kč), podle které měla žalovaná splácet týdně 606,- Kč tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaná zaplatila částku 26.026,- Kč. V případě prodlení s plněním se dle smluvních podmínek stává zbylý dluh včetně příslušenství splatným. Žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku ve výši 26.026,- Kč vydělil týdenní splátkou a vypočetl, kdy se žalovaná dostala do prodlení. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od splatnosti smlouvy tedy 1.4.2022 a datum prodlení ke dni 2.4.2022.V podání ze dne 5.12.2024 žalobce uvedl, z jakých informací před uzavřením smlouvy o úvěru čerpal a jaké informace byly opatřeny od žalované. Žalobce provedl kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra. Provedl kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých v evidenční kartě klienta, kontrolu RČ a OP dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], kontrola aktuálního počtu exekucí v databázi Centrální evidence exekucí a případné vyhodnocení jejich aktuální a budoucí možné zátěže na finanční rozpočet klienta, kontrola aktuálního stavu insolvenčního rejstříku, kontrola platební historie klienta u žalobce vč. historie veškerých záznamů o klientovi. Vyhodnocení aktuální finanční situace dle poskytnutých podkladů klienta zaznamenaných v evidenční kartě klienta a vyhodnocení příslušné lokality bydliště, stejně tak i lokality zdrojů příjmu klienta, a to na základě vědomostí a praxe z terénu od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti. K jednání soudu se žalobce omluvil.Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Z kopie výplatní pásky za měsíc prosinec 2020 soud zjistil, že celkem k výplatě byla stanovena částka 22.280,- Kč. Z kopie výplatní pásky za měsíc leden 2021 soud zjistil, že celkem k výplatě byla stanovena částka 21.493,- Kč.V listině označené jako evidenční karta klienta žalovaná uvedla své osobní údaje – je vdaná, má učňovské vzdělání, je majitelkou vozu, neměla u žalobce půjčku, nebyla soudně stíhána, bydlí v nájmu, počet členů v domácnosti – 3, z toho nezaopatřených dětí 2. Údaje o zaměstnání: pracuje na plný pracovní úvazek, pracovní zařazení – operátor, zaměstnavatel: [právnická osoba] Uvedla čistý měsíční příjem mzda: 21.886,- Kč (zdroj příjmu 1). Výdaje: životní výdaje na bydlení 9.461,- Kč, životní minimum na ověření 8.890,- Kč, měsíční výdaje celkem 18.351,- Kč. Disponibilní zůstatek 3.535,- Kč. Zástupce žalobce ověřil tvrzení žalované z pracovní smlouvy a výplatní pásky. Evidenční karta je dne 4.2.2021 podepsaná žalovanou a zástupcem žalobce.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 5.2.2021 ve spojení s formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že dne 5.2.2021 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 20.000,-Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 3.960,- Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 6.000,- Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 6.400,- Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 36.360,- Kč, které žalovaná splatí v 60 týdenních splátkách po 606,- Kč, první splátka dne 12.2.2021 a další splátky 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaná spotřebitelský úvěr čerpala v hotovosti při podpisu smlouvy.Podle platební historie žalovaná zaplatila v 24 splátkách celkem částku 26.026,- Kč.Žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou k zaplacení pohledávky ve výši 10.334,- Kč. Výzva byla odeslána dne 8.8.2023.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 5.2.2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Při podpisu smlouvy žalovaná čerpala úvěr ve výši 20.000,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 3.960,- Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 6.000,- Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 6.400,- Kč, celkem 36.360,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit 60 týdenních splátek po 606,- Kč, první splátka dne 12.2.2021. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnila, kdy zaplatila pouze splátky v celkové výši 26.026,- Kč. Předžalobní výzvou odeslanou dne 8.8.2023 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení pohledávky ve výši 10.334,- Kč.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Schopnost žalované splácet měl žalobce prověřit na základě prohlášení dlužníka uvedené v evidenční kartě, které měl ověřit z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Měsíční příjem činí částka 21.886,- Kč, která se má skládat ze mzdy. Pokud jde o náklady běžné měsíční výdaje, činí 18.351,- Kč (výdaje na bydlení 9.461,- Kč, životní minimum 8.890,- Kč). Ohledně výdajů žalované však nebyly předloženy žádné důkazy, a to ani co se týče výdajů související s bydlením (např. nájemní smlouva, neboť žalovaná měla uvést, že bydlí v nájmu či výpis z bankovního účtu, kde by byla uvedena platba za nájemné či služby spojené s užíváním bytu), tak ani výdajů dalších, kdy není zřejmé, zda v částce životního minima je již zahrnuta částka vynakládána na uspokojování potřeb nezletilých dětí (žalovaná uvedla, že má dvě nezletilé děti), kdy tyto výdaje jsou výdaji primárními. Žalobce předložil výplatní pásky za měsíc prosinec 2020 (celkem k výplatě 22.280,- Kč) a za měsíc leden 2021 (celkem k výplatě 21.493,- Kč). Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalované. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími poplatky, celkem částku 36.360,- Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020).Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.V řízení bylo prokázáno (žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí půjčky) že žalobce poskytl žalované částku 20.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného poplatku a úroků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 20.000,- Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaná povinna podle § 2991 odst.1 o.z. vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem částku 26.026,- Kč. Protože žalovaná zaplatila žalobci vyšší částku, než činilo její bezdůvodné obohacení, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a vzniklo jí právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalované však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Usnesení ze dne 23. 1. 2025

Výrok

Rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 6.12.2024 č.j. 16C 177/2024-25 se opravuje tak, že nesprávně uvedené datum v Chomutově „dne 6. prosince“ správně zní „6. prosince 2024“.

Odůvodnění

Dne 6.12.2024 vyhlásil soud rozsudek ve výše uvedené věci. Rozsudek byl doručen žalobci dne 18.12.2024 a dne 2.1.2025 žalované. Následně soud zjistil, že ve vyhotovení rozsudku je chybně uvedeno datum vydání rozsudku.Dle ust. §164 o.s.ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům. Oprava se může týkat záhlaví rozsudku, jeho výroku, odůvodnění, poučení, popřípadě i data vyhlášení a podpisu. V projednávané věci při písemném vyhotovení rozsudku došlo k chybě v psaní, kdy bylo uvedeno neúplné datum. Protože jde o zjevnou nesprávnost, jak vyplývá i z protokolu o vyhlášení rozsudku, byla podle ust. § 164 o.s.ř. provedena oprava tímto opravným usnesením.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací