Výrok
I. Řízení se pro částku 2.516,- Kč zastavuje.
II. Žalovaný [Jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 16.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12,75% ročně z této částky od 6.11.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se pro úrok z prodlení ve výši 992,88 Kč, ve výši 15% ročně z částky 16.000,- Kč od 7.12.2023 do zaplacení a pro náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48,- Kč zamítá.
IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1.058,40 Kč k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], AK [adresa] do 15 dnů od právní moci rozsudku.OdůvodněníŽalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 16.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7.12.2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 992,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 100,- Kč a částky 48,- Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) dne 21.4.2023 smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 21.000,- Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 21.000,- Kč s příslušenstvím do 5.7.2023. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil verifikační platbou, kdy převedl částku 1,- Kč na účet [právnická osoba] Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně převodem na svůj účet. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Žalovanému tím vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny, za každý den prodlení. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2022 ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným ke dni 5.12.2023 převedena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky 18.532,- Kč, která se skládala z jistiny ve výši 16.000,- Kč, smluvní pokuty ve výši 2.432,- Kč, paušální náhrady nákladů ve výši 100,- Kč. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku dne 26.3.2024. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.V podání ze dne 11.11.2024 žalobce uvedl, že o žalovaném získal údaje takového charakteru (kopie občanského průkazu, rodné číslo, telefon), které by nezískal, pokud by žalovaný neměl v úmyslu smlouvu uzavřít. Částka 21.000,- Kč byla poukázána ve dne 21.4.2023, 23.4.2023, 30.4.2023 a 21.6.2023 na účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalobce nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobce bere žalobu částečně zpět co do částky 2.516,- Kč představující požadované příslušenství, resp. kapitalizovaný úrok 100,- Kč, smluvní pokutu 2.416,- Kč a požaduje zaplatit dlužnou jistinu 16.000,- Kč, zákonný úrok z prodlení a kapitalizovaný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení. Soud v souladu s ustanovením § 96 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.).Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že dne 8.12.2022 ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným ke dni 5.12.2023 převedena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem.Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.Soud provedl důkaz listinou označenou jako smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 21.4.2023 a dodatek č.[hodnota] ke smlouvě o úvěru ze dne 15.6.2023, kdy na základě těchto právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, kdy se zavázal poskytnou mu částku ve výši 9.100,- Kč se splatností 21.6.2023, která byla následně dodatkem prodloužena do 5.7.2023. Smlouva o úvěru a ani dodatek nejsou žalovaným podepsány. Z předloženého výpisu z účtu společnosti [právnická osoba]. soud zjistil, že dne 21.4.2023 byla na tento účet zaslána částka 0,01 Kč, a to z účtu č. [č. účtu] [jméno FO] a dne 21.4.2023 odeslána na účet č. [č. účtu] částka 9.100,- Kč, dne 23.4.2023 částka 6.900,- Kč, dne 30.4.2023 částka 1.000,- Kč a dne 21.6.2023 částka 4.000,- Kč. Ze zprávy ČSOB banky, a.s. soud zjistil, že k účtu číslo [č. účtu] měl dispoziční oprávnění [Jméno žalovaného], r.č. [RČ] a dne 21.4. byla na tento účet připsána částka 9.100,- Kč, dne 23.4. částka 6.900,- Kč, dne 30.4. částka 1.000,- Kč a dne 21.6. částka 4.000,- Kč všechny z účtů [právnická osoba] Dopisem ze dne 11.12.2023 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Výzva byla odeslána dne 13.12.2023. Výzvou ze dne 11.12.2023 žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 18.564,88. Výzvou ze dne 15.1.2024 oznamoval právní zástupce žalobce předávní věci do advokátní kanceláře a vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné částky.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 21.4.2023 ve spojení s dodatkem č.[hodnota] ke smlouvě o úvěru ze dne 15.6.2023, právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, kdy se zavázal poskytnout mu částku ve výši 9.100,- Kč se splatností 21.6.2023, která byla následně dodatkem prodloužena do 5.7.2023. Smlouva o úvěru a ani dodatek nejsou žalovaným podepsány. Dne 21.4.2023 odeslal právní předchůdce žalobce na účet žalovaného částku 9.100,- Kč, dne 23.4.2023 částku 6.900,- Kč, dne 30.4.2023 částka 1.000,- Kč a dne 21.6.2023 částku 4.000,- Kč. Dopisem ze dne 11.12.2023 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Výzva byla odeslána dne 13.12. 2023.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Žalobce na výzvu soudu, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, reagoval tak, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, kdy úvěruschopnost žalovaného nezkoumal. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020).Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.V řízení bylo prokázáno (zprávou banky a výpisem z účtu) že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 21.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě smluvní pokuty. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 21.000,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 o.z. vydat. Žalobce však požadoval přiznání jistiny ve výši 16.000,- Kč, tedy méně něž požadovat mohl. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši požadované jistiny, tj. částky 16.000,- Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 4.11.2024. Nárok se stal splatným 5.11.2024 a žalovaný se dostal do prodlení od 6.11.2024. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 6.11.2024 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013 Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 21.963,38 Kč (jistinu 16.000,- Kč, částku 2.416 Kč, částku 48,- Kč, úrok 100,- Kč, úrok z prodlení 992,88, částku 2.406,50 Kč - úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 16.000,- Kč od 7.12.2023 do 6.12.2024). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 16.173,20 Kč (jistina – 16.000,- Kč + 173,20 Kč – úrok z prodlení ve výši 12,75% ročně z 16.000,- Kč od 6.11.2024 do 6.12.2024). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 73,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 26,5%. Poměr úspěchu tedy činí 47% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 800,- Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) po 300,- Kč (§ 14b odst.1 bod 2 advokátního tarifu), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) po 100,- Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu), náhrada za 21%DPH z odměny a náhrad ve výši 252,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem 2.252,- Kč, kdy 47 % činí částka 1.058,40 Kč.