16 C 288/2024

Odůvodnění

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 15.006,- Kč s úrokem ve výši 449,91 Kč a 8% ročně z částky 6.353,95 Kč od 23.4.2024 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 892,65 Kč a 15% ročně z částky 6.662,32 Kč od 23.4.2024 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 30.9.2022 s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba].) smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 7.000,- Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 355,- Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3.430,- Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 961,- Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.260,- Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků ve výši 13.006,- Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14měsíčních splátkách po 929,- Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 30.11.2023. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena 13.4.2023 ve výši 500,- Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 30.11.2023 řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 6.353,95 Kč dále úrokem ve výši 8% ročně. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. V důsledku porušení smluvních povinností ze strany žalované vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na úhradu smluvní pokuty. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 29.5.2024. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 6.353,95 Kč, úroku ve výši 308,37 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2.940,- Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 823,68 Kč, úhrady za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.080,- Kč, smluvní pokuty ve výši 3.500,- Kč, s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024 společnost [právnická osoba]. převedla pohledávky specifikované v příloze č. [hodnota] smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými. Žalovaná je vedena v příloze smlouvy pod číslem [hodnota]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14.6.2024.Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 11.11.2024. Žalovaná se v dané lhůtě nevyjádřila a na výzvu soudu nereagovala.Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaná se ve lhůtě dané soudem nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že žalovaná dle § 101 odst. 4 o.s.ř. vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednáníV podání ze dne 23.1.2025 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (konkrétně doklady ČSSZ a Úřadu práce). Žalovaná prohlásila, že před uzavřením smlouvy poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V žádosti žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, že výše jejich měsíčních příjmů činí celkem 16.260,- Kč a výše jejích měsíčních výdajů činí 10.090,- Kč. Žalovaná dále uvedla, že bydlí u rodičů a má vyživovací povinnost vůči dvěma dětem. Majetkovou situaci právní předchůdce žalobce ověřil z oznámení ČSSZ, platebního rozpisu úřadu práce a smlouvy o nájmu. Výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovních účtů. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že údaje, které věřiteli před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla a které si věřitel ověřil, s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr.zákoníku). Žalovaná po uzavření smlouvy uhradila platby ve výši 1.500,- Kč (dne 1.10.2022 ve výši 1.000,- Kč a dne 13.4.2023 ve výši 500,- Kč).Soud má za prokázané tyto skutečnosti:V listině označené jako žádost o úvěr žalovaná uvedla bydlení u rodičů, je svobodná, má 2 děti do 26 let, základní vzdělání. Je na rodičovské dovolené – rodičovský příspěvek a výživné – 16.260, pravidelný měsíční příjem 6.170,- Kč. Měsíční výdaje: bydlení a energie 1.000,- Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 9.090,- Kč. Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil příjem žalované z dokladů úřadu práce. Žádost je dne 30.9.2022 podepsaná žalovanou a je uveden zástupce právního předchůdce žalobce.Z kopie oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 26.8.2022 soud zjistil, že žalované byl přiznán příspěvek na bydlení v měsíční výši 3.415,- Kč. Z kopie platebního rozpisu soud zjistil, že žalované byly dne 13.6.2022 vyplaceny RodP ve výši 15.000,- Kč a PnD ve výši 2 x 630,- Kč, dne 11.7.2022 vyplaceny RodP ve výši 15.000,- Kč a PnD ve výši 2 x 630,- Kč, dne 8.8.2022 vyplaceny RodP ve výši 15.000,- Kč a PnD ve výši 2 x 5.000,- Kč, dne 22.8.2022 vyplaceny PnD ve výši 2 x 630,- Kč, a dne 29.8.2022 PByd ve výši 3.415,- Kč.Žalobce předložil první a poslední stránku nájemní smlouvy ze dne 12.9.2022, ze které soud zjistil, že byla uzavřena jako nájemci jsou uvedeni [jméno FO] spolu s dětmi: žalovanou a [jméno FO], a [jméno FO]. Nájem je uzavřen na dobu určitou od 1.10.2022 do 31.12.2022. Výše nájemného není uvedena.Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 30.9.2022 má soud za prokázané, že dne 30.9.2022 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 7.000,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok v celkové výši 355,- Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3.430,- Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 961,- Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.260,- Kč. Celkovou částku ve výši 13.006,- Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14měsíčních splátkách po 929,- Kč. Žalovaná potvrdila čerpání v hotovosti při podpisu smlouvy.Podle výpisu žalobce žalovaná uhradila dne 1.10.2022 částku 1.000,- Kč a dne 13.4.2023 částku 500,- Kč.Právní předchůdce žalobce. oznámil žalované dopisem ze dne 14.6.2024, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce.Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 10.9.2024 k zaplacení pohledávky ve výši 16.939,07 Kč nejpozději do 25.9.2024. Výzva byla odeslána dne 11.9.2024.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 30.9.2022 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 7.000,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky úrok ve výši 355,- Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3.430,- Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 961,- Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.260,- Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 13.006,- Kč ve 14měsíčních splátkách po 929,- Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila celkem částku 1.500,- Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 14.6.2024 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Schopnost žalované splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Dle tvrzení žalované její čistý příjem činila částka 16.260,- Kč rodičovský příspěvek a výživné a další příjem 6.170,- Kč. Podle kopie platebního rozpisu byly žalované v červnu a červenci vyplaceny dávky v celkové výši 16.260,- Kč (RodP 15.000,- Kč a PnD 2 x 630,- Kč) v srpnu vyplaceny dávky v celkové výši 29.675,- Kč (RodP 15.000,- Kč, PnD 2 x 5.000,- Kč, PnD 2 x 630,- Kč, PByd 3.415,- Kč). Jiné příjmy žalované doloženy nebyly. Pokud jde o výdaje, žalovaná uvedla 1.000,- Kč bydlení a energie a 9.090,- Kč ostatní. Soudu byla předložena nájemní smlouva na dobu určitou od října do konce prosince 2022, kde nebyla uvedena výše nájmu. Žalobce uvedl, že výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu, soudu však výpisy předloženy nebyly. Nelze tak určit jaké výdaje jsou přímo výdaje žalované a jaké výdaje žalovaná vynakládá na plnění vyživovací povinnosti, kdy žalovaná uvedla, že má dvě vyživovací povinnost. Právní předchůdce žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalované. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil její schopnost poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími poplatky v celkové výši 13.006,- Kč splatit, kdy vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by její tvrzení bylo doloženo. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaná na úhradu úvěru uhradila pouze částku 1.500,- Kč (tedy jeden a půl splátky). Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020).Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.zk. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 7.000,- Kč, kdy si žalovaná zvolila čerpání úvěru v hotovosti při podpisu smlouvy. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků a smluvní pokuty. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 7.000,- Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 1.500,- Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 5.500,- Kč a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 11.11.2024. Nárok se stal splatným 12.11.2024 a žalovaná se dostala do prodlení od 13.11.2024. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 13.11.2024 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce požadoval částku 15.006,- Kč. Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno 5.500,- Kč a pro částku 9.506,- Kč byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 36,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 63,5%. Poměr úspěchu tedy činí 27% ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.