16 C 290/2024

Odůvodnění

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 58.502,- Kč s úrokem ve výši 14.688,43 Kč a ve výši 15% ročně z částky 56.711,46 Kč od 1.10.2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 13.325,42 Kč od 21.3.2023 do 30.9.2024 a ve výši 15% ročně z částky 57.841,46 Kč od 1.10.2014 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 10.2.2021 úvěrovou smlouvu. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila mimo jiné, že se seznámila s úvěrovými podmínkami, jejich ustanovení jsou ji srozumitelná a souhlasí s nimi. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 82.000,- Kč na nákup zboží u prodejce, kdy částka poskytnutého úvěru byla zaslána přímo prodejci. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 2.699,- Kč, kdy splatnost poslední splátky byla určena na den 10.2.2025. Úvěr byl úročen roční úrokovou sazbou ve výši 24,668097%. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 56.700,- Kč. Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 6.3.2023. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 6.3.2023. Žalovaná dluží částku 61.072,- Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 50.735,- Kč, dlužných splátek do data zesplatnění ve výši 8.076,- Kč, obchodního úroku ve výši 661,- Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600,- Kč a smluvních pokut ve výši 1.000,- Kč. Od doby zesplatnění do doby podání žaloby žalovaná uhradila 2.700,- Kč. Na účet pohledávky tak byla přijata celková částka 59.400,- Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění.V podání ze dne 16.12.2024 žalobce uvedl, že žalobce zjišťuje kreditní skóre, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Posuzuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku, dále přezkoumává klientské informace o proměnných jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Vyvstává-li pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Žalobce kontroluje klienta v externích registrech (SOLUS a NRKI). Příjem žalované byl uveden ve výši 19.610,- Kč (příjem domácnosti nebyl uveden). Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v podnájmu a má jednu vyživovací povinnost. Při výpočtu MMS žadatele, žalobce zohlednil životní minimum žadatele (3.550,- Kč) a dítěte (2.420,- Kč). Při výpočtu MMS domácnosti byly navíc žalobcem zohledněny normativní náklady na bydlení (7 413,60 Kč). Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že žalovaná na smlouvu řádně hradila, a to v období od 03/2021 do 03/2023, tedy po dobu dvou let a uhradila částku 56.700,- Kč, pokud by žalovaná nebyla bonitní nebyla by schopná tuto částku po výše uvedenou dobu řádně hradit. Pokud následně došlo ke zhoršení poměrů žalované, to nemohlo být zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti.Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Z pracovní smlouvy ze dne 9.6.2020 bylo zjištěno, že ji uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] za účelem dočasného přidělení zaměstnance k výkonu práce u uživatele na pozici operátor výroby, místem výkonu práce [adresa], pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, a to od 9.6.2020 nejdéle však do 8.6.2023.Ze mzdového výměru ze dne 1.1.2021 bylo zjištěno, že v návaznosti na pracovní smlouvu ze dne 9.6.2020 byla žalované stanovena s účinností od 1.1.2021 základní hodinová mzda ve výši 147,- Kč/hodinu, bez nároku na pohyblivou složku odměny.Z výplatní pásky za měsíc říjen 2020 bylo zjištěno, že žalované za tento měsíc náležela čistá mzda ve výši 18.983,- Kč. Z výplatní pásky za měsíc listopad 2020 bylo zjištěno, že žalované za tento měsíc náležela čistá mzda ve výši 19.365,- Kč. Z výplatní pásky za měsíc prosinec 2020 bylo zjištěno, že žalované za tento měsíc náležela čistá mzda ve výši 20.644,- Kč.Z výpisu z účtu žalované za měsíc 11/2020 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 3.754,15 Kč, konečný zůstatek 194,28 Kč, dne 13.11.2020 byla přispána částka 18.929,- Kč (mzda [právnická osoba]). Z výpisu z účtu žalované za měsíc 12/2020 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 194,28 Kč, konečný zůstatek 198,31 Kč, dne 15.12.2020 byla přispána částka 19.311,- Kč (mzda [právnická osoba]), částka 10.745,- Kč (mzda [právnická osoba]), částka 14.610,- Kč (mzda [právnická osoba]). Z výpisu z účtu žalované za měsíc 1/2021 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 198,31 Kč, konečný zůstatek 155,31 Kč, dne 15.1.2021 byla přispána částka 20.590,- Kč (mzda [právnická osoba]), částka 18.242,- Kč (mzda [právnická osoba]), částka 13.766,- Kč (mzda [právnická osoba]).Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná měla podané dvě žádosti o splátkové úvěry, a to dne 10.2.2021 na částku 85.000,- Kč a dne 5.2.2021 na částku 30.000,- Kč.Z matričního listu klienta ze dne 10.2.2021 bylo zjištěno, že tento obsahuje údaje o žalované, její nacionále, údaje o zaměstnavateli: společnost [právnická osoba], zaměstnanec na dobu určitou, čistý měsíční příjem žalované ve výši 19.610,- Kč, měsíční výdaje domácnosti ve výši 8.500,- Kč. K poměrům klienta bylo uvedeno, že žalovaná bydlí v podnájmu, má základní vzdělání, je svobodná a má jednu vyživovací povinnost.Z úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne 10.2.2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem prostřednictvím zprostředkovatele společnosti [právnická osoba]. a žalovanou. Předmětem financování bylo vozidlo: [značka automobilu] za částku ve výši 82.000,- Kč. Finanční prostředky měly být poukázány přímo zprostředkovateli (prodejci vozidla). Celková výše účelového úvěru byla sjednána ve výši 82.000,- Kč s roční úrokovou sazbou 24,668097 %, RPSN 27,5%, celková částka splatná spotřebitelem 129.552,- Kč s konečnou splatností úvěru 10.2.2025. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr v 48 měsíčních splátkách ve výši 2.699,- Kč splatných do 10. dne kalendářního měsíce, s datem splatnosti první splátky 10.3.2021.Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byly zjištěny základní parametry úvěru, zprostředkovatel úvěru společnost [právnická osoba]. Předmětem financování bylo vozidlo: [značka automobilu] za částku ve výši 82.000,- Kč. Celková výše účelového úvěru byla sjednána ve výši 82.000,- Kč s roční úrokovou sazbou 24,668097 %, RPSN 27,5%, celková částka splatná spotřebitelem 129.552,- Kč s konečnou splatností úvěru 10.2.2025. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr v 48 měsíčních splátkách ve výši 2.699,- Kč splatných do 10. dne kalendářního měsíce, s datem splatnosti první splátky 10.3.2021Ze splátkového kalendáře a saldokonta úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že se jedná o interní dokumenty žalobce s předepsanými a uhrazenými splátkami. Dle splátkového kalendáře uhradila žalovaná za období od 4.3.2021 do 11.4.2023 celkem 23 splátek ve výši 59.400,- Kč. Dle saldokonta uhradila žalovaná za období od 4.3.2021 do 14.11.2022 21 splátek ve výši 56.700,- Kč.Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument žalobce, dle kterého došlo dne 6.3.2023 k zesplatnění úvěru, kdy nesplacená jistina činila 50.735,46 KčV dopise ze dne 6.3.2023 žalobce vyzval žalovanou v důsledku jejího prodlení ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy. Vyzval ji k zaplacení dlužné částky ve výši 61.072,- Kč bez zbytečného odkladu. Dle poštovního podacího archu byl dopis odeslán dne 7.3.2023.Předžalobní výzvou k plnění ze dne 4.1.2024 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k uhrazení částky 73.805,19 Kč do 7 dnů, tj. do 11.1.2024. Dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána dne 4.1.2024.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Žalovaná uzavřela dne 10.2.2021 s žalobcem, prostřednictvím zprostředkovatele, úvěrovou smlouvu, za účelem financování vozidla, kdy předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěr ve výši 82.000,- Kč. Žalovaná vzala na vědomí, že celková částka splatná spotřebitelem činí 129.552,- Kč a zavázala se ji uhradit v 48 měsíčních splátkách po 2.699,- Kč. Finanční prostředky byly poskytnuty přímo prodejci vozidla (zprostředkovateli úvěru). První splátka byla splatná do 10.3.2021. Strany si sjednaly roční úrokovou sazbu ve výši 24,668097 %. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách řádně a včas neplnila a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 6.3.2023 celý úvěr zesplatnil. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 56.700,- Kč.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení žalované. Soud má za to, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalované nepostupoval žalobce s řádnou péčí. Dle tvrzení žalobce vycházel z čistého měsíčního příjmu 19.610,- Kč a normativních nákladů na bydlení 7.413,60,- Kč, životního minima žalované ve výši 3.550,- Kč a dítěte ve výši 2.420,- Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu a jednu vyživovací povinnost. Žalobce nahlédl do externích registrech (SOLUS a NRKI), kde nezjistil žádné skutečnosti, které by vznášely pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Žalobce doložil příjmovou stránku žalované, a to pracovní smlouvou ze dne 9.6.2020, mzdovým výměrem ze dne 1.1.2021, výplatními páskami za období od 10-12/2020 a výpisy z účtu za období 11-12/2020–1/2021. Ve výpisech z účtu za měsíc 12/2020 a 1/2021 bylo zjištěno, že v tomto období byly na účet žalované poukázány finanční prostředky od společnosti [právnická osoba] jakožto mzda, avšak v obou měsících po třech platbách. Soudu není zřejmé, zda žalobce zohledňoval všechny příchozí platby (mzdy) či nikoliv. Soud v tomto případě zohledňoval pouze platby (mzdu), která byla připsána a současně i doložena výplatními páskami. Pokud jde výdaje žalované tak žalobce soudu nepředložil žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalované. Z matričního listu klienta vyplynulo, že žalovaná uváděla výdaje domácnosti ve výši 8.500,- Kč, avšak soudu opět nebyl předložen žádný doklad prokazující tvrzenou skutečnost. Žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalované, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil pouze na využívání statistického modelu (který o skutečných výdajích žalované nevypovídá), aniž by je porovnal se skutečnými výdaji žalované. Žalobce ani nepřihlédl k tomu, že žalovaná si před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy požádala o další úvěr, a to ve výši 30.000,- Kč. Žalobce tak zcela rezignoval na povinnost ověřit příjmy a výdaje žalované, kdy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů uvedených žalovanou, a proto při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. Soud má za to, že využití statistických dat a modelů je při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vhodné, avšak jako metoda sekundární a podpůrná. Primárně je třeba vycházet z informací poskytnutých spotřebitelem a tyto řádně ověřit. Statistické údaje je tak možné využít jako druhotný zdroj informací, kdy informace poskytnuté spotřebitelem není možné získat (ověřit). Žalobce však v tomto případě (u výdajů žalované) primárně využil statistické údaje bez toho, aniž by se snažil získat informace od žalované a tyto řádně ověřit. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnuté úvěry splatit, kdy se nezajímal o výdaje žalované. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované částku 85.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a dalších poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 85.000,- Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce a výpisu čerpání a splátek vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 56.700,- Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat to, oč se bezdůvodně obohatila, tedy částku ve výši 25.300,- Kč a pro zbývající požadovanou částku a úroky žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 16.12.2024 a nárok se stal splatným 17.12.2024, žalovaná se dostala do prodlení od 18.12.2024. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 18.12.2024 v souladu s ustanovením nařízení vlády 351/2013 Sb., a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. [spisová značka]). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 91.647,05 Kč (částku 58.502 Kč + úrok 14.688,43 Kč + 2.540,30 Kč – úrok 15% ročně z částky 56.711,46 Kč od 1.10.2024 do 17.1.2025 + úrok z prodlení 13.325,42 Kč + 2.590,90 Kč – úrok z prodlení 15% ročně z částky 57.841,46 Kč od 1.10.2024 do 17.1.2025) Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 25.573,90,- Kč (částka 25.300,- Kč + 273,90 Kč – úrok z prodlení ve výši 12,75% ročně z 25.300,- Kč od 18.12.2024 do 17.1.2025). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 28%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 72%. Poměr úspěchu tedy činí 44% ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.