16 C 307/2024

Odůvodnění

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 63.920,87 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně specifikovanými v žalobním návrhu, kapitalizovaného úroku ve výši 11.790,09 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 770,- Kč a smluvní pokuty ve výši 38.974,50 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 6.2.2022 s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Žalovaná podepsala žádost o úvěr, která obsahovala základní parametry požadovaného úvěru. Podepsanou žádost právní předchůdce žalobce vyhodnotil a následně vydal žalované platební kartu s možností čerpat finanční prostředky až do výše 70.000,- Kč. Žalované byla poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši 70.000,- Kč, když mohla čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500.000,- Kč. Žalovaná si v rámci smlouvy mohla sjednat i pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaná se zavázala úvěr včetně sjednaného pojištění splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek se splatností 1. splátky ke dni 17.3.2022 a každé další splátky do stejného dne následujícího měsíce. Doporučená splátka byla stanovena ve výši 4.500,- Kč. Celková žalovanou vyčerpaná částka činila 77.949,- Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68% a sazba RPSN ve výši 27,72% ročně. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí prověřoval tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS. Žalovaná porušila povinnost pravidelně a včas hradit měsíční splátky. Žalovaná právnímu předchůdci žalobce uhradila částku v celkové výši 14.000,- Kč. Právní předchůdce využil svého práva ze smlouvy a úvěr na základě odstoupení od úvěrové smlouvy prohlásil ke dni 31.1.2023 za splatný. Právní předchůdce žalobce byl oprávněn ode dne následujícího po zesplatnění úvěru požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16.2.2023 právní předchůdce žalobce s účinností ke dni 22.2.2023 postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalovaná byla o změně věřitele informována. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 82.888,96 Kč a skládá se z jistiny ve výši 69.920,87 Kč, smluvního úroku ve výši 9.172,49 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1.917,60 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.178,- Kč, poplatků za odeslání upomínek ve výši 700,- Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku ve výši 6.000,- Kč (ve splátkách po 1.000,- Kč dne 21.5.2023, 19.6.2023, 22.7.2023, 15.9.2023, 1.11.2023, 24.1.2024), která byla alokována na postoupenou jistinu. Žalobce dále požaduje smluvní pokutu z nesplacené pohledávky ve výši 69.920,87 Kč ve výši 0,1% denně od 15.1.2023 do 25.7.2024. Dopisem ze dne 8.3.2024 byla žalovaná vyzvána k uhrazení dluhu.Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.2.2023 s účinností ke dni 22.2.2023 převedl právní předchůdce žalobce pohledávky včetně pohledávky za žalovanou na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24.2.2023.V podání ze dne 20.1.2025 žalobce doplnil, že právní předchůdce žalobce prověřoval pravdivost tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů, a to v v interních i externích databázích třetích subjektů a v registru SOLUS. Žalovaná uvedla, že pobírala mzdu ve výši 30.000,- Kč, celkové příjmy domácnosti činily 52.000,- Kč, výše měsíčních výdajů činila 11.000,- Kč. Při sjednané měsíční splátce úvěru tak disponibilní měsíční zůstatek žalované činil 14.500,- Kč. Právní předchůdce žalobce tak aktivně ověřoval finanční situaci žalované a prověřoval v dostupných bankovních a nebankovních registrech. V době uzavření smlouvy neměla žalovaná záznam v insolvenčním rejstříku. Dalšími podklady prokazující ověření úvěruschopnosti žalované žalobce nedisponuje.Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Z listiny nazvané Rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb č. [hodnota], soud zjistil, že tuto dne 6.2.2022 uzavřeli právní předchůdce žalobce a žalovaná s tím, že si zde účastníci sjednali způsob sjednávání smluv (v listinné nebo elektronické podobě), zřízení internetového bankovnictví a nabídku bankovních produktů a služeb.Ze Žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota], Přihlášky k pojištění pro klasický/revolvingový úvěr, soud zjistil, že tuto dne 6.2.2022 uzavřeli právní předchůdce žalobce a žalovaná s tím, že se zde žalobce zavázal poskytnout žalované revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem ve výši 70.000,- Kč, kdy výše prvního čerpání činí 24.019,- Kč. Žalovaná se zavazuje vrátit poskytnutý revolvingový úvěr a zaplatit náklady, a to sjednanými měsíčními splátkami ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, bankvním převodem v 17. den měsíci (první splátka je splatná v měsíci následujícím po prvním čerpáním úvěru). Úroky ke dni podpisu činí 22,68 % ročně, RPSN 27,72 %. Dále se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnou žalované pojištění schopnosti úvěr splácet. Ke svým poměrům žalovaná v žádosti uvedla, že je vdaná, žije v nájmu, nemá žádné vyživované děti, čistý měsíční příjem žalované činí 30.000,- Kč (zaměstnána je od 7/2020 jako dělnice u společnosti [právnická osoba]), celkový příjem domácnosti činí 52.000,- Kč, celkové náklady domácnosti činí 11.000,- Kč, finanční závazky žalované činí 0,- Kč.Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobce měl žalované poskytnout revolvingový úvěr ve výši 70.000,- Kč, který může čerpat opakovaně. Úvěr bude úročen pohyblivou úrokovou sazbou 22,68 % ročně. Celková částka k uhrazení 79.722,- Kč. Zprostředkovatelem úvěru byla společnost [právnická osoba]., kdy zprostředkovatel úvěru zastupuje poskytovatele úvěru.Z listiny ze dne 8.2.2022 soud zjistil tímto byla schválena žádost žalované ze dne 6.2.2022 o poskytnutí revolvingového úvěru až do výše 70.000,- Kč.Z listiny k úvěrovému účtu č. [hodnota] (výpis z účtu úvěru) soud zjistil, že se jedná o interní dokument představující výpis vyhotovený právním předchůdcem žalobce a je zde evidováno čerpání dne 7.2.2022 ve výši 24.019,- Kč – nákup zboží/služeb na prodejním místě, dne 11.2.2022 ve výši 45.900,- Kč – převodem na bankovní účet klienta a dne 27.6.2022 ve výši 7.800,- Kč – převodem na bankovní účet klienta (celkem 77.719,- Kč). Dále jsou evidovány úhrady, a to dne 9.3.2022 částka 2.500,- Kč, dne 6.5.2022 částka 3.500,- Kč, dne 17.5.2022 částka 4.000,- Kč a dne 21.6.2022 částka 4.000,- Kč (celkem 14.000,- Kč).Z dopisu ze dne 27.12.2022 soud zjistil, že jím právní předchůdce žalobce odstoupil od úvěrové smlouvy, neboť se žalovaná dostala se splácením úvěru do prodlení. Právní předchůdce žalobce prohlásil veškeré závazky z poskytnutého úvěru splatnými ke dni 31.1.2023 a žalovanou tak vyzval k zaplacení částky v celkové výši 82.889,- Kč.Z dopisu ze dne 24.2.2023 soud zjistil, že jím právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že pohledávka za ní uplatněná v tomto řízení (č. smlouvy [hodnota]) byla postoupena na žalobce. Dopis byl podle přiloženého podacího archu žalované odeslán 27.6.2023.Z dopisu ze dne 24.2.2023 soud zjistil, že jím žalobce sděloval žalované, že se stal věřitelem její pohledávky u jeho právního předchůdce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.2.2023 a vyzýval žalovanou k úhradě částky v celkové výši 82.917,69 Kč.Z výzvy před podáním žaloby ze dne 8.3.2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobce vyzývá žalovanou k úhradě celkem 76.888,96 Kč, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel dne 6.2.2022 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná mohla čerpat finanční prostředky až do výše 70.000,- Kč. V rámci uzavřené smlouvy si žalovaná sjednala i pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 22,68 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná podle předloženého výpisu vyčerpala celkem částku 77.719,- Kč a uhradila částku 14.000,- Kč. Dopisem ze dne 27.12.2022 právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že jelikož je v prodlení, odstupuje od smlouvy a prohlašuje veškeré závazky z této smlouvy ve výši 82.889,- Kč splatnými ke dni 31.1.2023. Následně byla pohledávka postoupena na žalobce. Dle tvrzení žalobce, žalovaná po postoupení pohledávky uhradila částku 6.000,- Kč. Žalovaná byla vyzývána k uhrazení dlužné částky, a to jak žalobcem výzvou ze dne 24.2.2023 tak i jeho zástupcem výzvou ze dne 8.3.2024.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně doložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. (o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2018 sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008/48/ES. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C-565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v. Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452). V rozsudku ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance SA, Soudní dvůr potvrdil, že směrnice 2008/48/ES neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematickou kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem v informačních databázích. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu musí poskytovatel úvěru zvážit, zda jsou získané informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dostatečnost uvedených informací se může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené ve smlouvě. Posouzení lze provést pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, případně dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.Na základě výše uvedených ustanovení dospěl soud k závěru, že ustanovení § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost pak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodnému závěru dospěl i Ústavní soud (v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129 ze dne 26.2.2019), kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti budoucího dlužníka není zvlášť přísný nebo nepřiměřený požadavek, to, zda je reálné splácení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena nebo nikoliv. Vedle toho by obecné soudy měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.V projednávané věci soud dospěl k závěru, že je nutno aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, kdy se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§2 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z. s. ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). Právní předchůdce žalobce vycházel z údajů uvedených žalovanou ve smlouvě ohledně jejího příjmu, celkového příjmu domácnosti a nákladů na domácnost, aniž by tyto údaje ověřil (ani z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaná nějaké doklady o svých příjmech případně výdajích předkládala). Jak je uvedeno výše: „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s úroky a dalšími poplatky splatit, kdy vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil.Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o. z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.).Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.V řízení bylo prokázáno (výpisem z interního účtu úvěru), že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 77.719,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut. Soud má za prokázané, že žalované byla poskytnuta částka 77.719,- Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o. z. vydat. Z tvrzení žalobce a jím předloženým výpisem z úvěru vyplývá, že žalovaná na úvěr zaplatila částku 20.000,- Kč (14.000,- Kč do postoupení pohledávky + 6.000,- Kč po postoupení pohledávky). Soud proto žalované uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 57.719,- Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o. z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 3.2.2025. Nárok se stal splatným 4.2.2025 a žalovaná se dostala do prodlení od 5.2.2025. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 5.2.2025 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 138.091,06 Kč (částku 63.920,87 Kč + 19.885,50 Kč – úrok z prodlení 15 % ročně z částky 63.920,87 Kč od 1.2.2023 do 26.2.2023 + úrok ve výši 11.790,09 Kč + částku 770,- Kč + smluvní pokutu 38.974,50 Kč + 2.750,10 Kč – úrok zpodlení 12,75% z částky 38.974,50 Kč od 9.8.2024 do 26.2.2025). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 58.136,40 Kč (jistina – 57.719,- Kč + 417,40 Kč – úrok z prodlení ve výši 12% z 57.719,- Kč od 5.2.2025 do 26.2.2025). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 42 %, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 58 %. Poměr úspěchu tedy činí 16 % ve prospěch žalované. Podle obsahu spisu žalované náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.