Výrok
I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 645.022,80 Kč s úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 11.2.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Pro částku 130.086,20 Kč s příslušenstvím a pro úroky z prodlení z částky 645.022,80 Kč od 1.8.2022 do 10.2.2024 se žaloba zamítá.
III. Žalovaní jsou povinni uhradit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 35.286,- Kč k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], AK [adresa], do 15 dnů od právní moci rozsudku.OdůvodněníŽalobce se domáhal zaplacení částky 775.109,- Kč se zákonnými úroky z prodlení od 1.8.2022 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že dne 12.8.2019 uzavřel žalovaný 1) a žalovaná 2) (společně dále také „žalovaní“) s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba]. (dále jen „banka“) smlouvu o úvěru ve výši 800.000,- Kč. Žalovaní se ve smlouvě zavázali poskytnutý úvěr splácet ve splátkách po 6.010,- Kč měsíčně při úrokové sazbě 4,85% ročně. Žalovaní úvěr čerpali a následně se dostali s plněním svého závazku do prodlení. Banka využila svého oprávnění a prohlásila půjčku a veškeré další dosud nesplatné pohledávky za okamžitě splatné. Pohledávka se tak stala splatnou k 31.7.2022. K tomuto datu činila jistina 775.109,- Kč. Dne 14.3.2023 uzavřela banka s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovaným oznámeno dopisem ze dne 31.3.2023. Dne 31.3.2023 byla žalovaným zaslána předžalobní výzva k plnění.V podání ze dne 26.2.2024 žalobce uvedl, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaných pracovník banky dne 5.8.2019 kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zj. bankovní a nebankovní registr klientských informací a insolvenční rejstřík. Dále byl zkontrolován příjem žalovaných na základě prohlášení žalovaného 1) o výši příjmu ze zaměstnání a potvrzení zaměstnavatele ([právnická osoba]) Příjem žalovaného byl doložen v průměrné měsíční částce 20.783,- Kč. Dále pak byl příjem žalovaných zkontrolován na základě prohlášení o výši příjmu žalované 2) (manželky) a potvrzení zaměstnavatele ([právnická osoba].). Příjem žalované byl doložen v průměrné měsíční částce 16.043,- Kč. Banka stanovila životní výdaje žalovaných, které z preventivních důvod nadsadila, na základě dat sdělených žalovanými (např. počet vyživovacích osob, způsob bydlení – nájem, splácení úvěrů atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 28.094,- Kč. Příjem žalovaných byl doložen v celkové výši 36.826,- Kč. Žalovaným tak zbyly volné zdroje ke splácení v takové výši, že splátka úvěru ze smlouvy o úvěru (částka 5.658,- Kč) byla nižší než volné zdroje ke splácení žalovaných. Žalovaný načerpal úvěr v celkové výši 800.000,- Kč, který mu předchůdce žalobce poskytl na jeho bankovní účet ve dnech 20.8.2019 a 20.11.2019. Žalovaný 1) na jistinu v součtu uhradil za období od 13.9.2019 do 14.3.2023 pouze částku 24.891,- Kč. Vzhledem k tomu byla dlužná jistina ke dni podání žaloby vyčíslena na 775.109,- Kč.Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.3.2023 společnost [právnická osoba]. postoupila pohledávky vzniklé na základě smluv o úvěru specifikované v seznamu Pohledávek, včetně žalované pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávek bylo žalovaným oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 31.3.2023.Žalobce uvedl, že pokud se jedná o platby žalovaných tak tyto byly započítány převážně na úroky poskytnutého úvěru, kdy v období od 13.9.2019 do 14.3.2023 byla uhrazena částka 24.891,- Kč (tato částka byla započítána na uhrazení jistiny). Pokud jde o úvěruschopnost žalovaných tak tato byla dle žalobce jeho předchůdcem řádně zkoumána, kdy dle výpisu z účtu úvěru je zřejmé, že žalovaní úvěr v období od září 2019 do dubna 2020 řádně spláceli a je tedy zřejmé, že v době sjednání úvěru tak byli schopní své splátky řádně hradit. Pokud se žalovaní následně dostali do problémů nelze toto přičítat k tíži předchůdce žalobce.Žalovaní se k jednání soudu nedostavili. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému 1) i žalované 2) byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se žalovaní nedostavili a ani svou nepřítomnost neomluvili. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jejich nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Ze žádosti o úvěr a jejího vyhodnocení ze dne 5.8.2019 bylo zjištěno, že touto žádal žalovaný 1) jakožto žadatel a žalovaná 2) jakožto spolužadatel (spoludlužník) o produkt Překlenovací úvěr od Buřinky v celkové výši 800.000,- Kč za účelem koupě, úplatného převodu bytu, domu, se splatností do 25.8.2037, úrokovou sazbou 4,850%, měsíční splátka ve výši 5.658,- Kč (počet splátek 216), s počátkem splácení od 2.9.2019. V žádosti byly uvedeny osobní údaje žalovaného 1) (ženatý, vyučen s maturitou, bydlí v nájmu, počet členů domácnosti 4 z toho 2 bez příjmů), zaměstnán u společnosti [právnická osoba] od 30.9.2018 na dobu neurčitou, příjem žalovaného 1) ve výši 20.783,- Kč. Dále byly uvedeny osobní poměry žalované 2) (vdaná, vysokoškolské vzdělání), zaměstnána u společnosti [právnická osoba]. od 2.5.2019 na dobu neurčitou, příjem žalované 2) ve výši 16.043,- Kč, celkový příjem rodiny ve výši 36.826,- Kč, měsíční splátka úvěru v výši 5.208,- Kč, celkové měsíční náklady rodiny u žalovaného 1) částka 28.094,- Kč, u žalované 2) částka 28.307,- Kč, volné zdroje ke splácení u obou žalovaných 12.669,- Kč. Dle provedeného scoringu byl u obou žalovaných současný rating označen jako slabý, před a po poskytnutím úvěru jako dobrý. Výsledek scoringu bylo uveden jako přijato.Z pozvrzení zaměstnavatele o pracovním příjmu žalovaného 1) ze dne 1.8.2019 soud zjistil, že žalovaný 1) byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba] od 1.9.2018 jako výrobní dělník na dobu neurčitou s průměrným čistým příjmem za poslednách 10 měsíců ve výši 20.783,- Kč, základní měsíční mzda dle pracovní smlouvy činí 20.200,- Kč a ze mzdy nejsou prováděny žádné srážky.Z pozvrzení zaměstnavatele o pracovním příjmu žalované 2) ze dne 9.8.2019 soud zjistil, že žalovaná 2) byla zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. od 2.5.2019 jako assembler na dobu neurčitou s průměrným čistým příjmem za poslednách 12 měsíců ve výši 16.673,- Kč, základní měsíční mzda dle pracovní smlouvy činí 18.250,- Kč a ze mzdy nejsou prováděny žádné srážky.Z výpisů z účtu žalovaného 1) za období od 1.5.2019 do 31.7.2019 soud zjistil, že v období od 1.5.2019 do 31.5.2019 činil počáteční zůstatek účtu 8.564,09 Kč a konečný zůstatek - 8.583,54 Kč. Žalovaný v tomto období uhradil mimo jiné částku 265,- Kč (splátka úvěru), částku 3.066,- Kč (splátka úvěru). V tomto období byla žalovanému poukázána mzda ve výši 22.178,- Kč od společnosti [právnická osoba]. Dále se v tomto období žalovanému 1) neprovedlo inkaso v částce 736,- Kč. Za období od 1.6.2019 do 30.6.2019 činil počáteční zůstatek účtu - 8.583,54 Kč a konečný zůstatek - 3.842,797 Kč. Žalovaný v tomto období uhradil mimo jiné částku 3.066,- Kč (splátka úvěru). V tomto období byla žalovanému poukázána mzda ve výši 20.999,- Kč od společnosti [právnická osoba]. V tomto období se žalovanému 1) neprovedlo inkaso v částce 963,- Kč období. Za období od 1.7.2019 do 31.7.2019 činil počáteční zůstatek účtu částku - 3.842,797 Kč a konečný zůstatek částku - 10.436,- Kč. V tomto období byla žalovanému poukázána mzda ve výši 17.068,- Kč od společnosti [právnická osoba]. Žalovaný v tomto období také načerpal kontokorent od společnosti [právnická osoba] ve výši 2.652,37 Kč.Z výpisů z účtu žalované 2) za období od 1.6.2019 do 12.8.2019 soud zjistil, že v období od 1.6.2019 do 30.6.2019 činil počáteční zůstatek účtu 316,43 Kč a konečný zůstatek 1.806,62 Kč. V tomto období byla žalované poukázána mzda ve výši 14.789,- Kč od společnosti [právnická osoba]. Za období od 1.7.2019 do 31.7.2019 činil počáteční zůstatek účtu 1.806,62 Kč a konečný zůstatek částku - 26,28 Kč. V tomto období byla žalované poukázána mzda ve výši 15.452,- Kč od společnosti [právnická osoba]. Za období od 1.8.2019 do 12.8.2019 činil počáteční zůstatek účtu částku - 26,28 Kč a konečný zůstatek částku 7.427,11,- Kč. V tomto období byla žalované poukázána mzda ve výši 16.899,- Kč od společnosti , právnická osobaPodle smlouvy o úvěru od [Anonymizováno] ze dne 12.8.2019 má soud za prokázané, že žalovaný jako dlužník a žalovaná jakožto spoludlužník uzavřeli s bankou smlouvu o úvěru. Banka se zavázala poskytnout žalovaným překlenovací úvěr ve výši 800.000,- Kč, a to do dne splnění podmínek pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření. Finanční prostředky mohly být použity výlučně na účel sjednaný smlouvou (financování bytových potřeb – koupě domu, bytu). Žalovaní se zavázali vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou 216 měsíčních splátek ve výši 6.010,- Kč vždy do každého 15. dne v kalendářním měsíci. Úroková sazba činila 4,85 % p.a.Z dodatku č.[hodnota] ke smlouvě o úvěru ze dne 13.1.2021 bylo zjištěno že tímto dodatkem byl sjednán odklad splatnosti splátky úvěru splatné v lednu 2021. Celkový zůstatek úvěru činil ke dni uzavření dodatku 821.734,50 Kč.Z platebního příkazu ze dne 13.8.2019 bylo zjištěno, že tímto žalovaný 1) dal příkaz předchůdci žalobce k vyplacení částky 790.000,- Kč na bankovní účet dne 20.8.2019, poznámka kupní smlouva.Z platebního příkazu ze dne 21.10.2019 bylo zjištěno, že tímto žalovaný 1) žádal předchůdce žalobce o jednorázové čerpání úvěru nebylo nevyčerpání části úvěru, v případě, že mu nebyla uspořená částka vyplacena při nabytí účinnosti smlouvy o poskytnutí úvěru, poznámka soupiska.Z platebního příkazu ze dne 31.10.2019 bylo zjištěno, že tímto žalovaný 1) dal příkaz předchůdci žalobce k vyplacení částky 10.000,- Kč na bankovní účet dne 20.8.2019, poznámka faktura.Výpisem z účtu Úver od [Anonymizováno] žalovaného 1) za období od 12.8.2019 do 14.3.2023 bylo zjištěno, že dne 20.8.2019 došlo k čerpání úvěru ve výši 790.000,- Kč a dne 20.11.2019 k čerpání částky 10.000,- Kč, kdy žalovaný 1) na úvěr uhradil celkem částku 154.977,20 Kč.Podle poslední výzvy k uhrazení dlužné částky ze dne 11.6.2022 vyzval předchůdce žalobce žalovaného 1) i žalovanou 2) k uhrazení dlužné částky ve výši 20.130,- Kč, a to nejpozději do 31.7.2022 s upozorněním, že pokud tak neučiní dojde k zesplatnění úvěru.Z listiny nazvané řešení úvěru ze dne 2.9.2022 adresovaného žalovanému 1) a žalované 2) bylo zjištěno, že žalovaní nedodržely podmínky úvěrové smlouvy a dne 31.7.2022 došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaní byli vyzváni k uhrazení celého úvěru ve výši 800.754,20 Kč s tím, že byli upozorněni na možnost předchůdce žalobce využít svého práva ke zpeněžení dotčené nemovitosti.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 31.3.2023 bylo zjištěno, že předchůdce žalobce žalovanému 1) i žalované 2) oznámil změnu věřitele, kdy novým věřitel se na základě Smlouvy o postoupení pohledávky s účinností od 17.3.2023 stal žalobce. Celkový dlužná částka ke dni postoupení činila 846.682,- Kč s tím, že žalovaní mají povinnost dluh uhradit novému věřiteli.Výzvou ze dne 31.3.2023 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného 1) a žalovanou 2) k úhradě jejich společného dluhu ve výši 846.682,- Kč do 10 dnů ode dne doručení výzvy. Výzvy byly téhož dne žalovaným odeslány.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Žalovaní uzavřeli s právním předchůdcem žalobce dne 12.8.2019 výše uvedenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovaným částku celkem 800.000,- Kč (dne 20.8.2019 částku 790.000,- Kč a dne 20.11.2019 částku 10.000,- Kč), kterou se žalovaní zavázali splácet. Žalovaní neplnili podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas. Právní předchůdce žalobce žalované nejprve dopisem ze dne 11.6.2022 vyzval k uhrazení dlužných splátek a upozornil je na možnost zesplatnění celého dluhu. S ohledem na skutečnost, že žalovaní dluh neuhradili oznámil předchůdce žalobce žalovaným dopisem ze dne 2.9.2022, že došlo k zesplatnění celého dluhu. Právní předchůdce žalobce požadoval uhradit po žalovaných celkem částku 800.754,20 Kč. Pohledávka za žalovanými z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci, což bylo žalovaným oznámeno.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanými úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaní ji uzavírali jako fyzické osoby, které přitom nejednaly v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitelé. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Schopnost žalovaných splácet poskytnutý úvěr banka prověřila na základě žádosti žalovaných, potvrzeními zaměstnavatele o pracovním příjmu a výpisů z účtů. V žádosti žalovaný 1) uvedl příjem ve výši 20.783,- Kč a žalovaná 2) příjem ve výši 16.043,- Kč, který byl bankou ověřen jednak potvrzením zaměstnavatele a jednak výpisem z účtu každého z žalovaných. Celkový příjem rodiny tak byl stanoven na částku ve výši 36.826,- Kč. Pokud jde o výdaje žalovaných, tak tyto banka stanovila na základě informací sdělených od žalovaných (počet vyživovaných osob, způsob bydlení, splácení úvěrů atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na částku ve výši 28.094,- Kč. Soudu sice byly předloženy výpisy z účtů žalovaných za období od 1.5.2019 do 12.8.2019, avšak tyto prokazují spíše negativní finanční situaci žalovaných, kdy z těchto je zřejmé, že žalovaní (především pak žalovaný 1) byl každý měsíc v záporném zůstatku a během předmětného období opakovaně čerpal kontokorent, který pak nebyl schopen finančně dorovnat). Z doložených výpisů z účtů pak nebylo možné zjistit jaké jsou pravidelné měsíční náklady žalovaných např. nájem, platby za energie, výdaje související s uspokojováním potřeb nezletilých dětí. Právní předchůdce žalobce se tak nezajímal o faktické výdaje žalovaných, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klientů omezil na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat (které o skutečných výdajích žalovaných nevypovídají), aniž by je porovnal se skutečnými výdaji žalovaných. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. U nákladů žalovaných se právní předchůdce žalobce nezajímal o skutečné výdaje žalovaných (z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaní nějaké doklady o svých výdajích předkládal). K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného). Právní předchůdce žalobce zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaných, a při uzavírání smluv nejednal s odbornou péčí. Předchůdce žalobce tak poskytl žalovaným finanční prostředky, aniž by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřil jejich schopnost dlužnou částku řádně splácet. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.Nelze přihlédnout ani k argumentaci žalobce, že žalovaní úvěr po určitou dobu (od září 2019 do dubna 2020) řádně spláceli, což dle něj znamenalo, že předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaných posoudil řádně. Pokud by se však předchůdce žalobce řádně posouzením úvěruschopnosti zabýval tak by musel zjistit, že dle doložených výpisů z účtu žalovaných jsou tito každý měsíc v záporném zůstatku a čerpají kontokorent, kdy ke splácení svých závazků využívají právě prostředky čerpaného kontokorentu, který pak nejsou schopni dorovnávat. Za takovéto situace nelze tvrdit, že by úvěruschopnost žalovaných byla předchůdcem žalobce řádně zkoumána natož řádně vyhodnocena.Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovaným částku 800.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyli žalovaní smluvně zavázáni ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovaným částku 800.000,- Kč, tím žalovaným vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byli žalovaní povinni podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce a doložených výpisů vyplývá, že žalovaní zaplatili částku 154.977,20 Kč. Soud proto žalovaným uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 645.022,80 Kč (částka poskytnutá 800.000,- Kč – částka žalovanými zaplacená 154.977,20 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalované k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovaným doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 9.2.2024. Nárok se stal splatným 10.2.2024 a žalovaní se dostali do prodlení od 11.2.2024. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 11.2.2024 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 972.921.- Kč (jistina – 775.109 Kč + úrok z prodlení 197.812 Kč – 15% z částky 775.109 Kč od 1.8.2022 do 12.4.2023). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 661.183,70 Kč (jistina – 645.022,80 Kč + 16.160,90 Kč – úrok z prodlení ve výši 14,75% z 645.022,80 Kč od 11.2.2024 do 12.4.2024). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 68%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaných ve výši 32%. Poměr úspěchu tedy činí 36% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 38.756,- Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 10.4.2024) po 11.420,- Kč (§ 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.), čtyři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 10.4.2024) po 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrada cestovních výdajů zástupce žalobce za cestu k jednání soudu [adresa] a zpět osobním automobilem ve výši 1.496 Kč (základní náhrada ve výši 1.008,- Kč při ujetých 180 km x 5,6 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 488 Kč při ujetých 180 km, prům. spotřebě 7,1 l a ceně paliva 38,20 Kč/l - vyhl. č. 398/2023 Sb.), náhrady za promeškaný čas zástupce žalobce při cestě k jednání z [adresa] a zpět za 6 půlhodiny po 100,- Kč ve výši 600,- Kč (dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 10.285,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem částku 98.017 Kč z toho 36% činí částka 35.286,- Kč, které soud žalobci přiznal. Náhradu nákladů řízení, které nebyly vynaloženy účelně nelze přiznat (§ 142 odst.1 o.s.ř.).