16 C 71/2025

Odůvodnění

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 24.388,- Kč s úroky ve výši 721,60 Kč a s úroky ve výši 8% ročně z 9.628,53 Kč od 2.9.2024 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 1.403,50 Kč a s úroky z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 9.958,17 Kč od 2.9.2024 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 22.11.2022 s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba].) smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15.000,-Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 761,- Kč, paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru a to: úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7.350,- Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2.077,- Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2.700,- Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27.888,- Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1.992,- Kč, kdy poslední splátku byla žalovaná povinna uhradit nejpozději do 22.1.2024. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas. Poslední splátku žalovaná uhradila dne 26.5.2023 ve výši 1.000,- Kč. Právnímu předchůdci žalobce následně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, kterou činila jistina ve výši 9.628,53 Kč, úrok ve výši 329,64 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4.200,- Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1.186,97 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1.542,86 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 9.628,53 Kč dále úrokem ve výši 8 % ročně od 23.1.2024. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. V důsledku porušení smluvních povinností ze strany žalované (hradit splátky řádně a včas) vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3.10.2024 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 8.10.2024. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 9.628,53 Kč, úroku ve výši 329,64 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 4.200,- Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 1.186,97 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1.542,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 7.500,- Kč a příslušenství pohledávky sestávající z úroku a úroku z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.V podání ze dne 27.5.2025 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalované a byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 22.11.2022. Žalovaná uvedla, že je od 26.7.2022 zaměstnaná jako operátor výroby u společnosti [právnická osoba], výše jejích měsíčních příjmů činí celkem 18.110,- Kč, výše jejích měsíčních výdajů činí 12.660,- Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 5.450,- Kč. Žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná a má vyživovací povinnost vůči 1 osobě. Tvrzenou majetkovou situaci žalované věřitel ověřil z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Příjmy a žalované byla zkoumány z výplatních pásek a pracovní smlouvy a výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu a nájemní smlouvy. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla a které si věřitel ověřil, s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr. zákoníku). Žalovaná po uzavření smlouvy uhradila v šesti splátkách celkem částku 11.000,- Kč (23.11.2022 částku 2000,- Kč, 10.1.2023 částku 2.000,- Kč, 13.2.2023 částku 2.000,- Kč, 14.3.2023 částku 2.000,- Kč, 15.4.2023 částku 2.000,- Kč, 26.5.2023 částku 1.000,- Kč,Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.10.2024 společnost [právnická osoba]. převedla pohledávky specifikované v Příloze č.[hodnota] a to se všemi právy s nimi spojenými. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v Příloze č. [hodnota] a to pod číslem [hodnota]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14.10.202429.5.2019.Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:V listině označené jako žádost o úvěr žalovaná uvedla své osobní údaje (svobodná, bydlí v nájmu, 1 vyživované dítě do 26 let, základní vzdělání), sociální status – je zaměstnaná od 26.7.2022 do 31.1.2023, uvedla zaměstnavatele. Příjmy žadatele – 18.110,- Kč. Výdaje 12.660,- kč (bydlení, energie – 3.000,- Kč, doprava jídlo, osobní náklady 6.960,- Kč, měsíční splátky stávajících půjček 2.700,- Kč). Žalovaná uvedla dluh u [právnická osoba], zbývá doplatit 20.000,- Kč – přesně neví. Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované z výplatní pásky, pracovní smlouva. Žádost o úvěr je dne 22.11.2022 podepsaná žalovanou a je uveden zástupce právního předchůdce žalobce.Žalobce předložil tři výplatní pásky, které byly nečitelné.Z kopie pracovní smlouvy ze dne 26.7.2022 soud zjistil, že žalovaná bude pracovat jako operátor výroby, nastoupí do práce 26.7.2022. Pracovní poměr je na dobu určitou do 31.1.2023.Podle kopie nájemní smlouvy ze dne 14.2.2022 žalovaná uzavřela nájemní smlouvu na dobu určitou od 14.1.2022 do 31.1.2022 (2023). Chybí stránka, kde je uvedena výše nájemného.Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 22.11.2022 a předpisu splátek má soud za prokázané, že dne 22.11.2022 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 15.000,-Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 761,- Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7.350,- Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2.077,- Kč a za hotovostní inkaso plateb v bydlišti poplatek ve výši 2.700,- Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 27.888,- Kč, které žalovaná splatí v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1.992,- Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Strany se dohodly, že v případě porušení povinnosti dlužníka zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z příslušné dlužné částky. Nezaplacením jakékoliv splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dlužníkem dosud neuhrazená část celkové dlužné částky, nedohodnou-li se dlužník a věřitel písemně jinak.Podle přehledu splátek byla zaplacena dne 23.11.2022 částka 2.000,- Kč, dne 10.1.2023 částka 2.000,- Kč, dne 13.2.2023 byla zaplacena částka 4.000,- Kč a částka 2.000,- Kč odečtena, dne 14.3.2023 částka 2.000,- Kč, dne 15.4.2023 částka 2.000,- Kč, dne 26.5.2023 částka 1.000,- Kč.Právní předchůdce žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 14.10.2024, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.10.2024 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce.Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 24.1.2025 k zaplacení pohledávky v aktuální výši 27.414,97 Kč nejpozději do 8.2.2025. Výzva byla odeslána dne 24.1.2025.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 22.11.2022 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15.000,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky úrok ve výši 761,- Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7.350,- Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2.077,- Kč a za hotovostní inkaso plateb v bydlišti poplatek ve výši 2.700,- Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 27.888,- Kč v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1.992,- Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku. Dle přehledu plateb žalovaná uhradila celkem částku 11.000,- Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 14.10.2024 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to z důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Schopnost žalované splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, má jedno vyživované dítě do 26 let, je zaměstnána od 26.7.2022, příjmy – mzda 18.110,- Kč, celkové měsíční výdaje 12.660,- Kč (bydlení, energie 3.000,- Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 6.960,- Kč, měsíční splátky stávajících půjček 2.700,- Kč). Tvrzenou majetkovou situaci žalované věřitel ověřil z předložené pracovní smlouvy žalované, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Soudu však nebyl předložen žádný doklad, potvrzující výdaje žalované (v předložené nájemní smlouvě chyběla stránka s výší nájemného), i když z tvrzení žalobce vyplývá, že ohledně výdajů měly být zkoumány výpisy z bankovního účtu žalované. Předchůdce žalobce neprověřil tvrzení žalované o nákladech s bydlením (z nájemní smlouvy není zřejmé jaká částka je vynakládána na nájemné a jaká na energie, případně další poplatky související s bydlením). Žalovanou uvedený výdaj za bydlení a energie ve výši 3.000,- Kč a výdaj na osobní náklady ve výši 6.960,- Kč, nemůže představovat celkové měsíční výdaje žalované, když tato uvedla, že má jednu vyživovací povinnost. Samotné výdaje spojené s upokojováním potřeb nezletilého dítěte představující primární závazek žalované, ale i další výdaje související s uspokojováním nejen bytových, ale i dalších (kulturních, společenských, sportovních aj.) potřeb žalované dozajista překračují uvedenou odhadovanou částku výdajů žalované. Vzhledem k tomu, že žalobce nedoložil, žádný důkaz prokazující žalovanou tvrzené výdaje, nelze než uzavřít, že v tomto nebyla úvěruschopnost žalované zkoumána s řádnou péčí. Předchůdce žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalované. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil její schopnost poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími doplatky v celkové výši 27.888,- Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by jejich relevantní způsob ověření byl soudu prokázán. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp. zn. 9Co 109/2020).Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o. z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o. z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.).Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 15.000,- Kč, kdy žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 15.000,- Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst.1 vydat. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 11.000,- Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 4.000,- Kč (částka poskytnutá 15.000,- Kč – částka žalovanou zaplacená 11.000,- Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o. z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 26.5.2025. Nárok se stal splatným 27.5.2025 a žalovaná se dostala do prodlení od 28.5.2025. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 7.8.2020 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 24.388,- Kč. Pro částku 4.000,- Kč byl žalobce v řízení úspěšný a pro částku 20.388,- Kč byla žaloba zamítnuta. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 16 %, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 84 %. Poměr úspěchu tedy činí 68 % ve prospěch žalované. Podle obsahu spisu žalované náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.