Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 940 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 940 Kč od 3. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky ve výši 72 515,33 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 73 199,57 Kč od 1. 6. 2023 do 2.7.2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 61259,57 Kč od 3. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 6 519,46 Kč, úroku ve výši 13,29 % ročně z částky 73 199,57 Kč od 1.6.2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 255,76 Kč od 23.10.2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23.10.2023 doplněnou podáním ze dne 21.5.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku ve výši 73 199,57 Kč s příslušenstvím, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, smluvní pokutu ve výši 11 255,76 Kč s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] [právnická osoba] jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], IČO: [IČO], (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), s ní uzavřela dne 22. 11. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 132 000 Kč na bankovní účet. Před uzavřením Smlouvy předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalované na základě jí poskytnutých údajů, když uvedla, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy svobodná, nevyživovala žádnou osobu, bydlela v družstevním bytě, měsíční příjem činil 15 000 Kč, ověřila, že žalovaná neměla záznam v insolvenčním rejstříku. Žalovaná se zavázala k úhradě poskytnutých peněžních prostředků v 84 měsíčních splátkách ve výši 2 610 Kč, z čehož částka ve výši 2 422 Kč představovala anuitní splátku úvěru a částka ve výši 188 Kč platbu pojistného. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 13,29 % ročně. Žalovaná porušila svoji povinnost hradit řádně a včas hradit sjednané měsíční splátky vč. poplatku za sjednané pojištění. Žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 120 060 Kč. Proto předchůdkyně žalobkyně od Smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila ke dni 31.5.2023. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.6.2023 s účinností ke dni 20.6.2023. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění ze dne 5.10.2023.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze Smlouvy bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely předchůdkyně žalobkyně a žalovaná, předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 22. 11. 2018 úvěr ve výši 132 000 Kč na její účet a žalovaná se zavázala, že poskytnutý úvěr zaplatí v 84 měsíčních splátkách ve výši 2 610 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 13,29 %. Ve Smlouvě se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, a to za každý den prodlení. V žádosti o poskytnutí úvěru je uvedeno, že žalovaná je svobodná, bydlí v družstevním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost, výše příjmu činí 15 000 Kč, měsíční výdaje 0.Dopisem ze dne 24.4.2023 předchůdkyně žalobkyně od Smlouvy odstoupila ke dni 31.5.2023 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 80 508 Kč k uvedené mu dni.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.6.2023 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 23.6.2023.Předžalobní upomínkou ze dne 5.10.2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve výši 80 507,25 Kč s příslušenstvím.
5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 22. 11. 2018 předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela Smlouvu, na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 132 000 Kč na bankovní účet. Před uzavřením Smlouvy předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalované na základě jí poskytnutých údajů, když uvedla, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy svobodná, neměla žádnou vyživovací povinnost, bydlela v družstevní bytě, zaměstnaná u [právnická osoba] s měsíčním příjmem 15 000 Kč, náklady žalované neuvedeny, ověřila, že žalovaná neměla záznam v insolvenčním rejstříku, údaje sdělené žalovanou však neověřila žádným důkazem. Žalovaná se zavázala k úhradě poskytnutých peněžních prostředků v 84 měsíčních splátkách ve výši 2 610 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 13,29 %. Žalovaná neplnila své závazky řádně a včas, proto žalobkyně od Smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila ke dni 31.5.2023. Žalobkyně požaduje kromě jistiny ve výši 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 034,80 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč , smluvní pokutu ve výši 389,15 Kč za období od 22.8.2022 do 1.9.2022 v sazbě 0,1 % denně z nesplacené jistiny ve výši 40 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.6.2023 s účinností ke dni 20.6.2023. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění ze dne 5.10.2023.
6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních příjmů a především výdajů, které vůbec nezkoumala, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
13. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C-679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
14. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019-21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 132 000 Kč, z níž žalovaná uhradila 120 060 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 11 940 Kč.
15. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena dle § 1879 o.z. z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, z čehož vyplývá aktivní věcná legitimace žalobkyně.
16. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalované jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila sama nebo předchůdkyně žalobkyně. Soud tak za okamžik, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. považuje den 3. 7.2024, když žaloba byla žalované doručena dne 1. 7. 2024. Následující den tak mohla žalovaná svůj závazek splnit. Když tak neučinila, dostala se následující den, tj. 3. 7. 2024, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po žalované úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky ve výši 11 940 Kč se zákonným úrokem z prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu s ohledem na právní posouzení listinami doloženého skutkového stavu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
18. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 3 721,16 Kč, přičemž tato částka představuje 98,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 99,04 % a úspěchu žalované v rozsahu 0,96 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 616 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 389,15 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.
19. Žalované by s ohledem na převažující úspěch ve věci náleželo právo na částečnou náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by jí nějaké náklady vznikly, proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
20. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.