18 C 99/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku ve výši 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11000 KČ od 22.10.2019 do zaplacení, úrok 15 % ročně z částky 11000 KČ od 21.08.2018 do zaplacení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaná strana coby úvěrovaný uzavřela dne 21.8.2018 se společností [právnická osoba]., identifikační číslo: [IČO] (dále jako [právnická osoba]), Smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen Smlouva). EC [právnická osoba] žalované straně na základě Smlouvy poskytla dne 21.8.2018 úvěr ve výši 11 000 Kč, což žalovaná strana potvrdila podpisem Smlouvy. [právnická osoba] následně postoupila dluh žalované strany vzniklý na základě Smlouvy, včetně veškerého příslušenství a veškerých smluvních pokut a dalších nároků (dále též jako Dluh), Smlouvou o postoupení pohledávek dne ze dne 11.12.2019 na společnost [právnická osoba], identifikační číslo: [IČO] (dále též jako [Anonymizováno]). [Anonymizováno] následně postoupila Dluh Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9.6.2021 na žalobce, v důsledku čehož se stal žalobce jeho věřitelem. Oznámení o jednotlivých postoupeních bylo na žalovanou stranu zasláno. Žalovaná strana Dluh nesplnila ani vůči [právnická osoba], ani vůči [Anonymizováno] ani vůči žalobkyni, ačkoliv byla k jejich úhradě žalobkyní před podáním tohoto návrhu písemně vyzvána. Před poskytnutím úvěru [právnická osoba] řádně posoudila úvěruschopnost žalované strany, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované strany. Z uvedených informací [právnická osoba] zjistila, že výše měsíčního čistého příjmu žalované strany, při zohlednění životního minima žalované strany (a s ní společně posuzovaných osob) a jejích měsíčních závazků, dostačovala pro splacení úvěru v souladu se smlouvou. [právnická osoba] také prověřil žalovanou stranu lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalované strany úvěr splácet. Dne 27.10.2023 byla žalované zaslána výzva dle § 142a o.s.ř. Žalovaná doposud dluh neuhradila.

2. Žalobkyně byla usnesením č.j. [spisová značka] ze dne 16.5.2024, které nabylo právní moci dne 4.6.2024, dle ust. § 79 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 43 odst. 1 o.s.ř. mimo jiné vyzvána, aby tvrdila a doložila, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalované.

3. Žalobkyně dne 21.5.2024 nejasným podáním, které upřesnila na základě výzvy soudu dne 8.7.2024 vzala žalobu částečně zpět, částečně ji změnila. Dále doplnila, že žalovaná neuhradila ničeho. Soud usnesením č.j.[spisová značka] ze dne 3.9.2024, které nabylo právní moci (výrok I. dne 16.9.2024, výrok II. dne 2.10.2024), soud žalobu částečně zastavil a zároveň připustil změnu žaloby.

4. Soud nařídil jednání na 22. 4. 2025. Právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodnul věc v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Ze Smlouvy bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřeli předchůdkyně žalobkyně a žalovaná, předchůdkyně žalobkyně při podpisu Smlouvy žalované poskytla v hotovosti částku ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala, že poskytnutou hotovost spolu s příslušenstvím uvedeným shora a poplatky uhradí.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019, 9.6.2021 soud zjistil, že pohledávka předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postupně postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 10. 2023 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 47 228,46 Kč spolu s příslušenstvím.

8. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

9. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Žalobkyně v žalobě sice tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, z předložených důkazů přitom nevyplývá, že by žalobkyně vycházela z jakýchkoliv dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Dne 21. 8. 2018 předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřely Smlouvu, na jejímž základě byla žalované poskytnuta v hotovosti částka ve výši 11 000 Kč v místě jejího bydliště, což potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala hradit jistinu s příslušenstvím ve výši minimálních splátek podle Smlouvy, což však nesplnila. Pohledávka za žalovanou byla postupně postoupena na žalobkyni na základě Smluv o postoupení pohledávek. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění ze dne 27.10.2023.

10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních výdajů, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.

16. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C-679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

17. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019-21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 11 000 Kč, žalovaná neuhradila ničeho. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 11 000 Kč.

18. Aktivní věcná legitimace vyplývá ze shora uvedených smluv o postoupení pohledávek.

19. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Odo 3675/2021).

20. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 11 000 Kč. Žalovaná byla úspěšná co do částky 17 309,18 Kč, což je kapitalizované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku či návrhu na částečné zpětvzetí a změny žaloby (úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 000 Kč od 22. 10. 2019 do 8. 7. 2024 kapitalizovaným částkou 5 189,59 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 000 Kč od 8. 11. 2023 do 22. 4. 2025 kapitalizovaným částkou 2 404,93 Kč a s úrok ve výši 15 % ročně z částky 11 000 Kč od 21. 8. 2018 do 8. 7. 2024 kapitalizovaným částkou 9 714,66 Kč), uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná by měla mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

21. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.