Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 872 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 872 Kč od 22.6.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 13 592 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 591,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 195,76 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 170,07 Kč od 23.4.2024 do 21.6.2025, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 298,07 Kč od 22.6.2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 840,82 Kč od 23.4.2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 17.4.2025, doplněnou podáním ze dne 3.6.2025, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 15 464 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 31.3.2021 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČO: [IČO] (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Před poskytnutím peněžních prostředků předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit včetně úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 1 800 Kč. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná však svůj závazek řádně a včas neplnila. Celkem žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně částku 8 128 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaná ničeho žalobkyni neuhradila. Požadovaná částka se skládá z jistiny 5 840,82 Kč, úroku, poplatků, smluvní pokuty 5 000 Kč.
2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 30.6.2025). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
5. Ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 31.3.2021 plyne, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované ([jméno FO], nyní [Anonymizováno]) peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč za sjednanou výpůjční úrokovou sazbu 15 % ročně. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátil včetně celkových nákladů úvěru ve výši 8 592 Kč. Peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč žalovaná převzala v hotovosti v místě jejího bydliště. Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalované.
6. Z Tabulky splátek plyne, že celkem žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně v době od 1.4.2021 do 17.9.2022 částku 8 128 Kč (1 328 + 2x 1 500 + 1 000 + 2x 1 400 Kč).
7. Ze Žádosti o úvěr ze dne 31.3.2021 plyne, že žalovaná požádala o úvěr 10 000 Kč. Uvedla, že je na rodičovské dovolené s příjmem 10 500 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení měly činit 2 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo, osobní náklady 6 320 Kč. Měla bydlet ve vlastním. Měla 1 dítě, střední vzdělání. Poměry žalované měly být ověřeny z OP a Rozhodnutí o příspěvcích. Listina je opatřena podpisem žalované.
8. Z Oznámení ČSSZ ze dne 4.6.2020 plyne, že žalované byl vyplácen od dubna 2020 rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně a přídavek na dítě 500 Kč.
9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024 včetně Přílohy plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
10. Z Oznámení ze dne 14.6.2024 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni.
11. Z předžalobní výzvy ze dne 10.9.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 11.9.2024, jak plyne z Podacího lístku.
12. Skutkový závěr: Dne 31.3.2021 uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovanou písemnou smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Téhož dne předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně pouze částku 8 128 Kč, zbytek nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla v roce 2024 smluvně postoupena na žalobkyni. Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 11.9.2024 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
21. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 31.3.2021 podepsána smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně sjednaného úroku a poplatku. Úvěrová smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalované.
22. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.
23. Žalobkyně tvrdila, že vycházela z informací získaných od žalované v Žádosti o úvěr ze dne 31.3.2021. Příjem žalované od ČSSZ činil 10 500 Kč měsíčně (rodičovský příspěvek a přídavek na dítě) a její výdaje měly činit 8 320 Kč bydlení, energie 2 000 Kč + ostatní náklady 6 320 Kč). Žalovaná měla bydlet ve vlastním.
24. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, potvrzením o dávkách, dále nájemní smlouvou, popř. výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení (výše nájemného, energií), smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalované, atd. V daném případě žalobkyně doložila, že žalovaná byla poživatelem rodičovského příspěvku a přídavku na dítě (10 500 Kč), tedy nebyla výdělečně činná. Žalobkyně však nedoložila, že by její předchůdkyně ověřovala deklarovaný způsob uspokojování bytové potřeby žalované, která měla bydlet ve vlastním, a že by ověřovala uvedené náklady na bydlení, včetně energií.
25. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o půjčce prověřila její schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.
26. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.
27. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty její předchůdkyní peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Smlouvu o úvěru, z níž má soud za prokázané, že dne 31.3.2021 byly žalované v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (převzetí této částky žalovaná stvrdila vlastnoručním podpisem na smlouvě). Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijala plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaná vrátila pouze částku 8 128 Kč, jak plyne z Tabulky splátek, zbytek dosud nevrátila. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 1 872 Kč, tj. rozdíl mezi vyplacenou částkou a vrácenou částkou (výrok I. rozsudku). Co do jistiny ve výši 13 592 Kč spolu se smluveným úrokem z úvěru pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
28. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 10.9.2024, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 20.6.2025, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 21.6.2025. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 22.6.2025, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 872 Kč od 22.6.2025 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
29. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
30. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 1 872 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku rozsudku, žalovaná byla úspěšná co do částky 13 592 Kč s příslušenstvím uvedeným ve II. výroku rozsudku. Je tak zřejmé, že ve věci byla více úspěšnější žalovaná, která by měla právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalované vznikly jakékoliv náklady řízení, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.
31. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.