Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

21 C 209/2026

Soud: Okresní soud v ChomutověDatum rozhodnutí: 10. 9. 2026Č. j.: 21 C 209/2026-21Soudkyně: JUDr. Alena MědílkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 19. 11. 2026Předmět řízení: zaplacení 16 354,03 Kč s příslušenstvím (úvěr)ECLI:CZ:OSCV:2026:21.C.209.2026.1
smlouva pracovnínáklady řízenívzájemné plněníbezdůvodné obohacenílhůtypracovní poměrjistotasmlouva o úvěrusplatnost pohledávkynáhrada nákladůsmlouva nájemní
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (19) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 600 Kč od 9.8.2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 10 754,03 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 683,97 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 868,34 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 555,61 Kč od 21.1.2026 do 8.8.2026, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 955,61 Kč od 9.8.2026 do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 6 555,61 Kč od 21.1.2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 14.7.2026, doplněnou podáním ze dne 13.8.2026, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 16 354,03 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 14.3.2024 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], IČO: [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Před poskytnutím peněžních prostředků předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit včetně úroků. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas neplnil. Celkem žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku 1 400 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2026 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil. Požadovaná částka se skládá z jistiny 6 555,61 Kč, dlužného poplatku 6 298,42 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč a příslušenství pohledávky (úroků a úroků z prodlení).

2. Žalovaný byl usnesením ze dne 30.7.2026 č. j. 21 C 209/2026-13 vyzván, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy vyjádřil k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a aby označil důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byl žalovaný usnesením vyzván, aby se vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto jeho souhlas předpokládal. Žalobkyně rovněž s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 14.3.2024 plyne, že se předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč za sjednanou úrokovou sazbu. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit. Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.

7. Z Karty zákazníka ze dne 14.3.2024 plyne, že žalovaný byl svobodný, měl základní vzdělání, bydlel v nájmu. Neměl žádnou vyživovanou osobu a nebyl majitelem auta. Byl zaměstnán na plná úvazek s příjmem 29 800 Kč měsíčně čistého. Jeho „odhadované“ výdaje měly činit 6 000 Kč měsíčně a externí/interní splátky [Anonymizováno] měly činit 0 Kč měsíčně. Příjem žalovaného měl být ověřen výplatními páskami za 12/2023 a 1/2024 a pracovní smlouvy. Dále měly být poměry žalovaného ověřovány z občanského průkazu. Karta zákazníka je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.

8. Z Tabulky umoření ze dne 24.1.2026 plyne, že dne 14.3.2024 byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný vrátil celkem částku 1 400 Kč (platba dne 22.4.2024).

9. Z Pracovní smlouvy ze dne 24.7.2023 plyne, že žalovaný pracoval jako závozník-popelář od 25.7.2023 u společnosti [právnická osoba]. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 30.6.2024.

10. Ze Mzdového lístku za 12/2023 plyne, že společnost [právnická osoba], vyplatila žalovanému za prosinec 2023 mzdu ve výši 31 808 Kč měsíčně čistého. Ze Mzdového lístku za 1/2024 plyne, že společnost [právnická osoba], vyplatila žalovanému za leden 2024 mzdu ve výši 27 792 Kč měsíčně čistého.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2026 ve spojení s Přílohou (strana 1, 21) plyne, že předmětné pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni. Z Oznámení ze dne 20.1.2026 plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupení pohledávek oznámila žalovanému; toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 13.2.2026, jak plyne z Podacího lístku.

12. Z výzvy ze dne 30.3.2026 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhů. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 30.3.2026, jak plyne z Podacího lístku.

13. Skutkový závěr: Dne 14.3.2024 uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu, na jejichž základě v hotovosti vyplatila žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku 1 400 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smluvně převedena na žalobkyni. Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 30.3.2026 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podaná důvodně jen z části.

22. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 14.3.2024 podepsána úvěrová smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou splátek. Smlouva je opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného.

23. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.

24. V té souvislosti má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně zjistila z informací získaných od žalovaného k jeho poměrům, že měl být svobodný, měl mít základní vzdělání, měl bydlet v nájmu, měl být zaměstnán u [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] s příjmem 29 800 Kč měsíčně čistého. Jeho „odhadované“ výdaje měly představovat 6 000 Kč, neměl žádné splátky jiných závazků.

25. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, popř. dokladem zaměstnavatele o trvání pracovního poměru před uzavřením úvěrové smlouvy, dále např. nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení (včetně energií), smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě žalobkyně sice doložila, že žalovanému byla v prosinci 2023 a lednu 2024 vyplacena mzda za 11,12/2023, avšak již nedoložila i Výplatní lístek se mzdou za 1/2024 s výplatním termínem v únoru 2024, či aktuální potvrzení zaměstnavatele žalovaného o tom, že před uzavřením smlouvy jeho pracovní poměr skutečně trval. Tím vyvstaly pochyby o tom, zda žalovaný byl v době podpisu úvěrové smlouvy zaměstnán. Zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby (v nájmu) a náklady žalovaného na bydlení, včetně energií (ostatně jejich konkrétní výši ani netvrdila). Z Karty zákazníka je rovněž patrné, že tuto se žalovaným sepisoval zaměstnanec předchůdkyně žalobkyně, a bylo tak na něm, aby jednak poměry žalovaného řádně zjistil a zároveň i ověřil. Navíc nahlížení do různých databází (IR,…), je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně nahlížení do těchto databází před uzavřením smlouvy ani nepředložila. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby nejen zjistil příjmy a výdaje žalovaného, ale zároveň všechny jeho poměry také náležitě ověřil. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o příjmech a výdajích žalovaného, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jeho poměrů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.

26. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

27. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.

28. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty její předchůdkyní peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Smlouvu o úvěru ze dne 14.3.2024, z níž má soud za prokázané, že žalovaný v hotovosti převzal od předchůdkyně žalobkyně výše uvedené peněžní prostředky. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil částku 1 400 Kč, zbytek dosud nevrátil. Proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevydané obohacení ve výši 5 600 Kč (rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky). Co do částky 10 754,03 Kč se smluvním úrokem pak soudu nezbylo než žalobu pro nedůvodnost zamítnout (výrok II. rozsudku).

29. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaná bezdůvodně obohatila), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 30.3.2026, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 7.8.2026. Žalovaný pak byla povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 8.8.2026. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 9.8.2026, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

30. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

31. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 5 600 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku rozsudku, žalovaný byl úspěšný co do částky 10 754,03 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve II. výroku rozsudku. Je tak zřejmé, že žalovaný byl ve věci více úspěšný a měl by právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by mu vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve III. výroku rozsudku.

32. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací