Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částky 13 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 13 000 Kč od 7.11.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 19 197,73 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 044,27 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 560,54 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 635,03 Kč od 21.2.2025 do 6.11.2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 635,03 Kč od 7.11.2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 13 000 Kč od 7.11.2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 21.2.2025 zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 26.8.2025, doplněnou podáním ze dne 22.10.2025, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 32 197,73 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 18.12.2023 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČO: [IČO] (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Před poskytnutím peněžních prostředků předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit včetně úroků, a to formou 14měsíčních splátek po 1 992 Kč. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas neplnil. Celkem žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku 2 000 Kč (platba ze dne 19.12.2023). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil. Požadovaná částka se skládá z jistiny 13 974,23 Kč, úroku, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 817 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 928,83 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 2 507,14 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 309,73 Kč.
2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 17.11.2025 náhradně). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
5. Ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 18.12.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v místě jeho bydliště peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč za sjednanou výpůjční úrokovou sazbu 8 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátil včetně celkových nákladů úvěru ve výši 12 888 Kč. Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
6. Z tabulky transakce plyne, že dne 19.12.2023 žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku 2 000 Kč.
7. Ze Žádosti o úvěr ze dne 18.12.2023 plyne, že žalovaný byl svobodný, měl střední vzdělání, bydlel u osoby blízké, měl pracovat u společnosti [jméno FO] s výdělkem 38 094 Kč měsíčně, náklady na bydlení a energie měly činit 4 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo, osobní náklady měly činit celkem 6 000 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 6 000 Kč. Poměry žalovaného měly být ověřeny z občanského průkazu, výplatní pásky a pracovní smlouvy. Žádost je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
8. Z Pracovní smlouvy ze dne 1.11.2017 plyne, že žalovaný od 1.11.2017 pracoval jako asistent prodejce u společnosti [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Z Výplatní pásky za 9/2023 plyne, že čistá mzda žalovaného činila za září 2023 částku 40 039 Kč. Z Výplatní pásky za 10/2023 plyne, že čistá mzda žalovaného činila za říjen 2023 částku 38 383 Kč. Z Výplatní pásky za 11/2023 plyne, že čistá mzda žalovaného činila za listopad 2023 částku 38 106 Kč.
9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.3.2025 včetně Přílohy (strana 47) plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
10. Z Oznámení ze dne 2.4.2025 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.
11. Z předžalobní výzvy ze dne 17.7.2025 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhů. Tyto výzvy byly předány k poštovní přepravě dne 17.7.2025, jak plyne z Podacího lístku.
12. Skutkový závěr: Dne 18.12.2023 uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovaným písemnou smlouvu o úvěru č. [hodnota] a téhož dne předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši [PSČ obec]. Před uzavřením předmětné smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně dne 19.12.2023 částku 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla v roce 2025 smluvně převedena na žalobkyni. Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 17.7.2025 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
21. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 18.12.2023 podepsána smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků. Úvěrová smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
22. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.
23. Žalobkyně tvrdila, že vycházela z informací získaných od žalovaného v Žádosti o úvěr ze dne 18.12.2023. Tyto informace (příjmy, výdaje, osobní a rodinné informace) jsou specifikované výše tohoto odůvodnění.
24. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, dále nájemní smlouvou, popř. výpisem z katastru nemovitostí či Potvrzením osoby blízké (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení (výše nájemného, energií), smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě sice žalobkyně doložila výši příjmu žalovaného u výše deklarovaného zaměstnavatele za tři měsíce před uzavření předmětné úvěrové smlouvy, avšak řádně nedoložila, že by její předchůdkyně ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalovaného, který měl bydlet u osoby blízké, a jeho výše uvedené náklady na bydlení a energie (4 000 Kč) včetně jeho jiných závazků. Ze Zákaznické karty je rovněž zřejmé, že tuto se žalovaným sepisoval obchodní zástupce předchůdkyně žalobkyně a bylo tak na něm, aby zjištěné výdajové poměry žalovaného zároveň řádně ověřil. Pokud se předchůdkyně žalobkyně spokojila toliko s údaji poskytnutými žalovaným, bez jejich ověření, pak rezignovala na řádné zkoumání poměrů žalovaného a nedostála tak svým povinnostem.
25. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.
26. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.
27. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty její předchůdkyní peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Smlouvu o úvěru ze dne 18.12.2023, z níž má soud za prokázané, že dne 18.12.2023 byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (převzetí hotovosti žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy). Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil pouze částku 2 000 Kč, jak plyne z Tabulky úhrad, zbytek dosud nevrátil.
28. S ohledem na vše výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, tj. rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky (výrok I. rozsudku). Co do jistiny ve výši 19 197,73 Kč spolu se smluveným úrokem z úvěru pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
29. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 17.7.2025, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 5.11.2025, kdy byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 6.11.2025. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 7.11.2025, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,5 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak je uvedeno v I. Výroku tohoto rozsudku. Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
30. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
31. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 13 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku rozsudku, žalovaný byl úspěšný co do částky 19 197,73 Kč s příslušenstvím uvedeným ve II. výroku rozsudku. Je tak zřejmé, že ve věci byl více úspěšnější žalovaný, který by měl právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.
32. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.