Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 906,23 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 906,23 Kč od 9.8.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 16 251,52 Kč s úrokem 10,8 % ročně z částky 41 171,50 Kč od 9.7.2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 41 171,50 Kč od 9.7.2025 do 8.8.2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 265,27 Kč od 9.8.2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 28 906,23 Kč od 9.8.2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 693,46 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 329,21 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 834 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno Zástupce], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 31.7.2025, doplněnou podáním ze dne 5.11.2025, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 45 157,75 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 12.9.2023 uzavřena distančním způsobem Smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná vrátila žalobkyni celkem 31 093,77, zbytek řádně a včas nevrátila.
2. Žalovaná byla usnesením ze dne 17.10.2025 č. j. 21 C 338/2025-14 vyzvána, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy vyjádřila k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedla, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci a aby označila důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byla žalovaná usnesením vyzvána, aby se vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla zároveň upozorněna, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto její souhlas předpokládal. Žalobkyně rovněž s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání.
4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
5. Soud učinil tato skutková zjištění:
6. Z Návrhu na poskytnutí úvěru plyne, že žalovaná je svobodná, má středoškolské vzdělání, žije v nájmu, její příjem ze závislé činnosti u [právnická osoba]. činí 17 148 Kč měsíčně; zde pracuje od 3.9.2020 na neurčito. Náklady na bydlení činí 7 000 Kč, ostatní výdaje žalované včetně výživného činí 1 000 Kč. Žalovaná měla uvést, že nemá žádné jiné závazky (půjčky, úvěry). Žalobkyně ze systémů zjistila, že žalovaná má stávající splátky u [Anonymizováno] ve výši 1 435 Kč a mimo [Anonymizováno] ve výši 650 Kč.
7. Ze Smlouvy č. [hodnota] ze dne 12.9.2023 plyne, že žalovaná listinu podepsala elektronicky prostřednictvím aplikace [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 10,80 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit.
8. Ze Standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 12.9.2023 plyne, že žalovaná listinu podepsala elektronicky prostřednictvím aplikace [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Z listiny plyne popis základních vlastností spotřebitelského úvěru.
9. Z Úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele plyne úprava práv a povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy.
10. Ze Všeobecných obchodních podmínek plyne úprava základních pravidel obchodních vztahů mezi účastníky.
11. Z Výzvy ze dne 7.5.2025 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu 6 976,73 Kč.
12. Z Historického výpisu úvěru plyne, že dne 12.9.2023 žalovaná čerpala částku 60 000 Kč.
13. Z Výpisu účtu č. [č. účtu] ze dne 12.9.2023 plyne, že tento účet je veden na žalovanou a dne 12.9.2023 byla na účet připsaná částka 60 000 Kč, s popisem „čerpání úvěru“.
14. Ze Smlouvy o poskytování přímého bankovnictví ze dne 11.12.2012 plyne, že žalobkyně poskytovala žalované služby přímého bankovnictví. Ze Žádosti o změnu internetového bankovnictví [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 9.8.2021 plyne, že žalované byla poskytovaná služba internetového bankovnictví [Anonymizováno] [Anonymizováno].
15. Z Výzvy ze dne 2.7.2025 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 2.7.2025, jak plyne ze Sledování zásilek.
16. Skutkový závěr: Žalovaná obdržela dne 12.9.2023 od žalobkyně na účet č. [č. účtu], jehož byla v době rozhodné majitelem, peněžní prostředky v celkové výši 60 000 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 31 093,77 Kč.
17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
21. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
23. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podaná důvodně pouze z části.
24. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 12.9.2023 prostřednictvím mobilní aplikace uzavřena smlouva (§ 2395 ObčZ), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit včetně sjednaného úroku.
25. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.
26. Žalobkyně tvrdila, že čistý měsíční příjem žalované činil v průměru 16 111,55 Kč, přičemž odkázala toliko na kopii výňatků z neidentifikovaného účtu zachycující příchozí platby v měsících březen až září 2023 od společnosti [jméno FO] [jméno FO] a.s. ve výši 18 245 Kč, 14 994 Kč, 8 817 Kč, 18 994 Kč, 18 473 Kč, 19 571 Kč a 8 422 Kč. U výdajů měla žalobkyně vycházet z informací získaných od žalované a dále ze životního minima a statistických dat. Žalovaná tak měla mít výdaje na pojištění 1 000 Kč, na bydlení 7 240 Kč, životní minimum mělo činit 4 620 Kč, měla mít závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 650 Kč a u žalobkyně ve výši 1 436 Kč.
27. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalované, atd. V daném případě žalobkyně pouze tvrdila příjmy žalované (16 111,55 Kč), aniž by doložila, že tyto ověřovala před uzavřením úvěrové smlouvy; žalobkyně totiž pouze v doplnění žaloby zakomponovala do skutkových tvrzení části neidentifikovatelného účtu s příslušnými platbami od společnosti [jméno FO] [jméno FO] a.s., aniž by zároveň doložila, že ověřovala pracovní poměr u tohoto zaměstnavatele na dobu neurčitou (jak je deklarováno v Návrhu na poskytnutí úvěru). Zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala výše deklarované výdaje žalované zejména na bydlení (včetně energií), na pojištění. Nahlížení do různých databází, je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby nejen zjistil zcela konkrétní příjmy a výdaje žalované, ale zároveň všechny její poměry také náležitě ověřil. Pokud totiž žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o příjmech a výdajích žalované, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jejích poměrů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí.
28. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětných smluv o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.
29. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.
30. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Historický výpis úvěru a Výpis z účtu č. [č. účtu], z nichž má soud za prokázané, že žalovaná je majitelem tohoto účtu a dne 12.9.2023 byla na účet připsaná částka 60 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor žalobkyně, neboť přijala plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaná vrátila žalobkyni celkem částku 31 093,77 Kč. Zbytek dosud nevrátila, čímž žalovaná porušila svou povinnost vyplývající z ustanovení § 2991 ObčZ. Proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 906,23 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky. Co do částky 16 251,52 Kč pak soudu nezbylo než žalobu pro nedůvodnost zamítnout (výrok II. rozsudku).
31. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
32. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 29 917,13 Kč (tj. jistina 28 906,23 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku částkou 1 010,90 Kč; 58,85 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 20 914,99 kč (tj. jistina 16 251,52 Kč + úroky a úroky z prodlení kapitalizované částkou 4 663,47 Kč; 41,15 %). Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízení odpovídající rozdílu jejího procentuálního úspěchu a neúspěchu (17,70 %). Náklady řízení žalobkyni jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 807 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 2 100 Kč za tři úkony právní služby po 700 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky a 21 % DPH z částky 2 400 Kč, tj. ve výši 504 Kč. Z těchto nákladů řízení soud přiznal žalobkyni pouze částku 834 Kč rovnající se 17,70 %, kterou je povinna zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
33. Soud žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů za podání ze dne 11.11.2025, neboť skutečnosti v něm uvedené mohla a měla žalobkyně uvést již v žalobě a nejednalo se tak o náklady účelně vynaložené.
34. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.