Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 69 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 69 000 Kč od 18.4.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 83 920,97 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 21 961,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 928,53 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 72 800 Kč od 22.10.2024 do 17.4.2025, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 800 Kč od 18.4.2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 69 000 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 72 800 Kč od 22.10.2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 19.3.2025, doplněnou podáním ze dne 11.4.2025, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 152 920,97 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 4.4.2022 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČO: [IČO] (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Před poskytnutím peněžních prostředků předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit včetně úroků ve výši 15 % ročně a souhrnného poplatku ve výši 17 368 Kč, a to formou splátek. Žalovaná však svůj závazek řádně a včas neplnila. Celkem žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně částku 11 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2024 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaná ničeho žalobkyni neuhradila. Požadovaná částka se skládá z jistiny 72 800 Kč a poplatku 80 120,97 Kč.
2. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 24.1.2025). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 4.4.2022 plyne, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč za sjednanou výpůjční úrokovou sazbu a souhrnný poplatek 88 336 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalované, jímž stvrdila převzetí peněžních prostředků ve výši 80 000 Kč.
6. Ze Zákaznické karty ze dne 4.4.2022 plyne, že žalovaná měla bydlet u rodičů, měla mít základní vzdělání a být svobodná. Nebyla majitelem vozu. Měla být zaměstnaná na plný úvazek jako operátor výroby u společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], s čistým měsíčním příjmem 33 500 Kč. Žalovaná měla mít externí splátky 7 800 Kč měsíčně a její „odhadované“ měsíční výdaje měly činit 2 000 Kč. Ověřovanými dokumenty měly být občanský průkaz, pracovní smlouva na dobu neurčitou a výplatní pásky za 2,3/2022. Zákaznická karta je opatřena v jejím závěru vlastnoručním podpisem žalované.
7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2024 včetně Přílohy č. 1 plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
8. Z Oznámení ze dne 21.10.2024 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 11.11.2024, jak plyne z Podacího lístku.
9. Z Tabulky umoření ze dne 25.10.2024 plyne, že dne 4.4.2022 byl čerpán úvěr 80 000 Kč a žalovaná vrátila dne 28.4.2022 částku 7 200 Kč, dne 1.7.2022 částku 2 500 Kč, dne 1.8.2022 částku 500 Kč, dne 11.8.2022 částku 500 Kč a dne 29.9.2022 částku 300 Kč.
10. Z předžalobní výzvy ze dne 31.12.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 31.12.2024, jak plyne z Podacího lístku.
11. Skutkový závěr: Dne 4.4.2022 uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovanou písemnou Smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit včetně sjednaného úroku a souhrnného poplatku. Dne 4.4.2022 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně pouze částku 11 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla v roce 2024 smluvně postoupena na žalobkyni. Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 31.12.2024 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
18. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 4.4.2022 podepsána smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně sjednaného úroku a poplatku. Úvěrová smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalované.
19. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu ustanovení § 86 spotřebitelského zákona.
20. Žalobkyně tvrdila, že vycházela z informací popsaných výše tohoto odůvodnění rozsudku, které získala od žalované v Zákaznické kartě ze dne 4.4.2022.
21. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, dále nájemní smlouvou, výpisem z katastru nemovitostí, popř. prohlášením rodičů žalované (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení (výše nájemného, energií), smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalované, atd. V daném případě však žalobkyně nedoložila, že by její předchůdkyně ověřovala deklarované příjmy žalované ve výši 33 500 Kč, jejího zaměstnavatele délku pracovního poměru, externí splátky a výdaje. V Zákaznické kartě, v části označené „Ověřené dokumenty“, je sice zaškrtnuté políčko „pracovní smlouva, 2 výplatní pásky a OP“, avšak žalobkyně tyto dokumenty nepředložila. Navíc předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala zcela konkrétní výdaje žalované, když se spokojila pouze s „odhadem“ měsíčních výdajů. Ze zákaznické karty je rovněž zřejmé, že tuto se žalovanou sepisovala zástupkyně předchůdkyně žalobkyně ([jméno FO]), a bylo tak na ní, aby jednak řádně zjistila a zároveň i ověřila příjmy a výdaje žalované. Pokud se totiž spokojila toliko s údaji poskytnutými žalovanou, aniž by je rovněž ověřovala, pak rezignovala na řádné zkoumání poměrů žalované a nedostála tak svým povinnostem.
22. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o půjčce prověřila její schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku. Uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.
23. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná Smlouva ze dne 4.4.2022 je neplatná.
24. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
26. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty její předchůdkyní peněžní prostředky v celkové výši 80 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Smlouvu o úvěru ze dne 4.4.2022, z níž má soud za prokázané, že dne 4.4.2022 byly žalované v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijala plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaná vrátila pouze částku 11 000 Kč, jak plyne z tvrzení žalobkyně; zbytek dosud nevrátila.
27. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 69 000 Kč, tj. rozdíl mezi vyplacenou a vrácenou částkou (výrok I. rozsudku). Co do jistiny ve výši 83 920,97 Kč spolu se smluveným úrokem pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
28. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (§ 1958 ObčZ). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 31.12.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu, s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 16.4.2025, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 17.4.2025. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 18.4.2025, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 69 000 Kč od 18.4.2025 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
29. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
30. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 69 000 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku), žalovaná byla úspěšná co do částky 83 920,97 s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Je tak zřejmé, že žalovaná byla ve věci úspěšnější a měla by právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by jí vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
31. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.