Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 996,34 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení a) částky ve výši 9 093,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 314,90 Kč od 29.6.2024 do zaplacení,b) částky ve výši 145,94 Kčse žaloba zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 1.7.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku ve výši 17 235,66 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ní uzavřela dne 28.2.2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč na její účet a žalovaná se zavázala úvěr spolu se smluvním úrokem a poplatkem za vyplacení tranše úvěru a poplatkem za volitelné služby-poplatek ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé [Anonymizováno],, [Anonymizováno] “ zaplatit v denních splátkách v období od 29.3.2024-20.8.2025. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru. Žalovaná zaplatila pouze 3,66 Kč dne 25.11.2024, proto žalobkyně Smlouvu vypověděla dne 28.6.2024, tudíž prodlení žalované s úhradou celého úvěru nastalo dne 29.6.2024. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalované lustrací v CEE, ISIR a bankovním výpisem z účtu žalované prostřednictvím služby [Anonymizováno] a vycházela z měsíčního čistého příjmu žalované ve výši 27 844 Kč. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění odeslané dne 27.11.2024.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění:Ze Smlouvy soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 17 400 Kč na její účet a žalovaná se zavázala úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 1,016 % denně a poplatkem za vyplacení [Anonymizováno] úvěru a poplatkem za volitelné služby-poplatek ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé [Anonymizováno],, [Anonymizováno] “ zaplatit v denních splátkách od 29.3.2024 do 21.8.2025. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru.Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 28.2.2024 soud zjistil, že žalobkyně vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 27 844 Kč a výdajů ve výši 12 510 K, z toho 8 000 Kč činil měsíční výdaj na bydlení..Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]. soud zjistil, že dne 28.2.2024 byla na účet připsána platba ve výši 8 000 Kč pod VS [var. symbol].Z výpisu z účtu žalované prostřednictvím služby [Anonymizováno] za období od 23.2.2023 do 26.2.2024 soud zjistil, že výpisem z účtu nelze ověřit měsíční příjem ani pravidelné měsíční výdaje žalované. Výši nájemného 9 000 Kč lze ověřit pouze jednou platbou dne 19.1.2024. Převážná část příchozích plateb je označena [jméno FO] bez bližší specifikace ( např. dne 20.11.2023 částka 18 500 Kč, dne 30.11.2023 částka 13 000 Kč ), dále např. platbu ve výši 14 000 Kč dne 6.1.2024 nelze ověřit, neboť je označena [jméno FO], výdaj ve výši 12 000 Kč je označen [Jméno žalované] rovněž bez bližší specifikace.Z předžalobní výzvy ze dne 27.11.2024 a podacího lístku pošty z téhož dne soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 17 690,66 Kč.
5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 28.2.2024 žalobkyně se žalovanou uzavřela Smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla dne 28.2.2024 žalované na její účet úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných denních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 1,016 % denně a poplatkem za vyplacení tranše úvěru a poplatkem za volitelné služby-poplatek ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé [Anonymizováno] “ zaplatit v denních splátkách od 29.3.2024 do 21.8.2025. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru. Žalovaná zaplatila pouze 3,66 Kč. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně neověřila řádně majetkovou situaci žalované, neboť z předloženého výpisu z účtu žalované nelze identifikovat příjem ani pravidelné výdaje žalované, když převážná část příchozích plateb, ale i některé odchozí platby jsou označeny [jméno FO] bez bližší specifikace . Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění odeslané dne 27.11.2024.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 2 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“),, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zák. ZSU, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala žádným relevantním důkazem, že by řádně prověřila schopnost žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních příjmů a výdajů, proto soud dospěl k závěru, Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., § 2 odst.1 ZSU, je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU.
11. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.
12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 8 000 Kč a žalovaná uhradila pouze 3,66 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) ve výši poskytnuté a nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 996,34 Kč , které je povinna podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat. Soud tak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 7 996,34 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
13. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřila, a v řízení byla pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.
14. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení dvou různých nároků se samostatným skutkovým základem. Jedná se o nárok na vrácení plnění z uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši 17 089,75 Kč s příslušenstvím a dále o nárok z dohody o smluvní pokutě ve výši 145,94 Kč, kdy i žaloba byla takto koncipována, proto soud rozhodoval o nákladech řízení ve vztahu ke každému z těchto žalobních nároků zvlášť ( srov. nález Ústavního soudu ze dne 30.8.2010, sp.zn. I. ÚS 2717/08) . U obou žalobních nároků však měla převažující úspěch žalovaná, která by měla podle § 142 odst.1,2 o.s.ř. vůči žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádné z účastnic.