Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 44 778,87 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky ve výši 110 534,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 998,60 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 155 313,80 Kč od 25.9. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 11,20 % ročně z částky 155 313,80 Kč od 23.9.2022 do zaplacení se žaloba zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 15.8.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku ve výši 155 3136,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně ( [právnická osoba]., IČO: [IČO]) se žalovanou uzavřela dne 31.10.2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet-[Anonymizováno] půjčka, (dále jen ,, Smlouva“), na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 311 000 Kč a žalovaná se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 11,20 % ročně splácet v měsíčních splátkách s poplatkem za pojištění schopnosti splácet. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalované úvěr splatit na základě žalovaným deklarovaného příjmu [částka] ( ověřeno potvrzením o výši příjmu), příjmu domácnosti ve výši [částka] měsíčně a výdajů tvrzených s přihlédnutím k částce životního minima a normativních nákladů na bydlení Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, proto došlo k datu 22. 9. 2022 k zesplatnění celého úvěru. Pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.9.2024 s účinností ke dni 19.9.2024. Žalovaná uhradila celkem 266 221,13 Kč. Žalovaná přes výzvu žalobkyně dluh nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.
3. Žalobkyně u jednání dne 27.1.2026 navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Ač byly u jednání dne 27.1.2026 splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1,3 o.s.ř., soud rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť dospěl k závěru, že vydání rozsudku pro zmeškání brání nikoliv řádné splnění povinnosti předchůdkyně žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze žádosti o úvěr ze dne 30.10.2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla měsíční příjem [částka], příjem domácnosti [částka].Z potvrzení o výši příjmu ze dne 31.10.2019 soud zjistil, že průměrný měsíční čistý výdělek žalované za poslední 11 měsíců činil [částka], za poslední 3 měsíce [částka]. .Ze Smlouvy ze dne 31.10.2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 311 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 11,20 % ročně splácet v 96 měsíčních splátkách po 4 918,93 Kč spolu s poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 487 Kč měsíčně počínaje dnem 20.11.2019.Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24.9.2022 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 22.9.2022 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 278 119,24 Kč.Z oznámení předchůdkyně žalobkyně ze dne 24.9.2022 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.9.2024.Z dohody o postoupení pohledávky ze dne 12.9.2024 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyniZ předžalobní výzvy ze dne 15. 4. 2025 podané na poště dne 15.4.2025 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 220 676,69 Kč.
5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 31.10.2019 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva , na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 311 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 11,20 % ročně splácet v 96 měsíčních splátkách po 4 918,93 Kč spolu s poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 487 Kč měsíčně počínaje dnem 20.11.2019. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalované úvěr splatit na základě žalovanou doloženého měsíčního čistého příjmu za poslední 3 měsíce ve výši [částka] a na základě žalovanou uvedeného příjmu domácnosti ve výši [částka] měsíčně, výši měsíčních výdajů žalované neuvedla . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, proto došlo 22.9.2022 k zesplatnění celého úvěru. Pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.9.2024.. Žalovaná uhradila celkem 266 221,13 Kč. Žalovaná přes výzvu žalobkyně dluh nezaplatila.
6. Podle § 2 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“ ), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle § 87 odst. 1,2, ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru prokázala pouze jeho průměrný měsíční čistý výdělek ve výši ve výši [částka], žalovanou tvrzené příjmy domácnosti ve výši [částka] a výdaje žalované však neprokázala žádným způsobem, proto soud dospěl k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.
12. K tomuto svému závěru o neplatnosti smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C-679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
13. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 311 000 Kč a žalovaná uhradila 266 221,13 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu) ve výši poskytnuté a nesplacené jistiny ve výši 44 778,87 Kč , které je povinna podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat. Soud tak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 44 778,87 Kč, když pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.9.2024, ve zbylém rozsahu pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.
14. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná se k výzvě soudu ke svým majetkovým poměrům nevyjádřila a v řízení byla pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.
15. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. S ohledem na převažující úspěch žalované by měl žalovaná v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.