Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 136 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky ve výši 5 515,23 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 912,26 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 7 129,71 Kč od 20.7.2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 432,31 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 651,23 Kč od 20.7.2024 do zaplacení se žaloba zamítá .
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 2.10.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku ve výši 10 651,23 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ní uzavřela dne 19. 6. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [RČ], (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 490 Kč a žalovaná se zavázal tento úvěr splácet měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovanou a zaznamenaných do Karty klienta a Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE, ISIR. Žalovaná zaplatila 7 354 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 26.3.2024 a žalovaná byla vyzvána k úhradě celého úvěru. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 7 129,71 Kč, poplatků za pojištění ve výši 491,52 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za prodlení s úhradou splátek. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání předžalobní výzvy.
2. Žalovaná se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v podání ze dne 4.11.2024, žalovaná se nevyjádřila, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal její souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze Smlouvy bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely žalobkyně a žalovaná dne 19.6.2023, žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši úvěrového rámce 13 000 Kč s úrokem 26,28 % ročně, který se žalovaná zavázala uhradit ve měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky .Z Potvrzení žalobkyně o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně ověřila bonitu klienta před uzavřením Smlouvy, kdy vycházela z příjmu žalované ve výši 18 000 Kč, ostatních příjmů domácnosti ve výši 25 000 Kč a lustrací v registru SOLUS, CEE.Z dopisu žalobkyně ze dne 26.3.2024 soud zjistil, že úvěr byl zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 11 098,31 Kč do 14 dnů ode dne jeho sepsání.Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 12 490 Kč a uhradila 7 354 Kč .Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne 18.4.2024 a podacího archu České pošty, s.p. ze dne 19.4.2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 11 247,03 Kč.
5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 19.6.2023 žalobkyně se žalovanou uzavřela Smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 490 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr spolu s úrokem 26,28 % ročně zaplatit v měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky. Ve Smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy žalobkyně k výzvě soudu nepředložila žádný relevantní důkaz, neboť vycházela pouze z údajů od žalované a metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta. Žalovaná uhradila 7 354 Kč . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 26.3.2024. Žalobkyně požaduje též úhradu dlužné jistiny ve výši 7 129,71 Kč, poplatků za pojištění ve výši 491,52 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za prodlení s úhradou splátek. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání předžalobní výzvy dne 19.4.2024.
6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala žádným relevantním důkazem, že by řádně prověřila schopnost žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních příjmů a výdajů, když vycházela pouze z údajů od žalované, proto soud dospěl k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.
10. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši ve výši 12 490 Kč a uhradila 7 354 Kč . Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu) ve výši 5 136 Kč, které je povinna podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 5 136 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
11. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná se k výzvě soudu ke svým majetkovým poměrům nevyjádřila a v řízení byla pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.
12. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná by měla s ohledem na svůj převažující úspěch dle § 142 odst.2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu jí však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic.