Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení a) částky ve výši 1 941,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 941,62 Kč od 7.12.2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 526,40 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11 760,46 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kčb) částky ve výši 3 714,24 Kčse žaloba zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 26.9.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku ve výši 16 655,86 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba]. , IČO: [IČO], (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), s ní uzavřela dne 17.11.2021 smlouvu o úvěru č. [hodnota], (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě jí byly poskytnuty v hotovosti v místě jejího bydliště ve výši 15 000 Kč. Před uzavřením Smlouvy předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalované na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaná se zavázala k úhradě poskytnutých peněžních prostředků a příslušenstvím úvěru ve výši 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, celková splatnost závazku nastala dne 17.1.2023. Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 4 000 Kč odpovídající 2 řádně uhrazeným splátkám a od 18.1.2023 je v prodlení s úhradou dluhu. Předchůdkyně žalobkyně odstoupila od Smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 31.7.2023. Žalobkyně požaduje částku ve výši 217 Kč jako náklad spojený s uplatněním práva a smluvní pokutu ve výši 3 714,24 Kč za období od 18.1.2023 do 31.10.2023 v sazbě 0,1 % denně z nesplacené jistiny ve výši 12 941,62 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023 s účinností ke dni 2.1.2024. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění ze dne 9.4.2024.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze Smlouvy bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely předchůdkyně žalobkyně a žalovaná, předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala, že poskytnutý úvěr zaplatí spolu s poplatky ve výši 12 127 Kč a úrokem ve výši 8 % ročně, ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Ve Smlouvě se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení.V Žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 41 250 Kč a výši měsíčních výdajů 9 461 Kč . Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaná je zaměstnána od 12.7.2021 s měsíčním příjmem 1 858 EUR, z výplatních pásek soud zjistil, že v srpnu 2021 žalovaná obdržela 1 900,19 EUR, v září 2021 částku ve výši 1 350 EUR.Z poštovní poukázky soud zjistil, že v listopadu 2021 žalovaná zaplatila splátku exekuce ve výši 600 Kč.Ze oznámení předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávek ze dne 2.1.2024 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023.Z předžalobní upomínky ze dne 9.4.2024 podané na poště dne 10.4.2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 36 854,37 Kč s příslušenstvím.
5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 17.11.2021 předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela Smlouvu, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala, že poskytnutý úvěr spolu s poplatky a úrokem ve výši 12 888 Kč zaplatí ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Ve Smlouvě se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení . Před uzavřením Smlouvy předchůdkyně žalobkyně posoudila majetkovou situaci žalované na základě předložených výplatních pásek a pracovní smlouvy, kdy příjem žalované činil 41 250 Kč, tvrzené měsíční výdaje žalované ve výši 9 461 Kč předchůdkyně nijak neověřila. žal které však neověřila žádným důkazem . Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 4 000 Kč odpovídající 2 řádně uhrazeným splátkám. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni Předžalobní upomínkou ze dne 9.4.2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu , žalovaná však nezaplatila ničeho.
6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023.
12. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala žádným relevantním důkazem, že by její předchůdkyně řádně prověřila schopnost žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních výdajů, proto soud dospěl k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.
13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná uhradila částku ve výši 4 000. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu) ve výši 11 000 Kč ( 15 000 Kč - 4 000 Kč = 11 000 Kč), které je povinna podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 11 000 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
14. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C-679/18, [Anonymizováno] -[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
15. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná se k výzvě soudu ke svým majetkovým poměrům nevyjádřila a v řízení byla pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.
16. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná by měla s ohledem na svůj převažující úspěch ohledně předmětu řízení právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení však nebyla žalované přiznána, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady vznikly.