23 C 262/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 25 514,80 Kč s příslušenstvím z titulu 2 smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi žalovaným a společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa], (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“)., a to smlouvy č. [hodnota] (dále jen „Smlouva 1“), uzavřené dne 22.7.2022 a smlouvy č. [hodnota] (dále jen „Smlouva 2“), uzavřené dne 24. 6. 2022. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného výplatními páskami 4-6/2022 a z insolvenčního rejstříku a vycházela z příjmu žalovaného ve výši 50 892 Kč měsíčně. Na základě Smlouvy 1 žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření Smlouvy částku ve výši 7 000 Kč a zavázal se k úhradě úvěru, úroku a poplatků za zpracování zápůjčky a za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 11 483 Kč v 78 týdenních splátkách po 237 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19.1.2024. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku ve výši 4 700 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 s účinností ke dni 29.4.2024, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil. a zavázal se k úhradě úvěru, úroku a poplatků za zpracování zápůjčky a za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 11 483 Kč v 78 týdenních splátkách po 237 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22.12.2023. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku ve výši 5 550 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 s účinností ke dni 29.4.2024, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil2. Žalovaný se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze Smlouvy 1 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření Smlouvy částku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal k úhradě poplatku ve výši 8 597 Kč v 78 týdenních splátkách po 237 Kč. Žalovaný přistoupil k doplňkovému pojištění a zavázal se k úhradě pojistného ve výši 2 886 Kč.Ze zákaznické karty ze dne 22.7.2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, má 1 vyživovací povinnost a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 36 876 Kč ( ověřeno výplatními páskami 5,6/2022), další čisté příjmy domácnosti činí 19 900 Kč, externí splátky činí 4 000 K, interní splátky činí 1 043 Kč a odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 3 500 Kč .Ze Smlouvy 1 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření Smlouvy částku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal k úhradě poplatku ve výši 8 597 Kč v 78 týdenních splátkách po 237 Kč. Žalovaný přistoupil k doplňkovému pojištění a zavázal se k úhradě pojistného ve výši 2 886 Kč.Ze zákaznické karty ze dne 24.6.2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, má 1 vyživovací povinnost a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 31 092 Kč ( ověřeno výplatními páskami 4,5/2022), další čisté příjmy domácnosti činí 19 800 Kč, externí splátky činí 3 000 Kč a odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 4 000 Kč .Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z obou smluv na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.4.2024.Z předžalobní výzvy ze dne 29.7. 2024 a podacího lístku pošty soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužných závazků z obou smluv ve výši 27 608,56 Kč.5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav:Na základě Smlouvy 1 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření Smlouvy částku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal k úhradě poplatku ve výši 8 597 Kč v 78 týdenních splátkách po 237 Kč. Žalovaný přistoupil k doplňkovému pojištění a zavázal se k úhradě pojistného ve výši 2 886 Kč. V zákaznické kartě ze dne 22.7.2022 žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, má 1 vyživovací povinnost a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 36 876 Kč ( ověřeno výplatními páskami 5,6/2022), další čisté příjmy domácnosti činí 19 900 Kč, externí splátky činí 4 000 K, interní splátky činí 1 043 Kč a odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 3 500 Kč , k ověření těchto údajů však žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Žalovaný celkem uhradil 4 700 Kč.Na základě Smlouvy 2 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření Smlouvy částku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal k úhradě poplatku ve výši 8 597 Kč v 78 týdenních splátkách po 237 Kč. Žalovaný přistoupil k doplňkovému pojištění a zavázal se k úhradě pojistného ve výši 2 886 Kč. V zákaznické kartě ze dne 24.6.2022 žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, má 1 vyživovací povinnost a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 36 876 Kč ( ověřeno výplatními páskami 5,6/2022), další čisté příjmy domácnosti činí 19 900 Kč, externí splátky činí 4 000 K, interní splátky činí 1 043 Kč a odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 3 500 Kč , k ověření těchto údajů však žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Žalovaný celkem uhradil 5 550 Kč.Dne 29. 4. 2024 předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z obou smluv na žalobkyni. V předžalobní výzvě ze dne 29.7.2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě závazků z obou smluv.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění , (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením obou smluv k ověření příjmů a výdajů uvedených žalovaným nepředložila žádné dokumenty, dospěl soud k závěru, že obě smlouvy , jež měly být smlouvami o úvěru dle § 2395 o.z., jsou absolutně neplatné ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 odst.1 ZSU.11. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě Smlouvy 1 částku ve výši 7 000 Kč a žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 4 700 Kč, na základě Smlouvy 2 částku ve výši 7 000 Kč a žalovaný uhradil 5 550 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřené Smlouvy jsou absolutně neplatné a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo na základě Smlouvy 1 a Smlouvy 2 bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu) ve výši poskytnuté a nesplacené jistiny , tj. na základě Smlouvy 1 ve výši 2 300 Kč a na základě Smlouvy 2 ve výši 1 450 Kč , které je povinen podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 2 300 Kč a ve výši 1 450 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena dle § 1879 o.z. na žalobkyni, z čehož vyplývá aktivní věcná legitimace žalobkyně.13. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se k výzvě soudu ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil a v řízení byl pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.14. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. S ohledem na převažující úspěch žalovaného by měl žalovaný v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.