Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky ve výši 27 334,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 910,33 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 391,91 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 061,45 Kč od 30.4.2024 do zaplacení, úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky 25 061,45 Kč od 30.4.2024 do zaplacení se žaloba zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 51 334,10 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), uzavřené dne 23. 6. 2022 mezi žalovanou a společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa], (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“). Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované z pracovní smlouvy a výplatních pásek ( 4,5/2022) a dospěla k závěru, že měsíční příjem žalované činil 39 317 Kč a dospěla k závěru, že schopnost splácet úvěr je dostatečná. Úvěr ve výši 26 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 30 747 Kč měl být žalovanou splácen v 78 týdenních splátkách po 728 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21.12.2023. Žalovaná však porušila svou smluvní povinnost, když poslední splátku uhradila dne 4.10.2022, celkem žalovaná předchůdkyni žalobkyně uhradila částku ve výši 2 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 s účinností ke dni 29.4.2024, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna. Přes upomínku žalobkyně žalovaná dluh nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze Smlouvy soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč v hotovosti a žalovaná zavázala se tyto peněžní prostředky zaplatit spolu s poplatkem (včetně pojistného) ve výši 30 747 Kč v 78 týdenních splátkách, každé ve výši 728 Kč a poslední ve výši 691 Kč.Ze zákaznické karty ze dne 23.6.2022 soud zjistil, že tato byla použita ke kalkulaci spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč, žalovaná uvedla, že její příjem činí 16 665 Kč ( ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami), další čisté příjmy domácnosti ve výši 22 652 Kč a má výdaje ve výši 3 000 Kč.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.Z tabulky umoření ze dne 6.5.2024 soud zjistil, že žalovaná na předmětnou pohledávku uhradila celkem 2 000 Kč.Z předžalobní výzvy ze dne 29.7.2024 a podacího lístku pošty soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužných závazků v celkové výši 62 261,23 Kč.Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 23. 6. 2022 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 26 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky předchůdkyni žalobkyně zaplatit spolu s poplatkem včetně pojistného ve výši 30 747 Kč splácet v 78 týdenních splátkách po 728 Kč. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované úvěr splatit, z předložených důkazů nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela kromě výplatních pásek a pracovní smlouvy z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, zejména s ohledem na tvrzené další čisté příjmy domácnosti ve výši 22 652 Kč a výdaje ve výši 3 000 Kč, kdy se žalobkyně spokojila pouze s prohlášeními žalované. Žalovaná však porušila svou smluvní povinnost, když celkem předchůdkyni žalobkyně uhradila částku ve výši 2 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne ze dne 29. 4. 2024, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna. Přes upomínku žalobkyně žalovaná dluh nezaplatila.
5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění , (dále jen „ZSU“) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně neověřila tvrzené další příjmy domácnosti a měsíční výdaje žalované žádným relevantním důkazem, dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Vzhledem k těmto skutečnostem dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 odst.1 ZSU.
10. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 26 000 Kč a žalovaná předchůdkyni žalobkyně uhradila částku 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu) ve výši poskytnuté a nesplacené jistiny 24 000 Kč , které je povinna podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat. Soud tak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 24 000 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
11. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena dle § 1879 o.z. na žalobkyni, z čehož vyplývá aktivní legitimace žalobkyně.
12. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná v řízení byla pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.
13. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. S ohledem na převažující úspěch žalované by měla žalovaná v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic.