Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení a) částky ve výši 337,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 337,60 Kč od 1.9.2023 do zaplacení,b) částky ve výši 805,01 Kčse žaloba zamítá .
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta] náhradu nákladů řízení ve výši 1 285 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku ve výši 11 142,61 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ní uzavřela dne 1. 8. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na její účet a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 199 Kč, poplatkem za službu ,,[Anonymizováno] “ ve výši 109,80 Kč, a poplatkem za službu,, [Anonymizováno] “ ve výši 28,80 Kč zaplatit do 31.8.2023. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru. Žalovaná nezaplatila ničeho. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalované lustrací v CEE a ISIR a vycházela z příjmu 48 765 Kč. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění odeslané dne 31.5.20242. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaná se nevyjádřila, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal její souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění:Ze Smlouvy soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč na její bankovní účet a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných denních splátkách, žalovaná využila volitelné služby za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 199 Kč, poplatek za službu ,,[Anonymizováno] “ ve výši 109,80 Kč, a poplatek za službu,, [Anonymizováno] “ ve výši 28,80 Kč. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěruZ výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 1.8.2023 soud zjistil, že žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 48 765 Kč a výdajů ve výši 3 507,50 Kč.Z výpisu z účtu žalované vedeného u [právnická osoba]. soud zjistil, že dne 1.8.2023 byla na účet připsána platba ve výši 10 000 Kč.Z předžalobní výzvy ze dne 31.5.2024 a podacího lístku pošty z téhož dne soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 21 529,35 Kč5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 1.8.2023 žalobkyně se žalovanou uzavřela Smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla dne 1.8.2023 žalované na její účet úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných denních splátkách, žalovaná využila volitelné služby za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 199 Kč, poplatek za službu ,,[Anonymizováno] “ ve výši 109,80 Kč, a poplatek za službu,, [Anonymizováno] “ ve výši 28,80 Kč. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru. Žalovaná nezaplatila ničeho. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně neověřila majetkovou situaci žalované žádným relevantním důkazem. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění odeslané dne 31.5.2024.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 2 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“),, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zák. ZSU, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala žádným relevantním důkazem, že by řádně prověřila schopnost žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních příjmů a výdajů, proto soud dospěl k závěru, Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., § 2 odst.1 ZSU, je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU.11. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná neuhradila ničeho. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) ve výši poskytnuté jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč , které je povinna podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat. Soud tak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.13. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřila, a v řízení byla pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.14. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení dvou různých nároků se samostatným skutkovým základem. Jedná se o nárok na vrácení plnění z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 10 337,60 Kč s příslušenstvím a dále o nárok z dohody o smluvní pokutě ve výši 805,01 Kč, kdy i žaloba byla takto koncipována, proto soud rozhodl o nákladech řízení ve vztahu ke každému z těchto žalobních nároků zvlášť ( srov. nález Ústavního soudu ze dne 30.8.2010, sp.zn. I. ÚS 2717/08) .15. Při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu k uplatněnému nároku na plnění z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 7 744 Kč s příslušenstvím soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 6 000 Kč, což činí 63% celkového nároku, u neúspěšná co do zaplacení částky 3 585,37 Kč ( včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), což činí 37 % celkového nároku, proto má nárok na náhradu 26 % nákladů řízení ( 63%-37%=26%).16. Při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu k uplatněnému nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 540 Kč byla zcela úspěšná žalovaná, když žaloba byla v této části zcela zamítnuta, proto by měla žalovaná dle § 142 odst.1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly.17. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 1 489 Kč sestávající sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b. odst.1 bod 1. , § 11 odst.1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) , neboť občanské soudní řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech ( např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]) a předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby, tj. příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby, po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 a.t. a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a), a 21% daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč .18. K celkovému nároku na zaplacení částky 13 493,80 Kč, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, činí nárok na plnění z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru 12 351,19 Kč s příslušenstvím kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku, tj. 92 % celkového nároku, proto z celkového nároku nákladů řízení ve výši 2 252 Kč činí 92 % částku ve výši 2 072 Kč . Z částky 2 072 Kč pak 62 % činí 1 285 Kč, proto soud žalobkyni přiznal v souladu s § 142 odst.2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení ve výši 1 285 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě dle § 160 odst.1 o.s.ř., neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.