Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 030 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky ve výši 27 217,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 747,47 Kč od 2.6.2022 do zaplacení, úrokem ve výši 23,28 % ročně z částky 17 080,01 Kč od 23.5.2022 do zaplacení se žaloba zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku ve výši 29 247,47 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně -společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], ( dále jen,, předchůdkyně žalobkyně“), s ní uzavřela dne 26. 11. 2020 smlouvu o úvěru č. [hodnota], (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 23,28 % ročně s tím, že žalovaná se zavázala úvěr spolu se smluvním úrokem uhradit v 36 měsíčních splátkách po 1 305 Kč. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet na základě informací od žalované a předložených osobních dokladů a dokladů ověřujících příjmy ( výplatní pásky za září a říjen 2020, potvrzení o příjmu ze dne 27.11.2020 a výpisy z účtu) a výdaje , lustrací v SOLUS a NRKI a vycházela z příjmu žalované ve výši 22 000 Kč a výdajů ve výši 6 660 Kč ( 3 860 Kč životní minimum+2 800 Kč na bydlení). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, proto jí vznikla povinnost zaplatit předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitla v prodlení o délce 30 dnů, a to až do zesplatnění úvěru. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 22.5.2022. V důsledku zesplatnění úvěru a jeho nezaplacení byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 19 747,47 Kč za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě rámcové Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023 v souladu se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 1.8.2023 s účinností ke dni 28.7.2023. Žalovaná na úhradu úvěru zaplatila částku ve výši 20 970 Kč, zbývající dluh však ani přes zaslání výzvy k plnění nezaplatila .
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřily, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze Smlouvy bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely předchůdkyně žalobkyně a žalovaná, žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 23 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 54,21 % ročně. Žalovaná se zavázala celkovou částku ve výši 49 980 Kč zaplatit v 36 měsíčních splátkách po 1 305 Kč. Ve Smlouvě se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, v níž se ocitla v prodlení o délce 30 dnů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně od zesplatnění z nové jistiny úvěru.Z výpisu SULUS a NRKI soud zjistil, že žalovaná neměla žádný záznam.Z výplatních pásek žalované za období od 9-10/2020 soud zjistil průměrný měsíční čistý výdělek žalované ve výši 24 208 Kč, z potvrzení o příjmu ze dne 27.11.2020 soud zjistil průměrný čistý měsíční výdělek žalované za poslední 3 měsíce ve výši 22 800 Kč.Dopisem ze dne 19.2.2023 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 22 389 Kč.Z výpisu z běžného účtu žalované soud zjistil, že žalované byl dne 30.11.2020 vyplacen úvěr ve výši 23 000 Kč s tím, že za období od 28.11.2020 ( založení účtu) do 1.12.2020 činil konečný zůstatek 197,50 Kč.Z Hodnocení klienta ze dne 26.11.2020 soud zjistil, že žalovaná uvedla měsíční čistý příjem ve výši 22 000 Kč, výdaje ve výši 6 660 Kč .Z oznámení ze dne 22.5.2022 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11.8.2023 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023.Ze Společného prohlášení předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně ze dne 1.8.2023 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena s účinností ke dni 28.7.2023 na žalobkyni.Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne 30.1.2024 a podacího lístku České pošty, s.p. soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 39 595,24 Kč.
5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 26.11.2020 předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela Smlouvu, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její účet dne 30.11.2020 úvěr ve výši 23 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši výši 54,21 % ročně. Žalovaná se zavázala celkovou částku ve výši 49 980 Kč zaplatit v 36 měsíčních splátkách po 1 305 Kč. Ve Smlouvě se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, v níž se ocitla v prodlení o délce 30 dnů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně od zesplatnění z nové jistiny úvěru. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované plánovaný úvěr splatit, předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila průměrný měsíční čistý příjem žalované ve výši 23 504 Kč, výdaje v celkové výši 6 660 Kč však nijak neověřila. Žalovaná neplatila řádně splátky , proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 22.5.2022. Žalovaná na úhradu úvěru zaplatila částku ve výši 20 970 Kč, zbývající dluh však ani přes zaslání výzvy k plnění nezaplatila . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023 předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni ke dni 28.7.2023.
6. Podle § 2 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“ ), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle § 87 odst. 1,2,3 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit .
9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru neuvedla žádná konkrétní zjištění a nepředložila žádné důkaz, proto soud dospěl k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.
12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 23 000 Kč a žalovaná uhradila částku ve výši 20 970 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu) ve výši poskytnuté jistiny 2 030 Kč ( 23 000 Kč-20 970 Kč) , které je povinna podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat. Soud tak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 2 030 Kč, když pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě rámcové Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023 v souladu se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 1.8.2023 s účinností ke dni 28.7.2023, a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
13. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná se k výzvě soudu k jejím majetkovým poměrům nevyjádřila a v řízení byla pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.
14. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná by v souladu s § 142 dst.2 o.s.ř. měla právo na částečnou náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu jí však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádné z účastnic.