Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 125 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky ve výši 13 676,85 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 289,23 Kč, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 18 967,85 Kč od 19.8.2025 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným rokem z prodlení ve výši 562,30 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 801,85 Kč od 19.8.2025 do zaplacení se žaloba zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 21.11.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 20 801,85 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním uzavřela dne 13.1.2024 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě mu byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 30 925 Kč. Žalovaný načerpal úvěr ve výši 40 499 Kč a zaplatil 33 374 Kč. Peněžní prostředky se žalovaný zavázal splácet měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným a zaznamenaných do Karty klienta a Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE, ISIR.. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 13.5.2025 a žalovaný byl vyzván k úhradě celého úvěru. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 18 967,85 Kč, poplatků za vedení účtu ve výši 195 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 039 Kč za prodlení s úhradou splátek. Dluh nebyl žalovaným zaplacen ani přes zaslání předžalobní výzvy .
2. Žalovaný se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v podání ze dne 17.12.2025, žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:Ze Smlouvy bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely žalobkyně a žalovaný dne 13.1.2024, žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 35 925 Kč s úrokem 26,28 % ročně, který se žalovaný zavázal uhradit ve měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky .Ve Smlouvě pro případ prodlení žalovaného byly sjednány náklady ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání a smluvní pokuta ve výši 500 Kč.Z Karty klienta ze dne 18.8.2025 soud zjistil, že žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 32 000 Kč, ostatních příjmů domácnosti ve výši 25 000 Kč a měsíčních výdajů domácnosti ve výši 10 000 Kč a lustrací v registru SOLUS, CEE,NRKI.Z dopisu žalobkyně ze dne 13.5.2025 soud zjistil, že úvěr byl zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 21 946,21 Kč do 14 dnů ode dne jeho sepsání.Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr výši 40 499 Kč a zaplatil 33 374 Kč .Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne 4.6.2025 a podacího archu [právnická osoba]. ze dne 5.6.2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 22 290,33 Kč.
5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 13.1.2024 žalobkyně se žalovaným uzavřela Smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 35 925 Kč. Žalovaný načerpal úvěr ve výši 40 499 Kč a zaplatil 33 374 Kč. Peněžní prostředky se žalovaný zavázal splácet měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Ve Smlouvě pro případ prodlení žalovaného byly sjednány náklady ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání a smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným a zaznamenaných do Karty klienta a Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE, ISIR.. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 13.5.2025 a žalovaný byl vyzván k úhradě celého úvěru. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 18 967,85 Kč, poplatků za vedení účtu ve výši 195 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 039 Kč za prodlení s úhradou splátek. Dluh nebyl žalovaným zaplacen ani přes zaslání předžalobní výzvy dne 5.6.2025 .
6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala žádným relevantním důkazem, že by řádně prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních příjmů a výdajů, když vycházela pouze z údajů od žalovaného a statistických dat, proto soud dospěl k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaný hradil na Smlouvu po dobu déle než 1 roku. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.
10. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 40 499 Kč a zaplatil 33 374 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu) ve výši 7 125 Kč, které je povinen podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 7 125 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
11. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se k výzvě soudu ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil a v řízení byl pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.
12. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný by měl s ohledem na svůj převažující úspěch dle § 142 odst.2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.