Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 999,97 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení a) částky ve výši 6 499,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 124,43 Kč od 6.5.2025 do zaplacení,b) částky ve výši 78,61 Kčse žaloba zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 10.3.2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 11 577,88 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním uzavřela dne 4.1.2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 38 700 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal úvěr zaplatit v denních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, přičemž první splátka byla splatná dne 3.2.2025 a konec kreditového rámce měl nastat 28.6.2026. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného lustrací v CEE, ISIR a vycházela z měsíčního čistého příjmu žalovaného ve výši 16 110 Kč. Dne 4.1.2025 byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši 5 000 Kč. Ve Smlouvě byl sjednán poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50, smluvní úrok a poplatek za službu Informační SMS servis ve výši 24,96 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru. Dluh nebyl žalovaným zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění odeslané dne 8.9.2025.
2. Žalovaný se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění:Ze Smlouvy soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 38 700 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně. Žalovaný se zavázal úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 1,066 % denně a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, poplatkem ve výši 3,66 Kč denně za možnost odkladu splátek o 60 dní, poplatkem ve výši 165 Kč za službu Presto, poplatkem ve výši 0,96 Kč denně za službu Informační SMS servis zaplatit v denních splátkách. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru.Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 74 200 Kč a výdajů ve výši 12 000 Kč na bydlení a dalších výdajů ve výši 54 000 Kč.Z vyžádaného výpisu z účtu žalovaného vedeného u [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému dne 4.1.2025 částku ve výši 5 000 KčZ předžalobní výzvy ze dne 29.8.2025 a podacího lístku Zelené pošty ze dne 2.9.2025 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 12 198,22 Kč.
5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 4.1.2025 žalobkyně se žalovaným uzavřela Smlouvu, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 38 700 Kč s postupným a opakovaným čerpáním. Žalovaný se zavázal úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 1,066 % denně a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, poplatkem ve výši 3,66 Kč denně za možnost odkladu splátek o 60 dní, poplatkem ve výši 165 Kč za službu [Anonymizováno], poplatkem ve výši 0,96 Kč denně za službu Informační SMS servis zaplatit v denních splátkách. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně nijak neověřila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně žalovanému vyplatila dne 4.1.2025 úvěr ve výši 5 000 Kč. Dluh nebyl žalovaným zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění odeslané dne 2.9.2025.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 2 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“),, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zák. ZSU, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně nijak neověřila příjmy a výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru, proto soud dospěl k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., § 2 odst.1 ZSU, je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU.
11. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.
12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 5 000 Kč, žalobkyně však požadovala pouze jistinu ve výši 4 999,97 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) ve výši poskytnuté a nesplacené jistiny úvěru 4 999,97 Kč , které je povinen podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 4 999,97 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
13. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaný byl v řízení pasivní a neuvedl ničeho ke svým majetkovým poměrům, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.
14. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení dvou různých nároků se samostatným skutkovým základem. Jedná se o nárok na vrácení plnění z uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši 11 499,27 Kč s příslušenstvím a dále o nárok z dohody o smluvní pokutě ve výši 78,61 Kč, kdy i žaloba byla takto koncipována, proto soud rozhodoval o nákladech řízení ve vztahu ke každému z těchto žalobních nároků zvlášť ( srov. nález Ústavního soudu ze dne 30.8.2010, sp.zn. I. ÚS 2717/08) . U obou žalobních nároků však měl převažující úspěch žalovaný, který by měl podle § 142 odst.1,2 o.s.ř. vůči žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.