Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky ve výši 3 597 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 597 Kč od 21.9.2023 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta] náhradu nákladů řízení ve výši 180 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 11 597 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]., IČO: [IČO], ( dále jen ,, předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému dne 21.8.2023 na základě smlouvy o úvěru úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl splatit do 20.9.2023 spolu s úrokem ve výši 236,71 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 360,29 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného jeho lustrací v databázích ISIR, CRKI, CEE, EUCB, BRKI, NRKI. Žalovaný neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na společnostDe [právnická osoba].[IČO] IČO, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.10.2024 a následně na žalobkyni na základě smlouvy postoupení pohledávek ze dne 10.10.2024. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po předžalobní upomínce zaslané dne 20.10.20242. Žalovaný se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Na základě předložených důkazů soud učinil tato skutková tvrzení:Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] soud zjistil, že dne 21.8.2023 byla mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na účet č. [č. účtu] úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr s úrokem ve výši 236,71 Kč a poplatkem ve výši 3 360,29 Kč zaplatit do 20.9.2023Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 23.4.2025 soud zjistil, že na účet žalovaného č. [č. účtu] byla dne 16.8.2023 připsána částka ve výši 8 000 Kč .Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20.10.2024 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.10.2024 na žalobkyni.Z výzvy k plnění ze dne 20.10.2024 a podacího lístku pošty ze dne 20.10.2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu včetně nákladů právního zastoupení ve výši 33 652,87 Kč.5. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 21.8.2023 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně vyplatila na účet žalovaného č. [č. účtu] byla dne 16.8.2023 připsána částka ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 236,71 Kč a poplatkem ve výši 3 360,29 Kč zaplatit do 20.9.2023. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru neuvedla žalobkyně žádná skutková zjištění a nepředložila žádné důkazy. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.10.2024 byla postoupena pohledávka za žalovaným z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20.10.2024. Žalovaný nezaplatil ničeho ani po zaslání výzvy k plnění před podáním žaloby6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění , (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst.
2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem..9. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.9.2024.11. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala žádným relevantním důkazem, že by řádně prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních příjmů a výdajů, proto soud dospěl k závěru, smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU.12. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 8 000 Kč a žalovaný neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) ve výši poskytnuté jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč, které je povinen podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 8 000 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.14. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.15. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 180 Kč, přičemž tato částka představuje 8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 54 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46 %), kdy žalobkyně byla úspěšná co do částky 8 000 Kč , žalovaný co do částky 6 762 Kč včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku . Tyto náklady řízení v celkové výši 2 252 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 8 % z částky 2 252 Kč pak činí 180 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit zástupci žalobkyně.