Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 8. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 3 372 Kč, úroku z prodlení z částky 10 872 Kč od 2. 11. 2023 do 7. 5. 2025, úroku z prodlení z částky 3 372 Kč od 8. 5. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 7 500 Kč co do výše 3 % ročně od 8. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 17. 1. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že, společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]. (dále také „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (www.[Anonymizováno].cz) dne 2. 10. 2023 smlouvu o úvěru. Žalovaný se na stránkách společnosti nejprve zaregistroval a poté požádal o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření úvěruschopnosti byl žalovanému zaslán konkrétní návrh smlouvy. Žalovaný tento návrh odsouhlasil verifikačním kódem ([Anonymizováno]) zaslaným SMS zprávou. Ve smlouvě se společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 7 500 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit nejpozději do 1. 11. 2023 spolu s poplatkem a sjednaným úrokem. Jelikož však žalovaný úvěr nesplácel řádně, dostal se do prodlení. Žalobou uplatněný nárok byl nejprve postoupen na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2024 na přechodného věřitele, a to společnost [právnická osoba]. a z přechodného věřitele byl nárok postoupen na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2024 žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalovaná částka je představována jistinou úvěru ve výši 7 500 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 150,08 Kč a úroky ve výši 221,92 Kč.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 10. 2023 soud zjistil, že společnost hodlala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 500 Kč. Žalovaný se naproti tomu měl zavázat peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 36 % ročně (částku 221,92 Kč) a poplatek za sjednání úvěru ve výši 2 520,06 Kč. Smlouva však není žalovaným podepsána.
4. Z listiny nazvané informace o vlastníkovi bylo zjištěno, že žalovaný je zde evidován jako vlastník účtu č. [hodnota] ([Anonymizováno]) a č. ú. [Anonymizováno] (Můj účet [jméno FO]). O jakou evidenci se jedná a kdo ji vede se však z této listiny nepodává.
5. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno že z účtu č. [č. účtu] byla dne 2. 10. 2023 poukázána platba ve výši 7 500 Kč na účet č. [č. účtu] s poznámkou [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 2. 10. 2023.
6. Z listiny nazvané dílčí smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že touto společnost dne 5. 11. 2024 postoupila žalobkyni soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení.
7. Z dopisu ze dne 17. 11. 2024 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalovanému, že pohledávka za ním uplatněná v tomto řízení byla postoupena žalobkyni.
8. Z dopisu ze dne 17. 11. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celkem 32 718,88 Kč do tří dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že tento dopis byl žalovanému odeslán dne 17. 11. 2024.
9. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 30. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitel bankovního účtu č. [č. účtu].
10. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]. (a nyní i žalobkyně) disponovala osobními údaji žalovaného, tedy jménem, bydlištěm, rodným číslem a číslem jeho účtu. Dne 2. 10. 2023 byla na účet žalovaného č. [č. účtu] poukázána částka 7 500 Kč. Žalobou uplatněný nárok byl postoupen žalobkyni, přičemž žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn.
11. Ohledně tvrzené registrace žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, uzavření smlouvy o úvěru a stejně tak o postoupení pohledávky na přechodného věřitele soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní [§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně se omezila na předložení listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru, která sice obsahuje osobní údaje žalovaného (jméno, příjmení, rodné číslo a adresu), avšak neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou právní předchůdkyně žalobkyně komunikovala (zda vůbec s někým komunikovala, neboť žalobkyně nepředložila žádný doklad o tom, že by se kdokoli na internetových stránkách její právní předchůdkyně registroval), je právě žalovaný v této věci.
12. I pokud by v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku skutečně jednala se žalovaným (což prokázáno nebylo), bylo by nutno na projednávaný případ aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť by se jednalo o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
13. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemná forma je dodržena vždy, pokud umožňuje zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o.z. a § 562 odst. 1, 2 o.z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně právní předchůdkyně žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o.z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, měly být peněžní prostředky vráceny jednorázově již 1. 11. 2023 a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu.
14. Pro nadbytečnost se pak již soud nezabýval naprostou absencí tvrzení o tom, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně měla zkoumat schopnost žalovaného tvrzený úvěr splácet.
15. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 7 500 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a doby, která od chvíle jeho získání již uplynula, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného ona či její právní předchůdkyně vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 6. 5. 2025 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 7. 5. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostala se dne 8. 5. 2025 do prodlení.
16. Nad rámec důvodů vedoucích k zamítavému rozhodnutí je třeba podotknout, že pro nadbytečnost se soud již nezabýval tím, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy měla zkoumat tzv. úvěruschopnost žalované.
17. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).