24 C 128/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 23. 4. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 34 440,01 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba]. (dále také jen jako „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 20. 8. 2008 smlouvu o bankovních produktech a službách, podle kterého mu zřídila a vedla běžný účet. Následně dispozicí k této smlouvě ze dne 21. 3. 2023 se dohodli na poskytnutí kontokorentního úvěru na tomto účtu až do výše limitu 12 000 Kč. Jelikož žalovaný porušil smlouvu tím, že překročil sjednaný limit, společnost poskytování kontokorentního úvěru zrušila a debetní zůstatek ve výši 6 094,04 Kč převedla na nově otevřený úvěrový účet. Na tuto pohledávku žalovaný ničeho neuhradil a dlužen tak zůstal na jistině 6 094,04 Kč a na poplatcích a smluvní pokutě 2 100 Kč. Poté, co bylo zrušeno poskytování kontokorentního úvěru se žalovaný opět dostal na běžném účtu do záporného zůstatku, a to ve výši 119,43 Kč, které žalobkyně+ rovněž požaduje. Dále společnost se žalovaným dne 10. 2. 2023 uzavřela smlouvu o úvěru [Anonymizováno] půjčka, podle které mu bez určení účelu převodem na běžný účet poskytla 28 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit společnosti úrok ve výši 8,3 % ročně, a to v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 495,04 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení (zaplatil jen 4 459,56 Kč), prohlásila společnost ke dni 15. 4. 2024 celý zůstatek úvěru ve výši 27 080,21 Kč splatným. přičemž co do 25 226,54 Kč se jedná o jistinu a co do 900 Kč o dlužné poplatky. Pohledávky z uvedených smluv pak byly postoupeny žalobkyni.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z listiny nazvané smlouva o bankovních produktech a službách soud zjistil, že tuto dne 20. 8. 2008 uzavřeli společnost a žalovaný. Společnost se zde zavázala vést žalovanému běžné účty, karty, vkladové účty a kontokorentní úvěr [Anonymizováno], a to vše podle smluv.

4. Z listiny nazvané dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách soud zjistil, že společnost a žalovaný dne 25. 8. 2014 konstatovali, že společnost pro žalovaného mimo jiné vede běžný účet č. [č. účtu] a na tomto účtu od 27. 7. 2009 kontokorentní úvěr [Anonymizováno]. Touto dispozicí se pak dohodli, že limit povoleného přečerpání běžného účtu bude nově 12 000 Kč.

5. Z listiny nazvané [Anonymizováno] standard soud zjistil, že žalovaný žádal o poskytnutí [Anonymizováno] na běžném účtu č. [č. účtu] s limitem 5 000 Kč. Žádost je nedatovaná, nicméně vzhledem k tomu, že obsahuje údaje o příjmech za únor 2023, musela být vyplněna po tomto měsíci. Žádost dále obsahuje údaje některé údaje o žalovaném, a to že je ženatý, má průměrný příjem ze zaměstnání ve výši 35 407 Kč měsíčně, vyživuje jednu osobu a na bydlení v družstevním bytu vynakládá 6 500 Kč měsíčně. Dále jsou zde příjmy za prosinec 2022 (132 687 Kč), leden 2023 (289 813 Kč) a únor 2023 (208 470 Kč). K tomu soud z výpisů z běžného účtu žalovaného zjistil, že například za zmiňovaný únor 2023 měl žalovaný na tomto účtu kreditní obrat 257 925,28 Kč, z čehož mzda tvořila jen 35 404 Kč. Zbytek příjmů pak tvoří převody z hráčských účtů (Tipsport, Chance, Fortuna game), ale také čerpání dalších úvěrů. Zejména je však nutno podotknout, že debetní obrat na účtu žalovaného byl v tomto měsíci 249 694,11 Kč a měsíc skončil se zůstatkem -40,79 Kč. Většina výdajů pak rovněž představovala sázky (placeno službou PayU). Obdobně tomu bylo i v předchozích měsících, kde žalovaný čerpal další úvěry. Z listiny nazvané formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že se vztahují ke kontokorentnímu úvěru [Anonymizováno] s limitem 5 000 Kč. Kdy byla tato listina vytvořena se z ní však nepodává.

6. Z dopisu ze dne 27. 5. 2025 nazvaného vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že společnost k žádosti žalovaného o [Anonymizováno] ze dne 21. 3. 2023 posuzovala jeho příjem (35 407 Kč) – ověřen k jiné žádosti, příjem domácnosti (64 000 Kč) – neověřeno, dosavadní interní splátky (10 126,74 Kč) a dosavadní externí splátky (1 553 Kč). Jiné výdaje či položky v úvahu nebrala. Z přiložené úvěrové zprávy se pak podává, že žalovaný měl celkem [hodnota] úvěrových produktů (zanesených v této zprávě) s celkovou výši aktuálního dluhu 708 655,86 Kč.

7. Z výpisů z běžného účtu žalovaného soud dále zjistil, že dne 27. 2. 2024 společnost žalovanému převedla záporný zůstatek účtu ve výši 6 094,04 Kč na nově otevřený úvěrový účet, avšak dále mu účtovala k tíži běžného účtu úroky z povoleného a nepovoleného debetu, a to až do 4. 7. 2024, kdy účet v důsledku těchto úroků skončil se záporným zůstatkem 119,43 Kč.

8. Z dopisu ze dne 15. 2. 2024 soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalovanému, že vzhledem k porušení smluvních podmínek ukončuje poskytování [Anonymizováno] k běžnému účtu č. [č. účtu].

9. Z dopisu ze dne 28. 2. 2024 soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalovanému, že jelikož záporný zůstatek běžného účtu nevyrovnal, tento zůstatek ve výši 6 094,04 Kč převádí na nově otevřený úvěrový účet.

10. Z dopisu ze dne 2. 7. 2024 soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalovanému, že ukončuje smlouvu o běžném účtu.

11. Z listiny nazvané platební historie a výpisů z úvěrového účtu soud zjistil, že po převedení částky 6 094 Kč na nově otevřený úvěrový účet dne 27. 2. 2024 žalovaný neprovedl žádnou úhradu.

12. Z dopisu ze dne 1. 8. 2024 soud zjistil, že jím společnost žalovanému oznamovala, že jelikož se dostal do prodlení se splácením, prohlásila celý zůstatek úvěru ve výši 8 257,46 Kč splatným ke dni 30. 7. 2024.

13. Z listiny nazvané smlouva o úvěru [Anonymizováno] půjčka soud zjistil, že se v rámci internetového bankovnictví společnost a žalovaný dne 10. 2. 2023 dohodli, že společnost žalovanému poskytne bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, které žalovaný vrátí a zaplatí úrok ve výši 8,3 % ročně v 72 měsíčních splátkách po 495,04 Kč (poslední ve výši 516,31 Kč) počínaje 12. 3. 2023. Pro níže vyložený právní názor soud z této listiny žádná další skutková zjištění nečinil, stejně jako ze všeobecných obchodních podmínek a sazebníku.

14. Z výpisů z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že mu sem 10. 2. 2023 byla částka 28 000 Kč vyplacena.

15. Z výpisů z úvěrového účtu a listiny nazvané platební historie soud zjistil, že žalovaný na tento úvěr zaplatil celkem 4 459,56 Kč.

16. Z dopisu ze dne 17. 4. 2024 soud zjistil, že jím společnost žalovanému oznamovala, že jelikož se dostal do prodlení se splácením, prohlásila celý zůstatek úvěru ve výši 27 080,21 Kč splatným ke dni 15. 4. 2024.

17. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, dohody a potvrzení soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 9. 12. 2024 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávek za žalovaným uplatněných v tomto řízení.

18. Z dopisu ze dne 18. 12. 2024 soud zjistil, že společnost žalovanému tímto dopisem oznámila, že pohledávky za ním ze shora citovaných smluv postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se pak podává, že tento dopis byl dne 3. 1. 2025 odeslán žalovanému.

19. Z dopisu ze dne 13. 3. 2025 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 41 575,43 Kč nejpozději do 28. 3. 2025, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se pak dodává, že žalovanému byl tento dopis odeslán 13. 3. 2025.

20. Po zhodnocení shora citovaných důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 20. 8. 2008 společnost a žalovaný uzavřeli smlouvu, kde se společnost zavázala vést žalovanému běžné účty, karty, vkladové účty a kontokorentní úvěr [Anonymizováno], a to vše podle smluv, které k tomu budou uzavírány. Již 25. 8. 2014 se společnost a žalovaný dohodli na zvýšení limitu kontokorentního úvěru (který byl veden od 27. 7. 2009) na běžném účtu č. [č. účtu] na 12 000 Kč. Následně však žalovaný v březnu 2023 žádal o kontokorentní úvěr na stejném účtu s limitem 5 000 Kč, čemuž bylo společností vyhověno. Již dříve žalovaný s účtem disponoval v záporných zůstatcích. K žádosti ze dne 21. 3. 2023 (o [Anonymizováno]) společnost posuzovala příjem žalovaného (35 407 Kč) – ověřen k jiné žádosti, příjem domácnosti (64 000 Kč) – neověřeno, dosavadní interní splátky (10 126,74 Kč) a dosavadní externí splátky (1 553 Kč). Jiné výdaje či položky v úvahu nebrala. V té době měl žalovaný celkem [hodnota] dalších úvěrových produktů (které společnost brala v potaz) s celkovou výši aktuálního dluhu 708 655,86 Kč. K 15. 2. 2024 žalobkyně pro porušení smluvních podmínek žalovanému ukončila poskytování [Anonymizováno] a následně záporný zůstatek účtu ve výši 6 094,04 Kč převedla na nově otevřený úvěrový účet, avšak dále mu účtovala k tíži běžného účtu úroky z povoleného a nepovoleného debetu, a to až do 4. 7. 2024, kdy účet v důsledku těchto úroků skončil se záporným zůstatkem 119,43 Kč. Následně k 2. 7. 2024 ukončila i smlouvu o běžném účtu. Dne 10. 2. 2023 dále společnost se žalovaným uzavřela smlouvu, kde se zavázala poskytnout mu bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, které žalovaný vrátí a zaplatí úrok ve výši 8,3 % ročně v 72 měsíčních splátkách po 495,04 Kč (poslední ve výši 516,31 Kč) počínaje 12. 3. 2023. [adresa] 000 Kč žalovanému téhož dne převedla na jeho běžný účet. Žalovaný na tento úvěr zaplatil celkem 4 459,56 Kč a jelikož se dostal do prodlení, prohlásila společnost celý zůstatek úvěru ve výši 27 080,21 Kč splatným ke dni 15. 4. 2024. Smlouvou ze dne 9. 12. 2024 byly žalobou uplatněné nároky postoupeny žalobkyni.

21. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

24. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

26. V projednávaném případě žalobkyně popsala, z jakých údajů společnost při poskytování úvěrů vycházela. Předně vycházela z příjmů žalovaného prý doložených k jiné žádosti, a to ve výši 35 407 Kč. Tyto příjmy se také podávají z výpisů z běžného účtu žalovaného. Výdaje, vyjma splátek předchozích úvěrů, však společnost nehodnotila vůbec. Je však třeba zdůraznit, že žalovaný na běžném účtu prováděl platební transakce dalece převyšující jeho příjmy ze zaměstnání, když v jen v únoru 2023 to bylo cca 250 000 Kč jak kreditního příjmu, tak debetních transakcí. Příjmy přitom tvořily zhusta čerpané úvěry a převody z hráčských účtů a výdaje pak rovněž sázky a splátky úvěrů. Na první pohled je tak evidentní, že žalovaný měl značné finanční potíže, které se pokoušel sanovat sázením u různých sázkových kanceláří, avšak bezúspěšně. Pokud by společnost před poskytnutím úvěrů i jen letmo nahlédla na pohyby na účtu žalovaného, musela by tuto skutečnost zjistit. To se však nestalo. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že společnost úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a současně, že žalovaný nebyl schopen tyto úvěry splácet. Na uzavřené smlouvy o úvěru ([Anonymizováno] půjčka a [Anonymizováno]) je tak nutno nahlížet jako na absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

27. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč a 6 094,04 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 4 459,56 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 29 634,48 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od doby obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích lístků se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 24. 6. 2025 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 25. 6. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 26. 6. 2025 do prodlení. Žalobou uplatněné nároky pak byly v souladu s § 1879 o. z. postoupeny žalobkyni.

28. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem 29 634,48 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o .z. jdoucích od 26. 6. 2025 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

29. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 4 805,53 Kč, úroku ve výši 889,87 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 6 094,04 Kč od 31. 7. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 8,3 % ročně z částky 25 226,54 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 653 Kč, úroku z prodlení z částky 34 440,01 Kč od 18. 12. 2024 do 25. 6. 2025, úroku z prodlení z částky 4 805,53 Kč od 26. 6. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 6 094,04 Kč co do výše 0,75 % ročně od 26. 6. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 23 540,44 Kč co do výše 2,75 % ročně od 26. 6. 2025 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smluv o úvěru, které však byly shledány neplatnými. Co se částky 119,43 Kč, představující záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného po převodu [Anonymizováno] na nově otevřený úvěrový účet týče, dospěl soud k závěru, že společnost nebyla oprávněna shora vyjmenované položky (úroky z povoleného a nepovoleného debetu) účtovat, neboť po sanaci účtu tento vykazoval nulový zůstatek a nebylo tak tyto úroky z čeho účtovat. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

30. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu účastníků odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z nich (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).