Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 21 300 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 22. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 32 714,92 Kč, úroku ve výši 1 131,55 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od 22. 10. 2024 do 22. 12. 2024 a z částky 24 000 Kč od 23. 12. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 5 607,50 Kč, úroku z prodlení z částky 24 000 Kč od 22. 10. 2024 do 21. 6. 2025, úroku z prodlení z částky 2 700 Kč od 22. 6. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 21 300 Kč co do výše 3 % ročně od 22. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 28. 4. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí celkem 54 014,92 Kč spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným s tím, že se co do 14 634,20 Kč jedná o nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy č. [hodnota], uzavřené dne 23. 1. 2023 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Na základě uvedené smlouvy jmenovaná společnost poskytla žalované 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 11 483 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 15 % ročně ve výši 5 493 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 604 Kč), to vše v pravidelných 78 týdenních splátkách po 237 Kč. Žalovaná však plnila pouze částečně, když zaplatila jen 1 359 Kč. Co do 39 380,72 Kč se pak jedná o nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy č. [hodnota], uzavřené dne 23. 12. 2022 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Na základě uvedené smlouvy jmenovaná společnost poskytla žalované 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 24 946 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 15 % ročně ve výši 19 282 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 164 Kč), to vše v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč. Žalovaná však plnila pouze částečně, když zaplatila jen 4 341 Kč. Žalobou uplatněné nároky pak byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny žalobkyni.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto uzavřely dne 23. 12. 2022 žalovaná a společnost [právnická osoba] (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“). Společnost se zavázala poskytnout žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 24 946 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 86 % ročně ve výši 19 282 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 164 Kč), to vše v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč (poslední jen 2 126 Kč), počínaje měsícem následujícím od uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že jí byly peněžní prostředky v hotovosti předány.
4. Z listiny nazvané zákaznická karta soud zjistil, že obsahuje některé údaje o žalované, a to že žije s rodiči, je na mateřské / rodičovské dovolené, je svobodná a vyživuje jednu osobu. Její příjem je 10 000 Kč a odhadované výdaje 1 500 Kč. K ověření uvedených údajů měly být předloženy výpisy z bankovního účtu.
5. Z listiny nazvané tabulka umoření soud zjistil, že společnost na tuto smlouvu eviduje úhrady v celkové výši 4 341 Kč.
6. Z další listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto uzavřely dne 23. 1. 2023 žalovaná a společnost. Společnost se zde zavázala poskytnout žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 8 597 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 86 % ročně ve výši 5 493 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 604 Kč), to vše v pravidelných 78 měsíčních splátkách po 237 Kč (poslední jen 234 Kč), počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že jí byly peněžní prostředky v hotovosti předány.
7. Z další listiny nazvané zákaznická karta soud zjistil, že obsahuje některé údaje o žalované, a to že žije s rodiči, je na mateřské / rodičovské dovolené, je svobodná a vyživuje jednu osobu. Její příjem je 10 000 Kč a odhadované výdaje 1 500 Kč na splátky vynakládá 2 141 Kč. K ověření uvedených údajů měly být předloženy výpisy z bankovního účtu.
8. Z další listiny nazvané tabulka umoření soud zjistil, že společnost na tuto smlouvu eviduje úhrady v celkové výši 1 359 Kč.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 21. 10. 2024 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávek za žalovanou uplatněných v tomto řízení.
10. Z dopisu ze dne 21. 10. 2024 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalované, že pohledávky za ní ze shora citovaných smluv postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalobkyně tento dopis dne 11. 11. 2024 odeslala žalované.
11. Z dopisu ze dne 18. 2. 2025 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení celkem 62 688,97 Kč do 5. 3. 2025, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalované byl tento dopis odeslán dne 18. 2. 2025.
12. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost se žalovanou dne 23. 12. 2022 uzavřela smlouvu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná od společnosti obdržela 20 000 Kč a naproti tomu se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 24 946 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 86 % ročně ve výši 19 282 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 164 Kč), to vše v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč (poslední jen 2 126 Kč), počínaje měsícem následujícím od uzavření smlouvy. Žalovaná však zaplatila jen 4 341 Kč. Dále společnost se žalovanou dne 23. 1. 2023 uzavřela další smlouvu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná od společnosti obdržela 7 000 Kč a naproti tomu se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 8 597 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 86 % ročně ve výši 5 493 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 604 Kč), to vše v pravidelných 78 měsíčních splátkách po 237 Kč (poslední jen 234 Kč), počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Žalovaná však zaplatila jen 1 359 Kč. Pohledávky z citovaných smluv pak byly dne 21. 10. 2024 postoupeny žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.
13. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, avšak z jiných, než žalobkyní uváděných důvodů.
14. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
17. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
19. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v zákaznické kartě. Tyto doklady nicméně součástí smlouvy ani zákaznické karty nejsou, ani zde není uvedeno, jaké skutečnosti z nich právní předchůdkyně žalobkyně zjistila. Tyto doklady žalobkyně k žalobě nepřipojila. Z žaloby, smlouvy ani zákaznické karty pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou lustrovala např. v insolvenčním rejstříku ani v bankovním a nebankovním registru klientských informací. V obou zákaznických kartách je přitom uvedeno, že žalovaná je na mateřské / rodičovské dovolené s příjmem 10 000 Kč měsíčně a její odhadované výdaje činí jen 1 500 Kč. To si však lze s vědomím nákladů na výživu dítěte jen stěží představit. Uvedenou informaci měla právní předchůdkyně žalobkyně ověřit výpisem z bankovního účtu žalované a je tak s podivem (pokud by takto nízké náklady z tohoto výpisu vyplývaly), že jej žalobkyně nepřipojila k podané žalobě. Nutno rovněž zdůraznit, že obě smlouvy byly uzavírány s odstupem jednoho měsíce a pokud by žalovaná tvořila úspory ve výši 8 500 Kč měsíčně (jak by se mohlo podávat ze zákaznické karty odečtením výdajů od příjmů), nelze pochopit potřebu získat částku 7 000 Kč za úrok ve výši 86 % ročně a další poplatky. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru nahlížet jako na absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
20. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč (20 000 + 7 000). Toto plnění soud shledal plněním z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaná takto vydala již 5 700 Kč (4 341 + 1 359) a k vydání tak zbývá jen 21 300 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované a jeho výše, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, jelikož z předloženého podacího lístku nelze dovodit, že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 20. 6. 2022 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 21. 6. 2025, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 22. 6. 2025 do prodlení. Žalobou uplatněné nároky pak byly v souladu s § 1879 o. z. postoupeny žalobkyni21. Soud z vyložených důvodů žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 21 300 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z., jdoucích od 22. 6. 2025, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.22. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 32 714,92 Kč, úroku ve výši 1 131,55 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od 22. 10. 2024 do 22. 12. 2024 a z částky 24 000 Kč od 23. 12. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 5 607,50 Kč, úroku z prodlení z částky 24 000 Kč od 22. 10. 2024 do 21. 6. 2025, úroku z prodlení z částky 2 700 Kč od 22. 6. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 21 300 Kč co do výše 3 % ročně od 22. 6. 2025 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat z uzavřených smluv, které však byly shledány neplatnými. Z vyložených důvodů soud žalobu v uvedeném rozsahu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.23. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.