Výrok
I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 310 226,65 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 29. 5. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí celkem 310 226,65 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba]. (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovanou uzavřela dne 6. 4. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytla 581 712 Kč tak, že 526 584,20 Kč bylo použito na doplacení úvěru na úvěrovém účtu č. [č. účtu] a 55 127 Kč bylo poskytnuto převodem na běžný účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 8,8 % ročně, a to v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 7 384 Kč. Jelikož žalovaná zaplatila jen 592 259,70 Kč a dostala se do prodlení, prohlásila společnost ke dni 1. 11. 2023 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 299 606,75 Kč, připsaných obchodních úroků ve výši 6 737,60 Kč (tuto částku žalobkyně požaduje dvakrát, jednou jako součást žalované částky a jednou jako příslušenství) a poplatků ve výši 3 882,30 Kč.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Z listiny nazvané smlouva o úvěru soud zjistil, že tuto dne 6. 4. 2017 uzavřely žalovaná a společnost. Společnost se zde zavázala poskytnout žalované celkem 581 712 Kč tak, že 531 712 Kč bude použito na konsolidaci předchozího úvěru u společnosti vedeného na úvěrovém účtu č. [č. účtu] a zbylá částka bude převedena bez určení účelu na běžný účet žalované. Žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 8,8 % ročně ve 120 měsíčních splátkách po 7 384 Kč splatných vždy ke každému 10. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 10. 5. 2017. Pro případ prodlení s jednou splátkou delším než tři měsíce, nebo pro případ prodlení s více než dvěma splátkami byla společnost oprávněna prohlásit celý úvěr splatným a požadovat po žalované úroky z prodlení. Předložené všeobecné obchodní podmínky pak obsahují zejména výklad některých pojmů, ujednání o doručování a zakotvují možnost aktualizace sazebníku poplatků. Další skutečnosti soud z těchto listin pro níže vyložený právní názor nečinil, stejně jako z předloženého ceníku a záznamu o poskytnutí předsmluvních informací. Z listiny nazvané jako dodatek ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že dne 21. 3. 2019 se společnost a žalovaná dohodly na odkladu splátek splatných od 10. 4. 2019 do 9. 5. 2019 s tím, že tím dojde k navýšení zbývajících splátek na 7 453 Kč.
4. Z listiny nazvané žádost o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaná dne 5. 4. 2017 společnost požádala o úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že její příjem u společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] činí 13 268 Kč, další příjmy ani výdaje nemá. Podle této listiny nebylo potvrzení o příjmu vyžadováno s tím, že bude ověřen ze sporožirového účtu.
5. Z výpisů z účtu č. [č. účtu] za období od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 a od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 soud zjistil, že se jedná o účet žalované, kam jí mimo jiné byla poukazována mzda, a to v rozmezí cca 11 – 14 tis. Kč. Za první z uvedených období tak měla žalovaná příjem 81 443,07 Kč, avšak výdaje 333 716,45 Kč a skončila se zůstatkem 7 273 Kč. Nejednalo se přitom o nějaké vysoké jednorázové výdaje, ale spíše běžné výdaje, drobné výběry hotovosti a splátky společnosti. V druhém z uvedených období se situace opakovala s tím, že výdaje lehce přesahovaly příjmy a žalovaná tak skončila se zůstatkem 20,23 Kč. Dále soud z těchto výpisů zjistil, že žalované sem bylo dne 6. 4. 2017 od společnosti poukázáno 55 127,80 Kč.
6. Z listiny nazvané posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že společnost u žalované počítala s uvedenou mzdou ve výši 13 268 Kč, což její pracovník ověřil dle přiloženého výpisu z účtu. Dále společnost z CCB zjistila, že jí žalovaná měsíčně splácí již 8 095 Kč s tím, že úvěr ve výši 573 010 Kč žalovaná čerpala 18. 4. 2016.
7. Z výpisů z úvěrového účtu za období od 6. 4. 2017 až 31. 12. 2022 a listiny nazvané podklady pre súdne konanie soud zjistil, že dne 6. 4. 2017 bylo žalované na úvěrový účet č. [č. účtu] vyplaceno 526 584,20 Kč a na běžný účet č. [č. účtu] dalších 55 127,80 Kč a žalovaná naproti tomu zaplatila celkem 592 259,70 Kč.
8. Z dopisu ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že jím společnost upomínala žalovanou o úhradu dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.
9. Z dopisu ze dne 1. 11. 2023 soud zjistil, že společnost, jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splácením, prohlásila celý zůstatek úvěru ve výši 303 779 Kč splatným ke dni 1. 11. 2023.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně jejich seznamu, dohody o úplatě a potvrzení o zaplacení kupní ceny soud zjistil, že se dne 23. 1. 2024 žalobkyně a společnost dohodly na postoupení souboru pohledávek, a to včetně pohledávky za žalovanou uplatněné v tomto řízení. Z dopisu ze dne 16. 2. 2024 pak soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalované, že pohledávku za ní uplatněnou v tomto řízení postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalobkyně tento dopis odeslala žalované 16. 2. 2024.
11. Z dopisu ze dne 29. 4. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení celkem 339 551,49 Kč do 14. 5. 2024, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se pak podává, že tento dopis byl žalované zaslán 29. 4. 2024.
12. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná dne 6. 4. 2017 uzavřela se společností smlouvu, kde se společnost zavázala poskytnout jí celkem 581 712 Kč tak, že 531 712 Kč bude použito na konsolidaci předchozího úvěru u společnosti vedeného na úvěrovém účtu č. [č. účtu] a zbylá částka bude převedena bez určení účelu na běžný účet žalované. Žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 8,8 % ročně ve 120 měsíčních splátkách po 7 384 Kč splatných vždy ke každému 10. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 10. 5. 2017. Společnost téhož dne žalované sjednané peněžní prostředky převody na příslušné účty poskytla. Žalovaná pak na tento úvěr společnosti zaplatila 592 259,70 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, prohlásila společnost celý zůstatek úvěru ke dni 1. 11. 2023 splatným. Společnost při poskytování posuzovaného úvěru počítala s příjmy žalované ve výši 13 268 Kč měsíčně, což měla ověřit výpisem z účtu. Dále společnost zjistila, že jí žalovaná měsíčně splácí již 8 095 Kč s tím, že úvěr ve výši 573 010 Kč žalovaná čerpala 18. 4. 2016. K tomu měla k dispozici výpis z účtu č. [č. účtu]. Ohledně výdajů pak ekonomickým modelem dospěla k normativním nákladům na bydlení ve výši 5 796 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2024 společnost postoupila žalobkyni mimo jiné i pohledávku za žalovanou uplatněnou v tomto řízení.
13. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
16. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
18. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
19. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že žalovaná měla příjem 13 268 Kč a ekonomickým modelem její právní předchůdkyně dospěla k závěru, že náklady na bydlení žalované by měly činit 5 796 Kč. Žalovaná dosud splácela 8 095 Kč a výše nové splátky měla činit jen 7 384 Kč. Nutno žalobkyni přisvědčit, že nová splátka měla být o cca 700 Kč nižší, než ta původní, nicméně podle uvedeného (po zaplacení splátky a normativních nákladů na bydlení) by žalované zůstalo jen 88 Kč na jídlo, dojíždění do práce a další běžné výdaje, nemluvě o tvoření rezerv. To soud považuje za zcela nereálné. Nutno tudíž uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně na posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala. Na uvedeném nemění ničeho ani skutečnost, že žalovaná za dobu trvání úvěrového vztahu zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně celkem 592 259,70 Kč. Žalovaná pravděpodobně musela mít ještě jiný zdroj příjmů, nebo se o životní náklady s někým dělit (jinak by zkrátka nemohla být schopna po takovou dobu splácet), nicméně tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně nikterak nezjišťovala a žádné závěry nepřijala ani z výpisů z účtu žalované, které měla k dispozici. Aniž tak učinila, nebylo lze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
20. V řízení však bylo prokázáno, že společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 581 712 Kč, což by bylo lze shledat jako plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a byla by povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Žalovaná však ještě před podáním žaloby takto vydala již 592 259,70 Kč, tedy více, než oč se obohatila.
21. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
22. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.