Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 50 870 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 6. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 24 894,42 Kč, úroku ve výši 3 873,26 Kč, úroku ve výši 19,99 % ročně z částky 74 264,42 Kč od 23. 4. 2025 do 16. 5. 2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 74 264,42 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 74 264,42 Kč od 3. 5. 2025 do 5. 8. 2025, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 394,42 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši z částky 50 870 Kč co do výše 0,5 % ročně od 6. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 3. 6. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí 75 764,42 Kč spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným s tím, že se jedná o nesplacený úvěr podle smlouvy č. [hodnota], uzavřené dne 9. 10. 2023. Uvedla, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalované na její bankovní účet č. [č. účtu] částku 90 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit příslušné poplatky (1 800 Kč za zprostředkování úvěru a dále za pojištění) a úrok ve výši 19,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 3 010 Kč. Žalovaná však zaplatila pouze splátky splatné od 11. 11. 2023 do 15. 1. 2025. Žalobkyně tak využila svého oprávnění a prohlásila celý zůstatek úvěru ke dni 23. 4. 2025 splatným. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 74 264,42 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Z listiny nazvané smlouva o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že obsahuje údaje o žalované (jméno, příjmení, rodné číslo, bydliště a bankovní spojení) a údaje o žalobkyni, jako poskytovatelce služby [Anonymizováno]. Listina obsahuje ujednání, že žalobkyně převodem na účet poskytne žalované 90 000 Kč, přičemž žalovaná tyto peněžní prostředky vrátí, zaplatí poplatek ve výši 1 800 Kč a úrok ve výši 19,99 % ročně, to vše v pravidelných 43 měsíčních splátkách po 3 010 Kč splatných vždy ke každému 11. dni v měsíci počínaje 11. 11. 2023. Na místě podpisu žalované je uveden SMS kód [Anonymizováno]. Od zadání kódu nebyla listina změněna. Z předloženého výpisu z účtu prostřednictvím aplikace [Anonymizováno], že účet č. [č. účtu] je účtem žalované vedený [právnická osoba]. (což ve svém sdělení soudu potvrdila i tato banka) Z dopisu ze dne 27. 4. 2025 soud zjistil, že jím žalobkyně potvrzuje odeslání SMS žalované s kódem [Anonymizováno] k podpisu smlouvy č. [hodnota]. Z přiložených úvěrových podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.
4. Z výpisu z účtu žalované prostřednictvím aplikace [Anonymizováno] za období od 1. 7. 2023 do 6. 10. 2023 soud zjistil, že sem byla žalované vyplácena mzda (29 250 Kč, 24 899 Kč a 25 931 Kč) Dále žalovaná na tento účet čerpala další úvěry od společnosti [právnická osoba]. a ke dni 6. 10. 2023 jí zbýval disponibilní zůstatek 135 Kč.
5. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 4. 7. 2025 soud zjistil, že na účet žalované byla dne 9. 10. 2023 připsána částka 90 000 Kč od žalobkyně s variabilním symbolem [var. symbol] a poznámkou [Anonymizováno]: pujcka pro [jméno FO]. Pro nadbytečnost soud pak nečinil žádná skutková zjištění z listiny nazvané potvrzení o vyplacení úvěru, které je beztak pouhou interní evidencí žalobkyně.
6. Z listiny nazvané splátkový kalendář soud zjistil, že žalobkyně na shora citovanou smlouvu eviduje úhrady od žalované v celkové výši 39 130 Kč.
7. Z jednotlivých dodatků ke smlouvě (1, 2 a 3) soud zjistil, že obsahují ujednání o „splátkovém volnu“ na dohromady dva měsíce a posunutí splatnosti splátek na 15. den v měsíci.
8. Z listiny nazvané potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že tímto dopisem ze dne 27. 4. 2025 žalobkyně potvrzuje, že před uzavřením smlouvy prověřila žalovanou, přičemž ověřila její příjem ve výši 26 693 Kč a dále počítala s výdaji ve výši 13 000 Kč (včetně splátek dvou úvěrů), žalovanou zlustrovala v insolvenčním rejstříku a bankovním a nebankovním registru klientských informací. Z předložené úvěrové zprávy cncb soud zjistil, že ke dni dotazu měla žalovaná jeden splátkový úvěr a jednu kreditní kartu a dále zažádáno o další kreditní kartu. V prodlení nebyla.
9. Z dopisu ze dne 23. 4. 2025 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení částky 79 637,68 Kč jako předčasné splacení půjčky č. [hodnota], a to nejpozději do 2. 5. 2025.
10. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 9. 10. 2023 účastnice uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu č. [hodnota], kde se žalobkyně zavázala převodem na účet poskytnout žalované 90 000 Kč s tím, že žalovaná tyto peněžní prostředky vrátí a zaplatí poplatek ve výši 1 800 Kč a úrok ve výši 19,99 % ročně, to vše v pravidelných 43 měsíčních splátkách po 3 010 Kč splatných vždy ke každému 11. dni v měsíci počínaje 11. 11. 2023. Dne 9. 10. 2023 žalobkyně na účet žalované částku 90 000 Kč převedla, avšak žalovaná ve splátkách zaplatila jen 39 130 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila příjem žalované ve výši 26 693 Kč a dále počítala s výdaji ve výši 13 000 Kč (včetně splátek dvou úvěrů), dále žalovanou zlustrovala v insolvenčním rejstříku a bankovním a nebankovním registru klientských informací. Žalovaná však před uzavřením smlouvy hospodařila s disponibilním zůstatkem ve výši 135 Kč, a to i přesto, že čerpala další úvěry.
11. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud shledal žalobu zčásti důvodnou, avšak z jiných než žalobkyní uváděných důvodů.
12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
17. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela zejména z údajů, které jí žalovaná sdělila, osobu žalované lustrovala v nebankovním registru klientských informací a insolvenčním rejstříku a dále disponovala údaji z bankovního účtu žalované. Žalobkyně uvedla, že ověřila příjem žalované ve výši 26 693 Kč měsíčně, což odpovídá údajům z bankovního účtu žalované. Není však zřejmé, jak dospěla k částce výdajů žalované, neboť jediná listina, která tento údaj obsahuje, je vlastní potvrzení. Dalších důkazů ke zjišťování výdajů žalované žalobkyně nepředložila. Nutno přitom podotknout, že žalobkyně disponovala údaji o transakcích žalované na jejím běžném účtu, ze kterých se však podává, že žalovaná za poslední tři měsíce před poskytnutím tvrzeného spotřebitelského úvěru hospodařila s téměř nulovým zůstatkem, a to i přesto, že čerpala další úvěry. Vzhledem k disponibilnímu zůstatku ve výši 135 Kč pak žalobkyně soudu neosvětlila, na základě jakých ověřených údajů nabyla jistotu, že žalovaná bude mít prostředky na měsíční splátku ve výši 3 010 Kč. Vzhledem k uvedenému tak soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a proto je třeba na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
18. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydala již 39 130 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 50 870 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 4. 8. 2025 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 5. 8. 2025, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 6. 8. 2025 do prodlení.
19. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 50 870 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 6. 8. 2025 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
20. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 24 894,42 Kč, úroku ve výši 3 873,26 Kč, úroku ve výši 19,99 % ročně z částky 74 264,42 Kč od 23. 4. 2025 do 16. 5. 2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 74 264,42 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 74 264,42 Kč od 3. 5. 2025 do 5. 8. 2025, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 394,42 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši z částky 50 870 Kč co do výše 0,5 % ročně od 6. 8. 2025 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu účastnic odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádné z nich (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).