Výrok
I. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni se počínaje 1. 2. 2026 zvyšuje z 3 500 Kč měsíčně na 7 000 Kč měsíčně s tím, že nedoplatek za období od 1. 2. 2026 do 31. 5. 2026 ve výši 14 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 3 500 Kč splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 28. 4. 2021, č.j. [spisová značka].
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobou podanou dne 14. 1. 2026 (ve znění jejího doplnění ze dne 17. 2. 2026 a 27. 3. 2026) se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud změnil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 28. 4. 2021, č.j. [spisová značka], tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedla, že naposledy bylo výživné jmenovaným rozsudkem upraveno na 3 500 Kč měsíčně, a to v době, kdy byla žákyní osmé třídy základní školy. Dva roky poté se jí otec začal postupně ozývat a ojediněle poskytl nějaký dárek k Vánocům či narozeninám. Jako studentka střední školy jej žádala o více peněžních prostředků na ošacení, stravování a mimoškolní aktivity, včetně příspěvku na výcvik v autoškole, to vždy odmítl. Jako studentka čtvrtého ročníku střední školy pak má zvýšené výdaje, a to jak na dopravu do školy, praxi a maturitní ples, ale také například telefon.Žalovaný k věci uvedl, že souhlasí se zvýšením toliko na 5 000 Kč měsíčně, když nesouhlasí s některými nadstandardními výdaji, které žalobkyně uvedla, jako například telefon za 23 417,55 Kč, kadeřnice a kosmetička za 1 600 Kč a telefonní tarif za 701,56 Kč. Dcera je k němu chladná, nerespektuje jej a nemá k němu úctu.Žalobkyně pak při jednání soudu doplnila, že maturitu má již úspěšně za sebou a od září nastupuje na Západočeskou univerzitu v Plzni, s čímž budou spojeny další náklady. Pokud se jedná o náklady na kosmetičku a kadeřnici, samozřejmě se nejedná o měsíční náklady, ale byl to jednorázový náklad na maturitní ples.Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 28. 4. 2021, č.j. [spisová značka], soud zjistil, že žalovanému, jako otci žalobkyně bylo stanoveno přispívat na její výživu počínaje 1. 2. 2021 částku 3 500 Kč měsíčně. Soud vycházel mimo jiné ze zjištění, že naposledy bylo výživné upraveno únoru 2018. Dále soud zjistil, že otec (žalovaný v této věci) je nemajetný, ale je schopen dosahovat příjmů až 24 500 Kč měsíčně. Žalobkyně byla žákyní 8. třídy základní školy a otec jí nad rámec běžného výživného (v té době 2 500 Kč měsíčně) ničeho nepřispíval, ani spolu nebyli v kontaktu.Z potvrzení o příjmech žalovaného soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a za období od ledna do března 2026 měl žalovaný průměrný čistý měsíční příjem ve výši 37 226 Kč s tím, že v březnu mu byl vyplacen přeplatek na dani z příjmu ve výši 10 730 Kč. Bez toho činí průměrný čistý měsíční výdělek žalovaného cca 33 500 Kč.Z předložených e-mailů soud zjistil, že žalovaná se přihlásila ke studiu na Západočeské univerzitě v Plzni, Fakultě ekonomické k bakalářskému prezenčnímu studijnímu oboru Marketingové řízení s tím, že zaplatila poplatek za přijímací řízení ve výši 750 Kč.Z předložené komunikace soud zjistil, že účastníci spolu komunikovali o přispění žalovaného na letenku na maltu, s čímž žalovaný souhlasil, že přispěje 3 000 Kč. Co se přispění na autoškolu týče, to žalovaný odmítl s tím, že nemá peněžní prostředky.Z předloženého jízdního dokladu soud zjistil, že žalobkyně vynakládala za cesty do školy 448 Kč měsíčně. Z předložených faktur pak soud zjistil, že žalobkyně si dne 16. 8. 2022 pořídila notebook za 7 062,55 Kč a dne 29. 12. 2023 mobilní telefon za 23 417,55 Kč. Z přehledu plateb a seznamu výdajů soud zjistil, že žalobkyně jednotlivými měsíčními platbami po 400 Kč zaplatila na maturitní ples 9 200 Kč. Z dalších předložených faktur pak soud zjistil, že žalobkyně si dne 9. 12. 2025 zakoupila cartrige do tiskárny za 818 Kč, totéž 5. 1. 2026 a dále pak 10. 3. 2026 za 908 Kč.Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně je dcerou žalovaného, přičemž vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni byla naposledy upravena rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 28. 4. 2021, č.j. [spisová značka], na 3 500 Kč měsíčně. Soud tehdy konstatoval, že žalovaný je nemajetný, ale je schopen dosahovat příjmů až 24 500 Kč měsíčně. Žalobkyně byla žákyní 8. třídy základní školy a otec jí nad rámec běžného výživného (v té době 2 500 Kč měsíčně) ničeho nepřispíval, ani spolu nebyli v kontaktu. V současné době má žalobkyně úspěšně po maturitě a byla přijata ke studiu na Západočeské univerzitě v Plzni, Fakultě ekonomické k bakalářskému prezenčnímu studijnímu oboru Marketingové řízení. Jako studentka střední školy měla žalobkyně oproti škole základní vyšší výdaje, což dokládala mimo jiné zakoupenou měsíční jízdenkou, náklady na tisk a studijní pomůcky (notebook). Dále pak výdajem za telefon. Žalovaný je v současné době zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a za období od ledna do března 2026 měl průměrný čistý měsíční příjem ve výši 37 226 Kč s tím, že v březnu mu byl vyplacen přeplatek na dani z příjmu ve výši 10 730 Kč. Bez toho činí průměrný čistý měsíční výdělek žalovaného cca 33 500 Kč.Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2013 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 téhož ustanovení se při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného přihlédne k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit. Podle odst. 3 téhož ustanovení je třeba při hodnocení schopností a možností povinného také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.Vyživovací povinnost je zákonem uložená povinnost pomoci druhému v materiálním slova smyslu, aby jeho životní úroveň odpovídala odůvodněným potřebám a nedostal se do stavu nouze. Jde tak o projev rodinné solidarity. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14). Samotné zabezpečování odůvodněných potřeb (hmotných, kulturních či jiných) je uskutečňováno plněním „výživného“ nejméně do doby, než jsou děti samy schopny se živit, nejčastěji do ukončení přípravy na budoucí povolání, resp. do ukončení studia.Vyživovací povinnost mezi účastníky je založena příbuzenským vztahem, neboť žalovaný je otcem žalobkyně a, jak bylo uvedeno shora, bude trvat do doby, než bude žalobkyně schopna se sama živit, tedy do doby, než ukončí studia (§ 910 a § 911 o. z.).Od posledního rozhodnutí o výši vyživovací povinnosti žalované (28. 4. 2021) došlo zcela zřejmě ke změně poměrů na straně žalobkyně, neboť v době posledního rozhodnutí žalobkyni byla žalobkyně žákyní osmé třídy základní školy. V mezidobí žalobkyně vystudovala střední školu, kam musela dojíždět a nyní byla přijata ke studiu vysoké školy v Plzni, kam bude muset rovněž dojíždět. Se studiem střední i vysoké školy jsou spojeny zvýšené náklady, což žalobkyně částečně doložila, nicméně především je tato skutečnost notorietou, kterou v základní míře není třeba dokazovat (dojíždění, ubytování na vysokoškolských kolejích, studijní materiály a pomůcky). Tyto zvýšené potřeby spojené s věkem dítěte jsou notorietou a odrazily se ostatně i v doporučující tabulce ministerstva spravedlnosti pro výpočet výživného, kde je rozlišen poměr mezi příjmy povinné osoby a výší vyživovací povinnosti v závislosti na věku dítěte. Soud se proto z procesní ekonomie nezabýval prokazování jednotlivých výdajů.Odůvodněné potřeby žalobkyně však nejsou jediným kritériem pro stanovení výše vyživovací povinnosti.Na výživě dětí se podílejí oba rodiče, a to dle svých schopností, možností a majetkových poměrů (§ 914 o. z.). Jednotlivé složky výživného představují nejen peněžní prostředky, sloužící k uspokojení hmotných potřeb jako je jídlo nebo ošacení, ale neméně důležitá je i složka naturální, poskytovaná například ve formě bydlení nebo zabezpečení péče o domácnost sdílenou s vyživovanou osobou. Možnosti žalovaného zabezpečovat potřeby žalobkyně se pak odvíjejí od jeho majetkových poměrů. Účelem vyživovací povinnosti má být přitom zajištění možnosti dítěte podílet se na životní úrovni svých rodičů (§ 915 o. z.).V projednávaném případě se žalobkyně domáhala zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného z 3 500 Kč měsíčně na 7 000 Kč měsíčně. Podle doporučující tabulky ministerstva spravedlnosti pro výpočet výživného, která sice není právně závazná, ale je výsledkem snahy o sjednocení rozhodovací praxe soudů při určování výživného rodičů k dětem, je přiměřené výživné pro dítě starší 18 a více let 19 – 25 % z čistých příjmů povinné osoby. Toto rozmezí přitom bylo stanoveno pro standardní případy, kdy povinná osoba má jednu až tři vyživovací povinnosti, přičemž při jedné vyživovací povinnosti soud stanoví výživné při horní hranici rozmezí pro příslušnou věkovou kategorii. Žalovaný má toliko jednu vyživovací povinnost, a to k žalobkyni. 25 % z příjmů žalovaného pak činí 8 375 Kč (bez zohlednění přeplatku na dani z příjmů). Požadavek žalobkyně na 7 000 Kč měsíčně tak není nikterak nestandardní či nepřiměřený a z řízení nevyplynuly žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly se od doporučení ministerstva spravedlnosti odchýlit, přičemž stanovení nižší vyživovací povinnosti žalovanému by dle názoru soudu bylo zcela neadekvátní potřebám studující žalobkyně.S ohledem na shora vyložené při zohlednění vázanosti soudu návrhem (nelze jej překročit) soud shledal požadavek žalobkyně jako odpovídající jejím odůvodněným potřebám, jakož i možnostem a schopnostem žalovaného. Soud proto podané žalobě zcela vyhověl a žalovanému uložil přispívat na výživu žalobkyně částkou 7 000 Kč měsíčně počínaje 1. 2. 2026. Jelikož žalovaný přispíval žalobkyni jen 3 500 Kč měsíčně, vznikl mu tímto rozhodnutím za období od 1. 2. 2026 do rozhodnutí soudu nedoplatek ve výši 14 000 Kč. Ten soud žalovanému uložil v souladu s § 160 o.s.ř. zaplatit ve splátkách, jejichž výše a splatnost jsou stanoveny ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť shledal, že zde nejsou podmínky pro to, aby žalovaný nedoplatek mohl zaplatit najednou a současně, že žalovaný bude schopen měsíčně stanovenou splátku platit.O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř). V projednávaném případě byla úspěšnou účastnicí žalobkyně a náleželo by jí tudíž právo na náhradu nákladů říze (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalobkyně se však tohoto práva výslovně vzdala, tudíž soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.