Výrok
I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 31 551 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 13. 8. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované zaplatit jí 31 551 Kč spolu s úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 21. 3. 2024 se společností [právnická osoba] pomocí prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu www.[Anonymizováno].cz) smlouvu o úvěru, na základě které od společnosti obdržela převodem na účet částku 25 000 Kč. Žalovaná však nezaplatila ničeho. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši 25 000 Kč, smluvního úroku ve výši 4 776 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 775 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou o postoupení pohledávek postoupen žalobkyni.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování však mohl soud pouze uzavřít, že společnost [právnická osoba] disponovala osobními údaji žalované, tedy jménem, rodným číslem a bydlištěm (listina nazvaná smlouva o úvěru a dále dodatky č. [hodnota] - 10), žalované převedla na její účet č. [č. účtu] v období od 21. 3. 2024 do 29. 4. 2024 celkem 25 000 Kč (potvrzení o finančních transakcích, části výpisů z účtu), přičemž žalovaná naproti tomu z tohoto účtu zaplatila dohromady 29 463 Kč (potvrzení o finančních transakcích). Tvrzenou pohledávku za žalovanou společnost postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek včetně dodatku, dopis ze dne 16. 4. 2025).
4. Pokud jde o tvrzené uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, soud dospěl k závěru, že žalobkyně o tomto tvrzení neunesla břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), přičemž svou neúčastí při jednání se vzdala dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. K tomu je nutno podotknout, že z provedených důkazů mohl soud (jak je uvedeno shora) pouze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalované, nikoli však, že s ní jednala, tedy že to byla právě žalovaná, kdo na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje vyplnil, tím méně pak jaký byl obsah takového případného jednání.
5. Nad rámec uvedeného je třeba podotknout, že pro nadbytečnost se soud již nezabýval platností smlouvy, která měla být uzavřena nikoliv písemně (což v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru není možné – viz § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění), ani naprostou absencí jakéhokoliv relevantního tvrzení (a zejména důkazů) o tom, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala tzv. úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 cit. zákona).
6. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu (neboť současně žalobkyně neprokázala, že došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru), kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále již jen „o. z.“). Současně pak bylo zjištěno, že žalovaná takto vydala již 29 463 Kč, tedy více, než oč se obohatila.
7. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
8. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.