24 C 315/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 5. 10. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se co do 17 392 Kč jedná o nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy č. [hodnota], uzavřené dne 24. 2. 2022 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]. (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v sazbě 8 % ročně kapitalizovaný pro dobu řádného splácení ve výši 507 Kč, úhradu za poskytnutí ve výši 4 900 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 385 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaná však zaplatila jen 6 208 Kč a zůstala tak dlužna na jistině 6 926,62 Kč, úroku 268,01 Kč, úhradě za poskytnutí 3 150 Kč, administrativním poplatku 890,23 Kč a nákladech na hotovostní inkaso 1 157,14 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Dále co do 35 194,01 Kč se jedná o nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy č. [hodnota], uzavřené dne 8. 1. 2022 mezi žalovanou a společností. Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v sazbě 8 % ročně kapitalizovaný pro dobu řádného splácení ve výši 1 116 Kč, úhradu za poskytnutí ve výši 10 780 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 038 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 3 960 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Žalovaná však zaplatila jen 16 700 Kč a zůstala tak dlužna na jistině 13 551,38 Kč, úroku 483,47 Kč, úhradě za poskytnutí 6 160 Kč, administrativním poplatku 1 736,10 Kč a nákladech na hotovostní inkaso 2 262,86 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 11 000 Kč. Žalobou uplatněné nároky pak byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny žalobkyni.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Z listiny nazvané žádost o úvěr soud zjistil, že jsou zde uvedeny některé údaje o žalované, zejména, že je zaměstnána u společnosti [jméno FO] a [Anonymizováno] s měsíční mzdou 22 387 Kč, bydlí sama v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Na bydlení (včetně energií) vynakládá 5 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč a na splátky stávajících půjček 2 100 Kč. Je vlastnicí bankovního účtu, jehož číslo je zde uvedeno. Žádost sepsala obchodní zástupkyně společnosti a žalovaná ji dne 8. 1. 2022 podepsala s tím, že žádá o úvěr ve výši 22 000 Kč a první splátku zaplatí v lednu 2022.

4. Z listiny nazvané smlouva o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že tuto dne 8. 1. 2022 uzavřely žalovaná spolu se společností. Společnost se zde zavázala poskytnout žalované 22 000 Kč a žalovaná, že naproti tomu tyto peněžní prostředky vrátí a zaplatí úrok v sazbě 8 % ročně kapitalizovaný pro dobu řádného splácení ve výši 1 116 Kč, úhradu za poskytnutí ve výši 10 780 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 038 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 3 960 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč s tím, že první bude splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Podpisem této listiny žalovaná stvrdila, že jí byla částka 22 000 Kč v hotovosti předána.

5. Z přiložené tabulky splátek soud zjistil, že společnost na tuto smlouvu eviduje úhrady v celkové výši 16 700 Kč.

6. Z další listiny nazvané žádost o úvěr soud zjistil, že jsou zde uvedeny některé údaje o žalované, zejména, že je zaměstnána u společnosti [jméno FO] [Anonymizováno]. s měsíční mzdou 19 414 Kč, bydlí sama v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Na bydlení (včetně energií) vynakládá 5 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč a na splátky stávajících půjček 5 021 Kč. Není vlastnicí bankovního účtu, jehož číslo je zde uvedeno. Žádost sepsala obchodní zástupkyně společnosti a žalovaná ji dne 24. 4. 2022 podepsala s tím, že žádá o úvěr ve výši 15 000 Kč a první splátku zaplatí v dubnu 2022.

7. Z listiny nazvané smlouva o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že tuto dne 24. 4. 2022 uzavřely žalovaná spolu se společností. Společnost se zde zavázala poskytnout žalované 10 000 Kč a žalovaná, že naproti tomu tyto peněžní prostředky vrátí a zaplatí úrok v sazbě 8 % ročně kapitalizovaný pro dobu řádného splácení ve výši 507 Kč, úhradu za poskytnutí ve výši 4 900 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 385 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč s tím, že první bude splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Podpisem této listiny žalovaná stvrdila, že jí byla částka 10 000 Kč v hotovosti předána.

8. Z přiložené tabulky splátek soud zjistil, že společnost na tuto smlouvu eviduje úhrady v celkové výši 6 200 Kč.

9. Z pracovní smlouvy ze dne 9. 10. 2018 soud zjistil, že tuto uzavřela žalovaná se zaměstnavatelem [právnická osoba] s tím, že od 9. 10. 2018 nastoupí na pozici kuchařky za mzdu 14 770 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 9. 2019. Z dodatku k této smlouvě ze dne 1. 11. 2019 soud zjistil, že se pracovní poměr mění na dobu neurčitou a žalované náleží mzda ve výši 17 600 Kč.

10. Z výplatních pásek žalované za 10, 11 a 12/2021 soud zjistil, že za tyto měsíce žalovaná od zaměstnavatele obdržela na zde uvedený bankovní účet 22 383 Kč, 24 015 Kč a 20 763 Kč. V těchto částkách jsou vždy obsaženy příplatky za přesčas a dále odměny 5 000 Kč, 10 000 Kč a 1 000 Kč.

11. Z výplatních pásek žalované za 1, 2 a 3/2022 soud zjistil, že za tyto měsíce žalovaná od zaměstnavatele obdržela na zde uvedený bankovní účet 20 385 Kč, 19 203 Kč a 18 654 Kč. V těchto částkách jsou vždy obsaženy příplatky za přesčas (či o sobotě a neděli) a dále v březnu 2022 odměny 2 000 Kč.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 20. 5. 2024 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávek za žalovanou uplatněných v tomto řízení.

13. Z dopisů ze dne 14. 6. 2024 soud zjistil, že společnost žalované těmito dopisy oznámila, že pohledávky za ní ze shora citovaných smluv postoupila žalobkyni.

14. Z dopisu ze dne 20. 9. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzývá žalovanou k úhradě celkem 61 279,50 Kč s tím, že pokud tak do 27. 9. 2024 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalované byl tento dopis odeslán dne 23. 9. 2024.

15. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost žalované dne 8. 1. 2022 předala v hotovosti částku 22 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit úrok v sazbě 8 % ročně kapitalizovaný pro dobu řádného splácení ve výši 1 116 Kč, úhradu za poskytnutí ve výši 10 780 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 038 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 3 960 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč s tím, že první bude splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Na tuto smlouvu žalovaná zaplatila celkem 16 700 Kč. Před uzavřením smlouvy obchodní zástupkyně společnosti sepsala se žalovanou žádost, kde je uvedeno, že žalovaná je zaměstnána u společnosti [jméno FO] [Anonymizováno]. s měsíční mzdou 22 387 Kč, bydlí sama v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Na bydlení (včetně energií) vynakládá 5 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč a na splátky stávajících půjček 2 100 Kč. Je vlastnicí bankovního účtu, jehož číslo je zde uvedeno. Žalovaná pak požádala o úvěr ve výši 22 000 Kč s první splátkou v lednu 2022. Dále společnost žalované dne 24. 4. 2022 předala v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit úrok v sazbě v sazbě 8 % ročně kapitalizovaný pro dobu řádného splácení ve výši 507 Kč, úhradu za poskytnutí ve výši 4 900 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 385 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč s tím, že první bude splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Na tuto smlouvu žalovaná zaplatila celkem 6 200 Kč. Před uzavřením smlouvy obchodní zástupkyně společnosti sepsala se žalovanou žádost, kde je uvedeno, že žalovaná je zaměstnána u společnosti [jméno FO] [Anonymizováno]. s měsíční mzdou 19 414 Kč, bydlí sama v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Na bydlení (včetně energií) vynakládá 5 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč a na splátky stávajících půjček 5 021 Kč. Není vlastnicí bankovního účtu, jehož číslo je zde uvedeno. Žalovaná pak požádala o úvěr ve výši 15 000 Kč s první splátkou v dubnu 2022. Tato pohledávka pak byla dne 20. 5. 2024 postoupena žalobkyni.

16. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, avšak z jiných, než žalobkyní uváděných důvodů.

17. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

20. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

22. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v žádosti o úvěr. V případě první z uzavřených smluv společnost vycházela ze mzdy ve výši 22 387 Kč, což, jak bylo zjištěno je průměrem částek vyplacených žalované zaměstnavatelem za měsíce říjen až prosinec 2021. Pokud však společnost uzavřela, že tento průměr je pravidelnou čistou mzdou žalované, musela tak učinit, aniž by blíže nahlédla do předložených výplatních pásek. Z těch totiž vyplývá, že značná část vyplacených prostředků představuje příplatky za práci přesčas a odměny, tedy části mzdy, které nejsou pravidelné či v případě odměn nárokové. Společnost tak neměla postaveno najisto, že obdobných výdělků bude žalovaná dosahovat i po uzavření smlouvy. To se ostatně potvrdilo hned v dubnu téhož roku při uzavírání druhé ze smluv, kde již průměr částek vyplacených žalované zaměstnavatelem za předchozí tři měsíce činil jen 19 414 Kč, avšak opět část vyplacených prostředků (byť již ne tak značnou) představovaly příplatky za práci přesčas a odměny. Nutno tak konstatovat, že již příjmy žalované společnost nezkoumala s odbornou péčí, byť si alespoň od žalované vyžádala její výplatní pásky a pracovní smlouvu. Ohledně výdajů žalované si však společnost nevyžádala žádné doklady a vycházela pouze z ničím nepodložených údajů, které zaznamenala v žádosti její obchodní zástupkyně. Je třeba podotknout, že žalovaná disponovala bankovním účtem, kam jí byla vyplácena mzda a tato informace nebyla společnosti cizí. Dle názoru soudu tak mohla společnost jednoduchým způsobem deklarované výdaje ověřit (což však neučinila), a to zejména za situace, kdy žalovaná měla již před uzavřením první ze smluv jiné úvěry a další peněžní prostředky potřebovala již po necelých čtyřech měsících. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že společnost úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Z vyložených důvodů je nutno na uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru nahlížet jako na absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

23. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 32 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Žalovaná takto vydala již 22 900 Kč a k vydání tak zbývá jen 9 100 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení žalované a doby uplynulé od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího lístku se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 30. 1. 2025 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřila, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 31. 1. 2025, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 1. 2. 2025 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.

24. Soud z vyložených důvodů žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 9 100 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 1. 2. 2025 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

25. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 43 486,01 Kč, úroku ve výši 2 264,40 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 20 478 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 4 406,23 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 229,68 Kč od 23. 4. 2024 do 31. 1. 2025, úroku z prodlení z částky 12 129,68 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 9 100 Kč co do výše 3 % ročně od 1. 2. 2025 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smluv o spotřebitelském úvěru, které však byly shledány neplatnými. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

26. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.