Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 14. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 5 520 Kč, úroku z prodlení z částky 17 520 Kč od 27. 2. 2025 do 13. 12. 2025, úroku z prodlení z částky 5 520 Kč od 14. 12. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 12 000 Kč co do jeho výše 0,5 % ročně od 14. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 1. 10. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí 18 120 Kč spolu s úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 21. 11. 2024 se společností [právnická osoba] pomocí prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu www.[Anonymizováno].cz) smlouvu o úvěru č. [hodnota], podle které od jmenované společnosti obdržel převodem na účet celkem částku 12 600 Kč, kterou se zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 5 520 Kč. Žalovaný však dosud neuhradil ničeho. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 12 600 Kč a úroku ve výši 5 520 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupen žalobkyni.
2. Podáním došlým soudu dne 20. 11. 2025 žalobkyně žalobu co do částky 600 Kč s příslušenstvím omezila, neboť k úhradě této částky došlo ještě před podáním žaloby. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 24. 11. 2025, č.j. [spisová značka], zastavil.
3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
4. Po provedeném dokazování však mohl soud pouze uzavřít, že společnost [právnická osoba] (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) disponovala osobními údaji žalovaného, tedy jménem, rodným číslem a bydlištěm (listina nazvaná smlouva o úvěru a dodatek č. [hodnota]), žalovanému převedla na jeho účet č. [č. účtu] dne 21. 11. 2024 částku 12 000 Kč a dne 19. 12. 2024 částku 600 Kč (částečné výpisy z účtu, sdělení banky), na což žalovaný společnosti vrátil 600 Kč (doplnění žaloby). Tvrzenou pohledávku za žalovaným pak společnost postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, včetně dodatku č. [hodnota] a tabulky, dopis ze dne 19. 7. 2025).
5. Pokud jde o tvrzené uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, soud dospěl k závěru, že žalobkyně o tomto tvrzení neunesla břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), přičemž svou neúčastí při jednání se vzdala dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. K tomu je nutno podotknout, že z provedených důkazů mohl soud (jak je uvedeno shora) pouze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného, nikoli však, že s ním jednala, tedy že to byl právě žalovaný, kdo na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje vyplnil. Tím méně pak, že výstupem takového jednání měla být předložená smlouva, neboť tato listina nejen že neobsahuje zaručený elektronický podpis žalovaného, ale ani časové razítko.
6. Nad rámec uvedeného je třeba podotknout, že pro nadbytečnost se soud již nezabýval platností smlouvy, která měla být uzavřena nikoliv písemně (což v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru není možné – viz § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění), ani naprostou absencí jakéhokoliv důkazu prokazujícího, že společnost před uzavřením smlouvy zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 cit. zákona).
7. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 12 600 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu (neboť současně žalobkyně neprokázala, že došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru), kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále již jen „o. z.“). Současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 600 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 12 000 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu uplynulou od jeho přijetí, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 12. 12. 2025 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 13. 12. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 14. 12. 2025 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.
8. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu co do zaplacení 12 000 Kč a úroků z prodlení z této částky jdoucích od 14. 12. 2025 důvodnou a žalobě v této části výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroků z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. Co do zbytku žalobou uplatněného nároku soudu nezbylo než žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítnout.
9. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).