Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 44 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 19. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 11 920,54 Kč, úroku z prodlení z částky 55 920,54 Kč od 17. 9. 2024 do 18. 12. 2025, úroku z prodlení z částky 11 920,54 Kč od 19. 12. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 44 000 Kč, co do jeho výše 1,25 % ročně od 19. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně [Jméno Zástupce] na náhradě nákladů řízení 4 899 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 1. 10. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba]. se žalovaným uzavřela dne 26. 5. 2024 smlouvu o úvěru č. [hodnota], podle které mu poskytla peněžní prostředky ve výši 44 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit žalobkyni úrok v sazbě 87,51 % ročně, to vše ve 48 měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, došlo k automatickému zesplatnění celého zůstatku úvěru ke dni 16. 9. 2024. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 44 000 Kč a úroku ve výši 11 920,54 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl dne 12. 2. 2025 postoupen žalobkyni.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z listiny nazvané návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru soud zjistil, že tato je datována dnem 26. 5. 2024. Na místě podpisu žalovaného je zde uveden kód [Anonymizováno]. Společnost [právnická osoba]. (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) se zde zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet č. [č. účtu] částku 44 000 Kč s tím, že žalovaný tyto peněžní prostředky vrátí a zaplatí úrok ve výši 87,51 % ročně, to vše ve 48 měsíčních splátkách po 3 322 Kč splatných vždy do každého 13. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Po zadání kódu soubor nebyl měněn. Pro níže vyložený právní názor soud z této listiny žádná další skutková zjištění nečinil. Z přiložené listiny nazvané předsmluvní formulář soud zjistil, že se jedná o standardní evropskou informaci o spotřebitelském úvěru, která obsahuje informace o parametrech úvěru, jeho splácení, sankcích atp. Z listiny nazvané dodatek č. [hodnota] k návrhu smlouvy o úvěru / smlouvě o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že upravuje způsob uzavření smlouvy pomocí prostředků komunikace na dálku, tedy že žalovanému bude na sdělený účet poukázána 1 Kč s variabilním symbolem, kterým žalovaný smlouvu potvrdí. Na místě podpisu žalovaného je zde opět kód [Anonymizováno]. Z přiloženého scanu občanského průkazu pak soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalovaného. Dále soud pro níže vyložený právní názor nečinil žádná skutková zjištění z listin nazvaných předsmluvní formulář a prohlášení klienta.
4. Z dopisu ze dne 28. 5. 2024 soud zjistil, že společnost jím žalovanému oznámila, že úvěr podle návrhu ze dne 26. 5. 2024 schválila. Dopis obsahuje shrnutí parametrů poskytovaného úvěru a jeho součástí byl dále splátkový kalendář, ze kterého vyplývá, která část splátky připadá na úroky a která na jistinu.
5. Z listiny nazvané doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu soud zjistil, že dne 27. 5. 2024 společnost žalovanému převodem na účet č. [č. účtu] vyplatila 44 000 Kč. Totéž se podává ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 18. 12. 2025.
6. Z jednotlivých potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalovanému byla na účet č. [č. účtu] vyplácena mzda, a to ve výši 36 224 Kč dne 9. 5. 2024, ve výši 59 873 Kč dne 9. 4. 2024, ve výši 32 013 Kč dne 7. 3. 2024 a ve výši 31 232 Kč dne 8. 2. 2024.
7. Z listiny nazvané hodnocení klienta soud zjistil, že tuto listinu vyplňoval zprostředkovatel úvěru. Ten zde zaznamenal, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem 42 000 Kč, vzdělání s maturitou, je svobodný a bydlí v obecním. Jeho výdaji jsou životní minimum 4 860 Kč, nájem 10 000 Kč, 1 500 Kč ostatní výdaje, 1 500 Kč na spoření a na splátky dalších úvěrů vynakládá 9 000 Kč. Měsíčně mu tak zbývají volné zdroje ve výši 14 140 Kč.
8. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že k dotazu na rodné číslo žalovaného jej tento registr 24. 5. 2024 ve 20:45 hodin ztotožnil.
9. Z výpisu lustrace nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že žalovaný má žádosti u osmi institucí, pročež byl zařazen do IV. kategorie (36 bodů), je exponován částkou 1 229 668 Kč, pročež byl zařazen do III. kategorie (50 bodů), revolvingový limit má 182 300 Kč, pročež byl zařazen do III. kategorie (60 bodů) a má dluh ve výši 16 262 Kč po splatnosti, pročež byl zařazen do II. kategorie (36 bodů). Žalovaný tak dosáhl v interní score card 182 bodů z možných 246 a platí, že čím méně bodů, tím vyšší riziko, že nebude splácet. Minimum možných bodů je pak 97.
10. Z dopisu ze dne 16. 9. 2024 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalovanému, že jelikož se dostal do prodlení delšího 65 dnů, stal se celý zůstatek úvěru tímto dnem splatným a vyzvala jej k okamžité úhradě 54 998 Kč.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, prohlášení o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že 12. 2. 2025 se společnost se žalobkyní dohodla na postoupení souboru pohledávek, a to mimo jiné i pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení.
12. Z dopisu ze dne 4. 3. 2025 soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalovanému, že pohledávku za ním ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni. Dopisem z téhož dne pak tehdejší zástupce žalobkyně žalovaného vyzýval k zaplacení 86 017,55 Kč do tří dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se pak podává, že tyto dopisy byly odeslány žalovanému dne 4. 3. 2025.
13. Z dopisu ze dne 13. 1. 2025 soud zjistil, že jím zástupkyně společnosti vyzývala žalovaného k zaplacení 54 998 Kč nejpozději do 15 dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.
14. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost se žalovaným dne 26. 5. 2024 uzavřeli smlouvu, kde se společnost zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet č. [č. účtu] částku 44 000 Kč s tím, že žalovaný tyto peněžní prostředky vrátí a zaplatí úrok ve výši 87,51 % ročně, to vše ve 48 měsíčních splátkách po 3 322 Kč splatných vždy do každého 13. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Společnost dne 27. 5. 2024 sjednané peněžní prostředky poskytla, avšak žalovaný nezaplatil ničeho, společnost mu proto oznámila, že jelikož se dostal do prodlení delšího 65 dnů, stal se celý zůstatek úvěru splatným. V době uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnán s příjmem cca 32 – 36 tis. Kč měsíčně. Pohledávka z citované smlouvy pak byla postoupena žalobkyni.
15. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
16. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. V tomto případě má soud z provedeného dokazování za dostatečně prokázané, že společnost jednala se žalovaným a vzhledem k tomu, že smlouva nebyla po zadání SMS kódu měněna, má soud za prokázané rovněž to, že se společnost se žalovaným dohodla na smlouvě ve znění, v jakém byla předložena. Písemná forma smlouvy tak byla v tomto případě zachována.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
19. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
21. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, s čímž se nespokojila a jeho osobu lustrovala v nebankovním registru klientských informací, registru SOLUS a příjmy žalovaného ověřila potvrzeními o platbách. Přitom dospěla k závěru, že žalovaný má čistý měsíční příjem 42 000 Kč, a výdaje jen 26 860 Kč a měsíčně mu tak zbývá 14 140 Kč. Již zde je však třeba konstatovat, že společnost disponovala potvrzeními o přijatých platbách mzdy žalovaného za čtyři měsíce, z nichž vyplývá průměr 39 835,50 Kč, avšak společnost počítala se mzdou 42 000 Kč. V těchto platbách je však významná odchylka v měsíci dubnu 2024, kdy bylo žalovanému vyplaceno 59 873 Kč a s velkou mírou pravděpodobnosti jsou v této částce zahrnuty čtvrtletní prémie, které nelze považovat za pravidelný příjem. Bez této anomálie pak činí průměr jen 33 156 Kč. Již ohledně příjmů tak společnost nevycházela z reálných údajů. Výdaje pak neověřovala vůbec. Na tomto místě je třeba poznamenat, že žalovaný je sice povinen uvést pravdivé údaje, nicméně zde smluvní formulář nevyplňoval žalovaný, ale zprostředkovatel úvěru a smluvní formulář ani s jinými základními výdaji, než životním minimem (a dalšími zde vyjmenovanými položkami) nepočítá. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že společnost úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
22. V řízení však bylo prokázáno, že společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 44 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího lístku se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 17. 12. 2025 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu dodána do datové schránky), následující den, tj. 18. 12. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 19. 12. 2025 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.
23. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 44 000 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 19. 12. 2025 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
24. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 11 920,54 Kč, úroku z prodlení z částky 55 920,54 Kč od 17. 9. 2024 do 18. 12. 2025, úroku z prodlení z částky 11 920,54 Kč od 19. 12. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 44 000 Kč, co do jeho výše 1,25 % ročně od 19. 12. 2025 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
25. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 68 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 32 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 36 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Náklady řízení ve výši 4 899 Kč sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 3 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání žaloby [§ 7, § 8 AT za užití § 11 odst. 1 písm. a), d) AT], tří náhrad hotových výdajů po 450 Kč [§ 13 odst. 1, 3 AT za užití § 11 odst. 1 písm. a), d) AT] a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 238 Kč, to vše snížené na 36 %. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.