Výrok
I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 72 099,62 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 6 718,69 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 69 999,62 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 26. 2. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši 72 099,62 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne 31. 8. 2015 smlouvu o úvěru číslo [hodnota], jejíž součástí byla dohoda o vydání a užívání platební úvěrové karty [název]. Kombinací smlouvy o spotřebitelském úvěru a Dohody o vydání a užívání platební karty se jednalo o poskytnutí tzv. revolvingového úvěru s prvním čerpáním ve výši 19 982 Kč, tedy o částko o 1 000 Kč nižší, než byla kupní cena za zboží, které žalovaná zakoupila v obchodě [název], a kde zaplatila při sjednávání úvěrové smlouvy částku ve výši 1 000 Kč. Na základě užívání platební úvěrové karty [název] měla žalovaná vyčerpat celkem částku ve výši 77 764,68 Kč a dále jí měla žalobkyně na základě oznámení o odchozích platbách zaslat další souhrnnou částku ve výši celkem 72 088 Kč. Žalovaná tak měla na revolvingový úvěr celkem načerpat 169 834,68 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Své stanovisko k věci soudu nesdělila.
3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaná uzavřela v obchodě [název] dne 30. 8. 2015 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které čerpala úvěr ve výši 19 982 Kč, když z celkové kupní ceny zboží v obchodě [název] ve výši 20 982 Kč zaplatila přímo 1 000 Kč. Součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalobkyní č. [hodnota] byla rovněž Dohoda o vydání a užívání platební úvěrové karty [název].
4. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná sdělila žalobkyni, že je na rodičovské dovolené s rodičovským příspěvkem ve výši 7 600 Kč měsíčně a jiný pravidelný příjem domácnosti činí 4 000 Kč měsíčně. Náklady na bydlení nemá žádné, splátky úvěru nemá žádné, jiné závazky také nemá žádné. Ve formuláři posouzení úvěruschopnosti bylo rovněž označeno, že žalovaná se žalobkyni prokázala občanským průkazem, dále se žalobkyně seznámila s registrem Solus, insolvenčním rejstříkem a registrem CRIF, z nichž příslušné údaje ověřila.
5. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že rozdíl příjmů a výdajů žalobkyně stanovila na 11 600 Kč, přičemž úvěrovou splátku stanovila na 1 506,48 Kč měsíčně.
6. Přehledem transakcí z úvěrové karty soud zjistil, že žalovaná z úvěrové karty žalobkyně vyčerpala celkem 77 764,68 Kč a zaplatila ve splátkách celkem 140 831,45 Kč.
7. Oznámením o odchozí platbě z [právnická osoba] soud zjistil, že dne 31. 5. 2023 byla zaslána na účet číslo [č. účtu] částka 7 000 Kč.
8. Oznámením o odchozí platbě z [právnická osoba] soud zjistil, že 18. 12. 2023 byla zaslána na účet číslo [č. účtu] částka 10 000 Kč9. Oznámením o odchozí platbě z [právnická osoba] soud zjistil, že 28. 6. 2023 byla zaslána na účet číslo [č. účtu] částka ve výši 10 702 Kč.10. Oznámením o odchozí platbě z [právnická osoba] soud zjistil, že 4. 12. 2023 byla zaslána na účet číslo [č. účtu] částka ve výši 11 600 Kč.11. Oznámením o odchozí platbě z [právnická osoba] soud zjistil, že 9. 4. 2024 byla zaslána na účet číslo [č. účtu] částka ve výši 10 000 Kč.12. Oznámením o odchozí platbě z [právnická osoba] soud zjistil, že 3. 4. 2024 byla zaslána na účet číslo [č. účtu] částka ve výši 12 786 Kč.13. Oznámením o odchozí platbě z [právnická osoba] soud zjistil, že 21. 12. 2023 byla zaslána na účet číslo [č. účtu] částka ve výši 10 000 Kč.14. Odstoupením od smlouvy ze dne 1. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalované, že v důsledku řádného nesplácení poskytnutého úvěru se dostala s úhradou více než dvou úvěrových splátek po dobu delší než 3 měsíce do pro, a proto žalobkyně odstoupila od smlouvy číslo [hodnota]. Zároveň žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 78 818,31 Kč na bankovní účet ve výzvě uvedený.15. Z předžalobní výzvy ze dne 9.1.2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky ve výši 78 818,31 Kč ve lhůtě do 7 dnů.16. Potvrzením o podání měl soud za prokázáno, že předžalobní výzva byla žalované odesílána dne 13.1.2025 doporučeně.17. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, na základě kterého bylo nepochybné, že žalovaná na základě užívání platební karty [název] vyčerpala celkem částku 77 764,68 Kč. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že žalovaná na poskytnutí úvěru uhradila žalobkyni celkem částku ve výši 140 831,45 Kč. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně zjistila, že žalovaná je na rodičovské dovolené od 30. 8. 2015 a pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně a jejím dalším pravidelným příjmem je částka 4 000 Kč měsíčně, nemá žádné měsíční výdaje, je svobodná a na základě takto vyhodnocených údajů dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaná je úvěruschopná s tím, že žalovanou dle smlouvy zavázala, aby splácela poskytnuté peněžní prostředky splátkou měsíční výši 1 532 Kč, když vycházela z částky disponibilních finančních prostředků ve výši rozdílu 11 600 Kč -1 532 Kč to je z částky 10 068 Kč měsíčně. Soud neměl za prokázáno, že by žalobkyně žalované na základě oznámení o odchozích platbách z [právnická osoba] zaslala na bankovní účet žalované celkem částku ve výši 72 088 Kč.18. Po právní stránce vycházel soud ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o poskytnutí částky v roce 2015 v srpnu, kdy ještě nebyl účinný zákon 257/2016 Sb., a to v rozmezí stanoveném tímto zákonem č. 145/2010 Sb. nad 5 000 Kč do 1 880 000 Kč s tím, že ustanovení tohoto zákona mají přednost před obecnými ustanoveními občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a sice §§ 2395 a násl.19. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.20. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti schopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.21. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.22. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.23. Posouzením údajů získaných v rámci zjišťování poměrů žadatelky o úvěr, tak jak byly shora zjištěny ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] nemohl věřitel v žádném případě s odbornou péčí posoudit, že žadatelka bude schopna úvěr splácet. Především se jednalo o matku na rodičovské dovolené, k níž nikdo neměl vyživovací povinnost. Jednalo se tedy o ženu svobodnou s nezletilým dítětem /dětmi, která byla zcela bez příjmů, pouze závislá na příspěvcích pocházejících ze státní sociální podpory. Pokud by žalobkyně skutečně postupovala s odbornou péčí, muselo jí být zřejmé, že v daném případě spotřeba takové neúplné rodiny významně převyšuje její skutečné příjmy, neboť částka 11 600 Kč uvedená jako příjem žalované bez uvedení jejích pravidelných výdajů na bydlení, dopravu a popřípadě výživu svou a svých dětí je nezpůsobilou informací, kterou není možné ověřit a žalobkyně jako poskytovatel úvěru, tak ani neučinila. Rovněž se nezabývala lustraci v registrech, o nichž to v žalobě tvrdila, protože žádné takové listiny nebyly součástí listinného dokazování. Skutečně odborným posouzením by muselo být odmítnutí takové žádosti, protože náklady na poskytnutí úvěru by žalovanou uvrhly do dluhové pasti. Jestliže se tak nestalo a žalovaná zaplatila celkem 140 831,45 Kč, pak ani tehdy nelze podle názoru soudu učinit závěr, že úvěruschopná v době poskytování úvěru byla. Žalobkyně předloženými listinami neprokázala, že nebyl důvod pochybovat o úvěruschopnosti žalované a dále rovněž neprokázala, že poskytla žalobkyni částku 72 088 Kč, kterou jí měla přes [právnická osoba] zasílat na účet č.: [č. účtu], což prokazovala Oznámeními o odchozí platbě. Oznámení o odchozí platby není důkazem o skutečném odeslání částky ani dokladem o čerpání posuzované výše úvěru, jestliže z žádných provedených důkazů nevyplývá, že by žalovaná sdělovala žalobkyně číslo svého účtu. Tato informace, která nebyla ani součástí žalobních tvrzení, je, pokud jde o oznámení o odchozí platbě, zcela nová a v kontextu všech provedených důkazů naprosto ojedinělá, a proto soud považoval tuto skutečnost za nepodloženou a neprokázanou.24. Soud měl za to, že úvěr ve výši 19 982 Kč byl patrně poskytován na účet obchodníka, a to společnosti provozující obchody [název] a nikoliv na účet žalované. Ve smlouvě tak uvedení čísla jejího bankovního účtu zcela absentuje. Z dohody o užívání platební karty je zřejmé, že žalovaná čerpala další úvěrové prostředky z účtu žalobkyně, nikoliv převodem na svůj účet. Soud považoval tvrzení o tom, že žalobkyně poskytla žalované další prostředky mimo platební kartu a mimo úvěr na zboží za nepodložené a spekulativní tvrzení. Ostatně, pokud by se jednalo o tvrzení pravdivé, mohla je žalobkyně uvést v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, což neučinila. Je zřejmé, že žalobkyně spoléhala na vyřešení věci formou rozsudku pro zmeškání, neboť vycházela ze zkušenosti u většiny soudů a doplňovala žalobní tvrzení postupně až na základě poučení soudu při ústním jednání, což vytvářelo dojem, že je dotvářela podle své snahy být ve věci úspěšná, nikoliv podle skutečného stavu věci.25. Z titulu bezdůvodného obohacení by soud žalobkyni přiznal částku spočívající v rozdílu načerpaných a zaplacených prostředků, ale v daném případě žalovaná podle provedeného dokazování a vyhodnocení takto získaných informací soudem obdržela od žalobkyně 19 982 Kč +77 764,68 Kč, tj. částku ve výši 97 746,68 Kč, zatímco zaplatila 140 831,45 Kč. Z tohoto důvodu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl pro neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy, jestliže žalovaná zaplatila víc, než by podle shora uvedených ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení byla povinna žalobkyni vracet.26. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého by náležela náhrada nákladů řízení žalované, ale podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.