Výrok
I. Žalovaný je povinen platit na výživu žalobkyně počínaje od 10. října 2024 částku ve výši 7 000 Kč měsíčně splatných ke každému 15. dni v měsíci k rukám žalobkyně.
II. Nedoplatek na výživném za období od října 2024 do dne vyhlášení rozhodnutí okresního soudu ve výši 58 800 Kč je žalovaný povinen platit žalobkyni spolu s běžným výživným v pravidelných měsíčních splátkách po 2 450 Kč až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
III. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 28. 11. 2006, č. j. 14 Nc 1259/2006-159.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne 29. 4. 2025 žalobu, ve které se domáhala zvýšení výživného pro sebe s odůvodněním, že žalovaný je jejím otcem, o jehož vyživovací povinnosti naposledy rozhodoval Okresní soud v Teplicích v roce 2006. Výživné bylo následně na základě dohody účastníků navyšováno až na částku 3 500 Kč měsíčně. Žalobkyně uvedla, že od doby posledního rozhodnutí, však došlo k podstatné změně poměrů na její straně. Doplnila, že nyní je zletilá, studuje vysokou školu v denním studiu v Praze a denně dojíždí z Bíliny. Stabilní příjem nemá, finančně jí vypomáhá matka, částkou 5 000 Kč měsíčně a své životní náklady pokrývá rovněž výdělkem z příležitostných brigád, které dosahují nejvýše částky 4 000 Kč měsíčně. Navrhla, aby soud žalovaného zavázal k povinnosti platit na její výživu měsíčně částku ve výši 7 000 Kč, a to od 10. října 2024. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě uvedl, že výživné bylo řádně hrazeno do srpna 2025, a to ve výši 3 500 Kč měsíčně. Výživné za další měsíce již žalovaný nezasílal, neboť neměl k dispozici potvrzení o studiu od navrhovatelky, že v akademickém roce 2025/2026 ve studiu pokračuje. Doplnil, že je zaměstnán u [právnická osoba]., se sídlem [adresa] jako strojvedoucí a že jeho pravidelný příjem činí v základu 46 880 Kč hrubého, přičemž čistá mzda vychází přibližně na 37 257 Kč. Doplnil, že pokud by si soud vyžádal od zaměstnavatele potvrzení o příjmech, pak by příjmy byly vyšší o přesčasové práce na samotné zákonné hranici. Dále žalovaný uvedl, že je funkcionářem [právnická osoba] s nenárokovým nepravidelným příjmem ve výši dané příslušnou směrnicí. Ke svým osobním poměrům žalovaný uvedl, že je rozvedený a ohledně péče a výchovy nezletilých dcer [jméno FO] (16 let) a [jméno FO] (13 let) se s bývalou manželkou dohodli na střídavé péči. Tato je však výrazně posunuta ve prospěch jeho péče, neboť dcery se s ním v domácnosti cítí lépe než s přítelem matky. Tímto způsobem mu vznikají vyšší výdaje, které mu matka dcer nijak nekompenzuje. Uvedl, že na vše je sám a nemá žádný partnerský vztah. Přes svůj horšící se zdravotní stav, který popsal ve svém vyjádření se snaží udržet v kondici, aby se mohl a dokázal o dcery postarat. Ve svém vyjádření neopomenul popsat, jak je poznamenán jeho vztah s žalobkyní událostmi, které se staly v minulosti, že dcera s ním nekomunikuje a o svých studijních výsledcích jej neinformuje. Skutkový stav byl v řízení zjištěn ze shodných vyjádření účastníků a z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaný je zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem za období od září 2024 do února 2025 ve výši 66 058 Kč, za období od března 2025 do srpna 2025 s příjmem ve výši 71 082 Kč a v září 2025 s příjmem ve výši 65 945 Kč. Žalobkyně předložila doklad o studiu, že v akademickém roce 2025/2026 je studentkou bakalářského studijního programu Andragogika a personální řízení vyučovaného v prezenční formě studia, a to od 1. 10. 2025. Svá tvrzení, že si na studia a životní náklady přivydělává brigádami žalobkyně prokazovala dohodami o provedení práce, zejména dohodou o provedení práce uzavřenou dne 15. 6. 2025 se společností [právnická osoba]. na pozici obsluhy spočívající v poskytování zákaznického servisu prodejen minikaváren, doplňování zboží a úklidu za odměnu ve výši 150 Kč za každou odpracovanou hodinu, dohodou o provedení práce uzavřenou se [právnická osoba] v období od 2. 9. do 10. 9. 2025 za odměnu 3 000 Kč. V období od 12. 5. do 16. 5. 2025 za odměnu 4 500 Kč a v období od 2. 6. do 6. 6. 2025 částkou ve výši 4 500 Kč. Potvrzením o zaměstnání ze dne 14. 11. 2025 vystaveném společností [právnická osoba]. prokazovala žalobkyně, že byla zaměstnána ve společnosti [právnická osoba]. na základě dohody o pracovní činnosti od 1. 4. 2024 do 30. 9. 2024. Mzdovým listem z roku 2024 žalobkyně prokázala, že její výdělky u společnosti [právnická osoba]. činily v roce 2024 v dubnu částku 3 683 Kč, v květnu 12 579 Kč, v červnu 10 653 Kč, v červenci 13 588 Kč, v srpnu 15 660 Kč, v září 11 111 Kč. Dohodou o provedení práce s městem [adresa] žalobkyně prokazovala, že její pracovní poměr trval od 4. 11. 2024 do 31. 12. 2024 a sjednaná odměna činila 170 Kč/hod., přičemž sjednaným druhem práce byla administrativní činnost v rámci personálně mzdového oddělení a výpomoc na sekretariátu tajemníka městského úřadu. Výplatními lístky za období od listopadu 2024 do dubna 2025 žalobkyně prokázala, že její čistý měsíční příjem činil 3 846,5 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 28. 11. 2006 měl soud za prokázáno, že otec byl v minulosti povinen přispívat na výživu nezletilé žalobkyně částkou 2 000 Kč měsíčně. Z dohody rodičů o úpravě poměrů nezletilého dítěte ze dne 20. 6. 2018 měl soud za prokázáno, že otec se zavázal přispívat na výživu nezletilé žalobkyně částku ve výši 2 500 Kč měsíčně. Z posudku o invaliditě vydávaného na žalobkyni ze dne 16. ledna 2023 soud zjistil, že při zhodnocení všech potíží posuzované, současný zdravotní stav odpovídá omezení zdravotního potenciálu ve výši 25 %. Invalidita nebyla uznána a posudkový lékař doporučoval požádat o status Osoby zdravotně znevýhodněné. Z lékařské zprávy oční ambulance v [adresa] soud zjistil, že žalobkyně musí stále nosit brýle. Z lékařské zprávy ústavu chirurgie ruky a plastické chirurgie [adresa] soud zjistil že žalobkyně potřebuje speciální nápravný tělocvik za asistence fyzioterapeuta, protože je zde dána značná nesou věrnost váhy na obě ramena a potřebuje posilovat a stabilizovat váhy na krk ramena a lokty. Z potvrzení o studiu ze dne 12. 2. 2025 soud zjistil, že v akademickém roce 2024/2025 byla žalobkyně studentkou bakalářského studijního programu Andragogika a personální řízení vyučovaného v prezenční formě, a to od 18. 9. 2024.
2. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Na straně žalobkyně nastala změna poměrů tím, že započala studovat na vysoké škole. Výdaji na dopravu a popř. na ubytování v místě studia, byť by bylo jen přechodného rázu, se samozřejmě zvýšily životní náklady žalobkyně, která je dospělou ženou, má zdravotní handicap, snaží se v rámci možností sama postarat o úhradu svých životních nákladů v rámci příležitostných výdělků a ve studiu řádně pokračuje. Otec žalobkyně má další dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dcerám, o které i osobně pečuje v rámci střídavé péče a je zaměstnán s průměrným čistým měsíčním výdělkem ve výši 68 361,67 Kč.
3. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 910 odst. 1 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.
4. Podle ust. § 910 odst. 2 o.z. vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.
5. Podle ust. § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
6. Podle ust. § 913 odst. 1 o.z. jsou pro určení rozsahu vyživovací povinnosti rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.
7. Podle ust. § 915 odst.1 o.z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.
8. Podle ust. § 921 o.z. se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo osoba výživou povinná se dohodla s osobou oprávněnou jinak.
9. Podle ust. § 922 odst. 1 o.z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.
10. Při posuzování majetkových poměrů rodiče je nutné přihlédnout nejen k příjmům, ale i k celkové hodnotě jeho majetku a způsobu života. Zletilé dítě má právo podílet se na životní úrovni rodiče, nikoli ji převyšovat.
11. Životní úroveň dítěte má být podle § 915 odst. 1 o. z. zásadně shodná s životní úrovní rodičů, přičemž toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Tedy nejde jen o to, co dítě „potřebuje“, ale i o to, co mu rodiče mohou poskytnout vzhledem ke své životní úrovni.
12. Judikatura je ustálena v závěru, že základními hledisky pro určení výše výživného jsou odůvodněné potřeby dítěte, jeho majetkové poměry a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče; současně platí i pravidlo, že životní úroveň rodičů a dětí má být v zásadě stejná.
13. Výživné se poskytuje v souladu s dobrými mravy. Pokud dítě studuje, ale střídá školy nebo neprokazuje snahu, může být výživné sníženo. Výživné nelze požadovat v rozsahu, který by byl v rozporu s reálnými možnostmi rodiče.
14. V daném případě soud vyšel z průměrného čistého příjmu otce za sledované období září 2024 až září 2025 ve výši 68 361,67 Kč a zohlednil doporučené orientační tabulky Ministerstva spravedlnosti, které reflektují vyšší potřeby dětí ve vyšším věku. Současně soud přihlédl k zásadě přiměřenosti (§ 913 občanského zákoníku), aby celková částka nepřesáhla únosnou hranici vzhledem k možnostem a schopnostem povinného rodiče. Proto byla stanovena celková výše výživného na úrovni 36 % průměrného příjmu otce, rozdělená mezi tři děti v poměru odpovídajícím jejich věku a studiu, přičemž nejstarší dcera, studující vysokou školu, má právo obdržet vyšší podíl. Tento postup zajišťuje spravedlivé rozdělení prostředků ve výši cca 24 610 Kč mezi všechny děti a současně respektuje zásadu proporcionality a hospodárnosti.
15. Soud přihlédl k tomu, že naposledy bylo rozhodováno o výživném pro žalobkyni v roce 2006, ale žalovaný sám v průběhu let s věkem žalobkyně přistoupil na zvyšování výživného po dohodě s matkou žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že studuje v prezenční formě od září 2024. Zároveň připustila, že sama se snaží navyšovat finanční prostředky pro sebe formou brigád, které však nepřesahují částku 4 000 Kč měsíčně. Zároveň soud přihlédl k tomu, že otec dosahuje svého výdělku při nezanedbatelném počtu přesčasových hodin, přičemž za sledované období tento příplatek dosáhl průměrné částky ve výši 7 305 Kč. Při odečtení této částky z průměrné čisté mzdy za sledované období lze dospět k částce 61 056,67 Kč, z níž částka pro rozdělení výživného činí 21 980 Kč. Z doporučených tabulek Ministerstva spravedlnosti ČR, které uvádějí orientační procentní rozmezí výživného z čistého příjmu rodiče pro dítě na střední škole (cca 15–18 let): 16–22 % příjmu rodiče, pro dítě na vysoké škole (nad 18 let): 23–30 %. Abychom vytvořili poměr pro rozdělení této konkrétní částky, je potřeba zjistit střední hodnoty těchto rozmezí: pro střední školu: (16 + 22) ÷ 2 = 19 % a pro vysokou školu: (23 + 30) ÷ 2 = 26,5 %. Pak je možné použít tyto hodnoty jako váhy, protože vyjadřují relativní potřeby dětí podle věku a studia. Výživné se tedy rozděluje v poměru 19 : 19 : 26,5, což odpovídá doporučenému trendu tj. vyššímu podílu pro nejstarší dítě. Součet vah je 19 + 19 + 26,5 = 64,5. Pro vysokou školu odpovídá částka maximu 21 980 x 26,5/64,5 = 9 030 Kč. Žalobce bude platit měsíčně 7000 Kč.
16. Nedoplatek na výživném byl určen následujícím způsobem: Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný naposledy zaplatil výživné ve výši 3 500 Kč v srpnu 2025. Žalobkyně požadovala zvýšené výživné od října 2024. Do dne vyhlášení rozsudku (27.11.2025) se tedy jednalo o 11 měsíců po 3 500 Kč a dva měsíce po 7 000 Kč a pro 11/2025 se jednalo o částku 6 300 Kč (( 7000/30) x 27 )Kč. Celkem 58 800 Kč, které může žalovaný zaplatit najednou nebo v pravidelných měsíčních splátkách po 2 450 Kč. V tom případě by platil měsíčně částku ve výši 9 450 Kč po dobu 24 měsíců.
17. Z právní logiky, na které je vystavěna vyživovací povinnost rodiče ke zletilému dítěti, které není schopno se samo živit vyplývá, že informace povinného rodiče o tom, že dítě stále studuje anebo, že studium nebylo úspěšné a bylo ukončeno, je pro plnění vyživovací povinnosti klíčová. V úplných rodinách se není třeba této úzké problematice věnovat, nicméně v situaci, kdy dítě a rodič nesdílejí společnou domácnost, nemají vztah, který by byl tradičním příbuzenským vztahem předků s potomky, je třeba se zabývat tím, zda povinný rodič, který platí výživné, které se spotřebuje a nevrací, potřebuje mít jistotu, že dítě stále studuje. Soud je toho názoru, že žalobkyně by v tomto případě měla informovat svého otce, ke každému 30. červnu kalendářního roku, že ve studiu řádně pokračuje, a že na podzim nastupuje do dalšího semestru vysokoškolského studia a rovněž jej vyrozumět o tom, že tato studia ukončila promocí, získala v daném oboru vysokoškolský diplom a nadále je na ní samotné, aby získanou kvalifikaci na trhu práce uplatnila. Protože uvedenou povinnost nelze žalobkyni uložit výrokem tohoto rozsudku, jestliže zákon jí takovou povinnost neukládá, činí tak soud v odůvodnění tohoto rozsudku, neboť takový postup má váhu rozumného doporučení.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, a to sepis žaloby a účast na jednání soudu.