30 C 188/2022

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 19. 5. 2022 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa] [PSČ], uzavřela se žalovanou dne 23. 8. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly pro ověřování proti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do,,Karty zákazníka“ a byly ověřeny doklady uvedenými v Kartě zákazníka v části,,Dokumenty k ověření“, mezi které patřily zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému právní předchůdkyně žalobkyně, který obsahoval skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost žalované splácet požadovanou částku vyhodnotil.

2. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 30. 8. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 10. 2020. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení uhradila žalobkyni pouze částku 4 034 Kč.

3. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 7. ledna 2022. Z této skutečnosti dovodila žalobkyně svou aktivní legitimaci. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 13 96 Kč, která se sestávala z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 3 966 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 206,93 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 026,67 Kč, úroků výši 25,77 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.

4. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 19. 5. 2022 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa] [PSČ], uzavřela se žalovanou dne 17.5.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do,,Karty zákazníka“ a byly ověřeny doklady uvedenými v Kartě zákazníka v části,,Dokumenty k ověření“, mezi které patřily zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému právní předchůdkyně žalobkyně, který obsahoval skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost žalované splácet požadovanou částku vyhodnotil.

5. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 800 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 240 Kč počínaje 24.5. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10.7.2020. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení uhradila žalobkyni pouze částku 7 434 Kč.

6. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 7. ledna 2022. Z této skutečnosti dovodila žalobkyně svou aktivní legitimaci. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 8 766 Kč, která se sestávala z dlužné jistiny ve výši 6 818 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 1 948 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 553,10 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 853,10 Kč, úroku ve výši 24,69 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 818 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 818 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.

7. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 19. 5. 2022 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa] [PSČ], uzavřela se žalovanou dne 23.2.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do,,Karty zákazníka“ a byly ověřeny doklady uvedenými v Kartě zákazníka v části,,Dokumenty k ověření“, mezi které patřily zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému právní předchůdkyně žalobkyně, který obsahoval skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost žalované splácet požadovanou částku vyhodnotil.

8. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 200 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 189 Kč počínaje 2.3. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18.4.2020. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení uhradila žalobkyni pouze částku 9 505 Kč.

9. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 7. ledna 2022. Z této skutečnosti dovodila žalobkyně svou aktivní legitimaci. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 1 835 Kč, která se sestávala z dlužné jistiny ve výši 1 359,26 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 475,74 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 597,06 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 237,49 Kč, úroku ve výši 25,14 % ročně z dlužné jistiny ve výši 1 359,26 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 1 359,26 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.

10. Žalovaná k věci uvedla, že je pravdou, že jí byly poskytnuty všechny tři shora uvedené úvěry, ale měla za to, že alespoň jeden úvěr zcela zaplatila. Rovněž uvedla, že po postoupení pohledávky na žalobkyni už nic nezaplatila. O úvěry žádala v době, kdy byla na mateřské dovolené, neměla žádný příjem ze zaměstnání, pobírala pouze dávky státní sociální podpory. V únoru 2019 měla vyživovací povinnost jen k jednomu dítěti. Byt, který užívala v únoru 2019 byl nájemní, ve vlastnictví soukromé osoby a platila za něj 7 500 Kč měsíčně. Výdaje na energie činily asi 3 750 Kč. Od května 2019 se zvedlo nájemné asi o 500Kč a rovněž energie na 4 000 Kč. Snížila se podpora poskytovaná v souvislosti s mateřstvím a také příspěvek na bydlení.

11. Ke svým současným poměrům žalovaná uvedla, že je vedena na úřadu práce v evidenci nezaměstnaných, má dvě děti ve věku 4 roky a 2,5 roku věku, které se teprve chystají na předškolní docházku. S otcem dětí žijí ve společné domácnosti, pobírá sociální dávky, příspěvek na bydlení a přídavky na děti.

12. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně tři shora popsané smlouvy o spotřebitelském úvěru. Poprvé žádala o poskytnutí částky ve výši 6 000 Kč v únoru 2019. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 23.2.2019 soud zjistil, že se žalovaná zavázala splatit celkovou částku ve výši 11 340Kč splátkami ve výši 189Kč s týdenní frekvencí.

13. Z Karty zákazníka vystavené dne 23.2.2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla právní předchůdkyni žalobkyně své osobní údaje, adresu trvalého pobytu. K druhu bydlení uvedla, že žije v nájemním bytě, že za poslední 3 roky vystřídala 2 bydliště, když v současném bydlišti bydlí od ledna 2019.

14. Z Karty zákazníka vystavené dne 23.2.2019 soud zjistil, že právní předchůdkyni žalobkyně uvedla, že v domácnosti žije s partnerem, za kterého není provdána a má jedno nezaopatřené dítě.

15. Z Karty zákazníka vystavené dne 23.2.2019 soud zjistil, že právní předchůdkyni žalobkyně uvedla, že je na mateřské dovolené a pobírá sociální dávky v souvislosti s podporou v mateřství a rodičovství od Úřadu práce České republiky.

16. Z Karty zákazníka vystavené dne 23.2.2019 soud zjistil, že právní předchůdkyni žalobkyně uvedla, že její měsíční příjem tvoří dávka státní sociální podpory ve výši 8 100 Kč, další příjem jako jsou výživné nebo příjmy z pronájmu činí 8 000 Kč, její výdaje na bydlení činí 3 750 Kč a ostatní osobní výdaje 6 000 Kč z výše uvedeného byl vypočítán použitelný příjem ve výši 6 350 Kč.

17. V části,,Dokumenty k ověření“ z Karty zákazníka, soud zjistil, že označeny byly složenky jako způsob ověření příjmu a nájemní smlouva.

18. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 17. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč celkovou částku 16 200 Kč, a to týdenními splátkami ve výši 270 Kč.

19. Z Karty zákazníka vystavené dne 17.5.2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla právní předchůdkyni žalobkyně své osobní údaje a adresu trvalého pobytu. K druhu bydlení uvedla, že žije v nájemním bytě od ledna 2019.

20. Z Karty zákazníka vystavené dne 17.5.2019 soud zjistil, že právní předchůdkyni žalobkyně uvedla, že v domácnosti žije s partnerem, za kterého není provdána a má jedno nezaopatřené dítě.

21. Z Karty zákazníka vystavené dne 17.5.2019 soud zjistil, že právní předchůdkyni žalobkyně uvedla, že je na mateřské dovolené a pobírá sociální dávky v souvislosti s podporou v mateřství a rodičovství od ČSSZ v Praze.

22. Z karty zákazníka vystavené dne 17. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uvedla, že její příjem tvoří státní sociální podpora ve výši 7 600 Kč a dále státní podpora vedlejší ve výši 5 390 Kč v podobě příspěvku na bydlení. Výdaje na bydlení činí 4 000 Kč měsíčně a osobní výdaje 6 000 Kč a splátky úvěrů činí 756 Kč. Použitelný příjem činí 2 234 Kč.

23. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 23. 8. 2019 soud zjistil, žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč celkovou částku 18 000 Kč, a to týdenními splátkami ve výši 300 Kč.

24. Z karty zákazníka vystavené dne 23. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že její příjem tvoří státní sociální podpora hlavní ve výši 7 600 Kč a státní podpora vedlejší ve výši 9 027 Kč. Výdaje na bydlení činí 4 000 Kč a osobní výdaje 7 000 Kč. Splátky úvěru činí 1 836 Kč a použitelný příjem je 3 791 Kč. Ostatní údaje v kartě zákazníka zůstaly stejné.

25. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ji uzavřela se žalobkyní a že přílohou této smlouvy byl seznam pohledávek, kde byly uvedeny všechny 3 úvěry žalované.

26. Z dopisu ze dne 3. 2. 2022 adresovaného žalované bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni a uvedla, že výši její pohledávky k datu postoupení činila 30 567 Kč bez příslušenství.

27. Podacím lístkem České poště ze dne 4. 2. 2022 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta.

28. Z předžalobní výzvě ze dne 14. 4. 2022 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 34 691,83 Kč nejpozději do 29. 4. 2022 na účet ve výzvě uvedený.

29. Podacím lístkem České pošty ze dne 19. 4. 2022 bylo prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta.

30. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně od února do srpna roku 2019 na spotřebitelských úvěrech celkem částku ve výši 25 000Kč, kterou měla splatit celkem částkou ve výši 45 540Kč a to měsíčními splátkami v celkové výši 3036Kč (4x 189Kč + 4x300Kč + 4x 270Kč). Celkem zaplatila žalovaná částku 20 973Kč za situace, kdy neměla žádný příjem ze zaměstnání, neměla manžela. Měla v péči jedno nezaopatřené dítě, pobírala pouze sociální dávky, jejichž výše se od února do srpna 2019 postupně snižovala, zatímco úvěrové zatížení se zvyšovalo. Žalobkyně nezkoumala skutečné výdaje žalované, spokojila se pouze s tím, co žalovaná uvedla do zákaznických karet. Žádné doklady, které byly uvedeny v kolonce,,Ověřené dokumenty žalobkyně k dokazování nepředložila. U posledního z poskytnutých úvěrů, kdy již měla žalovaná měsíčně splatit 3 036 Kč na poskytnutých úvěrech činily její volné prostředky pouze 3 791Kč. Na měsíční živobytí s nezletilým dítětem by jí tak zbývala částka ve výši 3791Kč 3036Kč tj. 756Kč. Což by nemělo být výsledkem řádného zkoumání úvěruschopnosti a pokud ano, úvěr neměl být poskytnut.

31. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

32. V daném případě měly být všechny tři smlouvy sjednány za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016.

33. Podle ust. § 110 odst. 1 z.č. 257/2010 Sb. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

34. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

35. Podle ust. § 86 odst. 2, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

36. Podle ust. § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

37. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

38. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

39. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

40. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně nevyhodnotila poznatky získané od žalované tak, aby z výsledku posouzení úvěruschopnosti nevyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Především byla klientkou právní předchůdkyně žalobkyně osoba zcela bez příjmů, neboť dávky státního sociálního systému nejsou výdělky, ale dávky, poskytované osobám (rodinným příslušníkům) ve společensky uznaných sociálních situacích, kdy stát skrze jejich vyplácení z části přebírá spoluzodpovědnost za vzniklou sociální situaci. Na straně žalované to bylo mateřství a výživa nezaopatřeného dítěte. Žalovaná v tomto ohledu postupovala zcela transparentně a uvedla pravdivě všechny skutečnosti, které po ní byly vyplněním příslušného formuláře požadovány. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru porovnáním příjmů a výdajů žalované, že jí zbývá dostatek volných finančních prostředků, pak zapomněla tuto částku vydělit počtem osob, které jsou na tyto částky odkázány tj. žalovaná a její dítě. Chybí tedy alespoň statistický údaj o tom, kolik měsíčně spotřebuje dítě věku, které by odpovídalo věku dítěte žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně žádný údaj žalovanou poskytnutý ve skutečnosti neověřovala. Pouze obchodní zástupce právní předchůdkyně žalované poznamenal v kolonce,,Ověřené dokumenty“, že měl k dispozici nějaké listiny, z nichž údaje uváděné žalovanou zjistil. Soud však tyto listiny k dispozici neměl. Soud dospěl k závěru, že realita života a finanční zabezpečení v modelu žalované svědčí jednoznačně ve prospěch toho, že úvěruschopná nebyla ani kdyby měla vracet jen těch zapůjčených 25 000Kč. Skutečnost, že žalovaná uhradí jen určitý počet splátek, než ji zasáhnou nenadálé výdaje nebo i drobná chyba v hospodaření byla zcela pravděpodobná a předvídatelná. To však nic nemění na věci, že úvěr byl poskytnut osobě bez příjmu a to je závažný nedostatek, který lze právní předchůdkyni žalobkyně při vyhodnocení úvěruschopnosti vytknout především.

41. Soud tedy vycházel ze shora uvedených ustanovení o povinnosti vracet bezdůvodné obohacení s tím, že měl za prokázáno, že žalovaná zaplatila z částky zapůjčených 10 000Kč celkem 4 034 Kč, ze zapůjčených 9 000 Kč zaplatila 7 434 Kč a částku 6 000 Kč přeplatila částkou ve výši 9 505 Kč. Vzhledem k neplatnosti všech třech smluv v souvislosti s aplikací ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. zbývalo uložit žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 5966Kč + 1566Kč tedy částku ve výši 7 532Kč od které bylo odečteno dalších 3 505Kč z přeplaceného úvěru. Proto výrok II. obsahuje částku ve výši 4 027Kč. Výrok I. pak odpovídá tomu, že žalobkyně vzala žalobu zpět o částky obchodního úroku přesahující zákonný úrok z prodlení tak, aby nárok odpovídal ust. § 122 odst. 4 z.č. 257/2016 Sb. Výrok III. je důsledkem závěru soudu o neplatnosti úvěrových smluv.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že převážně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal, poněvadž se této vzdala.