Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

30 C 211/2024

Soud: Okresní soud v ChomutověDatum rozhodnutí: 9. 1. 2025Č. j.: 30 C 211/2024-76Samosoudce: JUDr. Hana JakubcováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 26. 2. 2025Předmět řízení: zaplacení 55 738,83 Kč s příslušenstvím (úvěr)ECLI:CZ:OSCV:2025:30.C.211.2024.1
insolvencezastavení exekuce / výkonu rozhodnutíbezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (11) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 36 913 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 36 913 Kč od 25. 4. 2024 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do částky 12 251 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 251 Kč, co do smluvní pokuty ve výši 6 574,83 Kč, co do úroku ve výši 71,01 % ročně z částky 39 658,06 Kč od 25. 4. 2024 do 18. 5. 2024 ve výši 1 800,72 Kč, co do úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 39 658,06 Kč od 19. 5. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25. 4. 2024 dosáhne částky 117 028 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 13. 9. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 28. 12. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 28. 12. 2023 na účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s nominální úrokovou sazbou ve výši 71,01 % ve 36měsíčních splátkách ve výši 3 087 Kč splatných vždy ke každému 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaný smlouvu podepsal svým jménem a příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (z dokladů o příjmech, z prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěruschopnost žalovaného rovněž z historie zachycené v databázích SOLUS a NRKI. Do data zesplatnění celého úvěru uhradil žalovaný pouze jedinou splátku ve výši 3 087 Kč, a to dne 15. 1. 2024. V důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, neboť podle uzavřené smlouvy platilo, že žalobkyni vznikne právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 30 dnů. Dále vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč, neboť podle uzavřené smlouvy platilo, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení v délce 15 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek číslo 2, 3 ve výši 2 × 200 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo následně automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platilo, že pokud se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 2 splatné dne 18. 2. 2024. K datu 23. 4. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 46 632,97 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále v bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že žalovaný po zesplatnění úvěru zaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru a pokud tak neučiní vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 25. 4. 2024, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala přiznání částky odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 46 632,97 Kč, která odpovídala zbývající dlužné původní jistině ve výši 39 658,06 Kč a dlužném úroku za poskytnutí úvěru při do svého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 6 974,91 Kč s příslušenstvím dále smluvní pokuty dle bodu 61 smlouvy ve výši 998 Kč s příslušenstvím náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč s příslušenstvím smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % dlužné nové jistiny úvěru ve výši 46 632,97 Kč za každý den prodlení žalovaného z její úhradou počínaje dnem 25. 4. 2024 do zaplacení, kdy žalobkyně touto žalobou požadovala smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby tedy smluvní pokutu ve výši 6 574,83 Kč úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 39 658,06 ode dne 25. 4. 2024 do zaplacení a také úrok v nominální roční úrokové sazbě 71,01 % ročně za dobu od 91. dne prodlení žalované tedy za dobu od 19. 5. 2024 a úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet úvěry dle přílohy číslo 1 smlouvy ve výši celkem 1 134 Kč, neboť tato úhrada za pojištění činila částku 378 Kč měsíčně a tvořila součást všech splátek úvěru. Do doby podání žaloby zůstala neuhrazena měsíční úhrada za pojištění obsažená ve splátkách číslo 2, 3, 4, tedy úhrada za pojištění v celkové částce 3 × 378 Kč.

2. Žalovaný k věci uvedl, že úvěr mu byl poskytnut a že zaplatil jen jedinou splátku. Ke své úvěruschopnosti uvedl, že jeho měsíční příjem činil skutečně 39 000 Kč, ale jeho výdaje za bydlení činily 12 000 Kč za byt 2+1 v Chomutově včetně energií. K dopravě do zaměstnání využíval MHD za 1 000 Kč měsíčně. Mobilní paušál činil 1 700 Kč měsíčně. Exekuce v době žádosti o úvěr byly asi ve výši 600 000 Kč a v běhu měl další úvěr od [právnická osoba], kde měsíční splátka činila asi 3 500 Kč měsíčně. Žalovaný byl svobodný a bezdětný. V současné době uvažuje o vstupu do insolvenčního řízení.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že dne 28.12.2023 uzavřel žalovaný prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku se žalobkyní smlouvu o úvěru č. [hodnota], ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutí výše uvedeného úvěru celkem částku ve výši 97 524 Kč, a to ve 36 měsíčních splátkách po 3 087 Kč splatných vždy ke každému 18. dni v měsíci spolu se zápůjční úrokovou sazbou, která činila 71,01 % ročně.

4. Z přílohy číslo 1 smlouvy číslo [hodnota] soud zjistil, že žalovaný se podpisem této přílohy přihlásil do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, který si dáváno na základě smlouvy číslo [č. účtu] uzavřené mezi poskytovatelem úvěru v roli pojistníka a společnosti [právnická osoba]. v roli pojistitele. Z této přílohy vyplynulo, že úhrada za pojištění činila 378 Kč měsíčně na bankovní účet poskytovatele úvěru.

5. Z karty klienta soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena částka 40 000 Kč dne 28. 12. 2023 a že žalovaný měl splatit celkem částku ve výši 97 524 Kč. Žalovaný zaplatil pouze první splátku, a to dne 15. ledna 2024 ve výši 3 087 Kč.

6. Z dopisu žalobkyně ze dne 29. 12. 2023 soud zjistil, že žalobkyně oznamovala žalovanému, že schválila jeho úvěr ke smlouvě o úvěru číslo [hodnota].

7. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že poskytnut úvěr měl být splacen v 36měsíčních splátkách, když splatnost první splátky byla nastavena na 18. 1. 2024 a měsíční splátka měla činit 3 087 Kč.

8. Výpisem z registru Solus ke dni 28. 12. 2023 soud zjistil, že žalovaný nemá žádné dlužné závazky.

9. Výpisem z nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že žalovaný žádal 6 finančních institucí s žádostí o půjčku nebo úvěr a že jeho expozice činila celkem částku 632 656 Kč, což odpovídalo kategorii III. tj. 50 bodům do interní Score Card s limitem do 355 500 což odpovídalo kategorii IV. a odpovídalo 69 bodům do interní Score Card. Dluhy po splatnosti žalovaný neměl.

10. Z dokladu o vyplacení úvěru výpisem z účtu číslo [č. účtu] soud zjistil, že dne 28. 12. 2023 bylo z tohoto účtu na účet číslo [č. účtu] odesláno 40 000 Kč.

11. Z historie pohybů na běžném účtu žalovaného za období od 22. 12. 2022 - 27. 12. 2023 soud zjistil, že tyto pohyby se týkaly výhradně příjmové položky, a to mzdy od zaměstnavatele [právnická osoba] a průměrně odpovídaly čistému měsíčnímu příjmu ve výši 39 488, 61 Kč.

12. Z hodnocení klienta, k sepsanému ke dni 28. 12. 2023 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má příjmy ze zaměstnání ve výši 39 000 měsíčně, jeho výdaje činí 4 860 Kč, což je životní minimum, bydlení činí 5 811 Kč, výdaje tedy celkem činily 10 671 Kč do toho byla započítána i rezerva ve výši 1 000 Kč. žalovaný uvedl, že je svobodný pracuje na hlavní pracovní poměr od 3. 2. 2020 je vyučen a má vlastní byt. Jeho volné zdroje byly odhadnuty na 27 329 Kč.

13. Z dopisu ze dne 18. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru.

14. Z dopisu ze dne 20. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru.

15. Z dopisu ze dne 23. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznamovala žalovanému, že úvěr zesplatnila ke dni 23. 4. 2024 a zároveň vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 49 164 Kč, a to nejpozději ve lhůtě do 10 dnů od data odeslání tohoto vody z oznámení.

16. Z vyjádření žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalo ze dne 20. 12. 2024 soud zjistil že náklady ve výši 5 811 Kč nečinili náklady na bydlení, nýbrž žalovaný měl v době vzniku úvěrové smlouvy se žalobkyní uzavřenu další jsou běžnou úvěrovou smlouvu a že částka ve výši 5 811 Kč činila měsíční splátku souběžné úvěrové smlouvy žalobkyně.

17. Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který převedla na jeho účet bezhotovostně. Ke dni 28. 12. 2023. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil pouze jedinou splátku ve výši 3 087 Kč žalovaná prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni 23. 4. 2024. Pokud se jednalo o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistila žalobkyně pouze jeho příjmovou stránku a dovodila, že tvrzení žalovaného, že jeho čistá mzda činí 39 000 Kč měsíčně je pravdivá. Výdajovou stránku žalovaného dnes zjišťovala a nezajímala se o ni. Pouze dovodila, že žalovanému musí zůstat po odečtení všech výdajů částka životního minima ve výši 4 860 Kč a ve své interní databázi zjistila, že z dalšího úvěru, který žalovanému poskytla, byl žalovaný povinen jí měsíčně splácet 5 811 Kč. Odhadla volné prostředky žalovaného částkou ve výši 27 329 Kč. Naproti tomu žalovaný své výdaje označil částkami ve výši 12 000Kč měsíčně za bydlení, částkou ve výši 3 500Kč za úvěr od [právnická osoba], 1 000Kč na dopravu a 1 700Kč za měsíční paušál na mobilní telefon, přičemž přiznal exekuce ve výši asi 600 000 Kč s připočtením měsíční splátky ve výši 5 811Kč pro žalobkyni by volné prostředky žalovaného činily jen 14 989 Kč. To je však podružné vedle toho, že žalobkyně se výdajovou stránkou žalovaného nezabývala vůbec a zajímala se jen o příjmy, které si nechala z jeho účtu za rok předcházející poskytnutí úvěru, předložit. Neměla však naprosto žádný přehled o výdajích žalovaného z těchto příjmů ani přehled o zůstatcích na jeho účtu v průběhu celého měsíce.

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 28. 12. 2023 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle ust. § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle ust. § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle ust. § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

26. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

27. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů nezískala žádné údaje a nemohla tudíž vědět jaké skutečné měsíční náklady je žalovaný nucen uspokojovat z průměrného čistého měsíčního příjmu. Nezískala ani přehled o jeho výdajích z výpisu z běžného účtu v průběhu celého měsíce, když se spokojila pouze s příjmovou stránkou tohoto účtu za poslední rok před poskytnutím úvěru. Soud dospěl k závěru, že tak své povinnosti poskytovatele úvěru zanedbala a sankce neplatnosti smlouvy je v tomto případě na místě.

28. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy zavázal žalovaného k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši poskytnutého úvěru spolu s úrokem z prodlení počítaného ode dne následujícího po konci lhůty uvedené ve výzvě k zaplacení v zesplatňujícím dopise žalobkyně. Ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy, včetně nároku na smluvní pokutu, pak výrokem II. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací