Výrok
I. Řízení se zastavuje co do částky kapitalizovaného úroku ve výši 23 117,21 Kč od29. 8. 2021 do 23. 3. 2023 a úroku ve výši 12,49 % ročně z částky 70 000 Kč od 29. 8. 2021 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 068 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 601,47 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 068 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 71 632 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 579,78 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 018,11 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 932 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a co do úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 70 000 Kč od 29. 8. 2021 do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 28. 7. 2023 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] [IČO] uzavřela se žalovaným dne 17. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 11 900 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 14 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku ve výši 39 900 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 80 týdenních splátkách po 1 698 Kč počínaje 24. 11. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 5. 2021. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 29 100 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 26. 1. 2022. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patřily zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla, včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, a to s účinností ke dni 23. 3. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 23. 3. 2023. Z této skutečnosti dovodila žalobkyně svou aktivní legitimaci. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 106 700 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 70 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 36 700 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 26 696,99 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 10 619,58 Kč, úroku ve výši 20,74 % ročně z dlužné jistiny ve výši 70 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 70 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 26 696,99 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o úrok ve výši 20,74 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 70 000 Kč od 31. 5. 2021 do data postoupení 23. 3. 2023. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 10 619,58 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 70 000 Kč od 31. 5. 2021 do data postoupení dvacátého 23. 3. 2023.
2. Žalovaný, který toho času pobývá ve výkonu trestu odnětí svobody, se jednání zúčastnit nechtěl.
3. Žalobkyně u jednání vzala žalobu částečně zpět, co do kapitalizovaného úroku ve výši 23 117,21 Kč od 29. 8. 2021 do 23. 3. 2023 a co do smluvního úroku ve výši 12,49 % ročně z částky 70 000 Kč od 29. 8. 2021 do zaplacení. V této části žádala, aby soud řízení zastavil.
4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že dne 17. 11. 2019 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyni žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout mu jistinu úvěru ve výši 70 000 Kč s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 39 900 Kč s úrokem 11 900 Kč a s administrativním poplatkem ve výši 14 000 Kč. Celková částka k zaplacení tak činila 135 800 Kč. Uvedená částka měla být zaplacena v 80 týdenních hotovostních splátkách každé ve výši 1 698 Kč a poslední splátka ve výši 1 658 Kč.
5. Z uvedené smlouvy soud zjistil, že smluvní strany se dohodly, že žalovanému bude vyplacena ze spotřebitelského úvěru částka ve výši 64 168 Kč, když částka ve výši 5 832 Kč bude započtena oproti pohledávce na vyplacení spotřebitelského úvěru čerpaného v minulosti [číslo].
6. Z karty zákazníka a soud zjistil, že žalovaný v rámci zkoumání úvěruschopnosti sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, že je ženatý, má středoškolské vzdělání, bydlí v nájemním bytě, když za poslední 3 roky vystřídal 2 bydliště. Ve společné domácnosti s ním mělo žít jedno nezaopatřené dítě. Žalovaný rovněž uvedl, že je zaměstnán jako strojvůdce u [právnická osoba] [anonymizováno] a to na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou. Jeho čistý měsíční příjem měl činit 34 525 Kč jeho výdaje na bydlení 12 000 Kč osobní výdaje 4 500 Kč a splátky úvěrů 3 600 Kč právní předchůdkyně žalobkyně na základě těchto údajů vypočítala použitelný příjem na 14 425 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí v [obec a číslo], trvale měl zapsánu adresu [ulice a číslo] a jako další kontakt uvedl adresu [ulice a číslo].
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] na straně postupitele uzavřela smlouvu s žalobkyní, na straně postupníka, jejímž předmětem byla dohoda smluvních stran o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce a dále ze smluv o spotřebitelském úvěru, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky specifikovaných v seznamu pohledávek, jak je tento definován v bodu 1 článku II. této smlouvy (dále jen Seznam pohledávek).
8. Ze Seznamu pohledávek soud zjistil, že předmětem postoupení se rovněž stala pohledávka za žalovaným, a to v celkové částce 111 100 Kč.
9. Dopisem ze dne 19. 4. 2023 soud zjistil že právní předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalovanému postoupení pohledávky ve výši 111 100 Kč a žádala o její zaplacení na účet žalobkyně do 10 dnů od obdržení dopisu.
10. Podacím archem ze dne 19. 4. 2023 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.
11. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 7. 2023 měl soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 150 160,85 Kč, a to nejpozději ve lhůtě do 25. 7. 2023.
12. Podacím archem ze dne 10. 7. 2023 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.
13. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které obdržel žalovaný částku ve výši 64 168 Kč. Ve smlouvě se zavázal k jejímu splacení v 80 týdenních hotovostních splátkách po 1698 Kč až do zaplacení celkové částky 135 800 Kč. Žalovaný v době, kdy smlouvu o úvěru s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel, byl povinen platit právní předchůdkyni žalobkyně měsíční splátky ve výši 3 600 Kč. Na poskytnutý úvěr žalovaný zaplatil 29 100 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho výdaje na bydlení v Praze činí 12 000 Kč a další osobní výdaje částku ve výši 4 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný má čistou mzdu ve výši 34 525 Kč. Mezi listinnými důkazy nebyly žádné listiny, z nichž by byly tyto skutečnosti ověřovány tzn. ani výplatní pásky, ani výpis z účtu žalovaného ani pracovní smlouva ani nájemní smlouva. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému dne 23. 3. 2023 oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému doporučeně předžalobní výzvu.
14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. v případě zpětvzetí návrhu zčásti nebo zcela, soud v rozsahu učiněného zpětvzetí řízení zastaví. Tím je odůvodněn výrok I. tohoto rozsudku.
15. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.
16. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 17.11.2019, tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016.
17. Podle ust. § 110 odst. 1 z.č. 257/2010 Sb. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.
18. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle ust. § 86 odst. 2, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle ust. § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
23. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nevyhodnotila poznatky získané od žalovaného tak, aby z výsledku posouzení úvěruschopnosti nevyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Především byla klientem právní předchůdkyně žalobkyně osoba trvale žijící na území hlavního města Prahy, která za bydlení vynakládala v cenách roku 2019 jen 12 000 Kč měsíčně. Už tato informace vyznívá zcela nepřesvědčivě a podezřele. Žalovaný uvedl, že má jednu vyživovací povinnost k nezaopatřenému dítěti a přesto, že uvedl, že je ženatý, neuvedl další příjem manželky, z něhož by bylo možné vycházet při úvaze o tzv. rodinném rozpočtu. Žalovaný zároveň uvedl, že splácí jiný úvěr od právní předchůdkyně žalobkyně, a to částkou ve výši 3 600 Kč měsíčně, přičemž splátková zátěž nového úvěru by v měsíční výši činila dalších 6 792 Kč. Jestliže tedy byla pravdivá výše čisté měsíční mzdy 34 525 Kč činily by výdaje žalovaného (12 000 + 3600 + 6792 + 4500), tj. celkem částku ve výši 26 892 Kč. Zbylá částka ve výši 7 633 Kč by byla částkou pro výživu dítěte i žalovaného na měsíc. Soud dospěl k závěru, že realita života a finanční zabezpečení v modelu žalovaného bez ověření příslušnými doklady, výpisy z účtu ohledně příjmů a výdajů, popř. veřejnými registry jako je insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí, BRKI nebo NRKI, ohledně závazků popř. dluhů, svědčilo jednoznačně ve prospěch toho, že úvěruschopný nebyl. Skutečnost, že žalovaný uhradí jen určitý počet splátek, než jej zasáhnou nenadálé výdaje nebo i drobná chyba v hospodaření byla zcela pravděpodobná a předvídatelná.
25. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí České národní banky ze dne 25. 8. 2020, č. j. 2020/105775/5705, sp. zn. Sp 2019 /330/573, v němž uložila jako správní orgán dohledu nad finančním trhem pokutu za nezavedení a dodržování pravidel a postupů pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, neboť postihovanou společností zavedené a používané postupy a pravidla zohledňovala pouze vybrané výdajové položky.
26. Soud tedy vycházel ze shora uvedených ustanovení o povinnosti vracet bezdůvodné obohacení s tím, že měl za prokázáno, že žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně z částky poskytnutých 64 168 Kč celkem 29 100 Kč a zbývalo mu tedy uložit zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 068 Kč a zamítnout 71 632 Kč (výrok III.). Všude tam, kde žalobkyně počítala v příslušenství s jistinou ve výši 70 000 Kč počítal soud s částkou 64 168Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu. Další zamítnuté částky ve výroku III. jsou důsledkem posouzení úvěrové smlouvy jako neplatné.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal, poněvadž obsahem spisu nebylo zjištěno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.